Otevřít hlavní menu

Jodid stříbrný (AgI) je anorganická sloučenina jodu a stříbra. Tato žlutá fotocitlivá pevná látka se používá ve fotografii, jako antiseptikum v medicíně a pro umělé vyvolávání deště a zakládání oblaků. AgI je prakticky nerozpustný ve vodě a velmi špatně rozpustný i v koncentrovaném roztoku amoniaku[1].

Jodid stříbrný
Model krystalové mřížky AgI

Model krystalové mřížky AgI

Vzhled jodidu stříbrného

Vzhled jodidu stříbrného

Obecné
Systematický název Jodid stříbrný
Latinský název argenti iodidum
argentum iodatum
Anglický název Silver iodide
Německý název Silberiodid
Sumární vzorec AgI
Vzhled žlutá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
Vlastnosti
Molární hmotnost 234,771 g/mol
Teplota tání 554 °C
Teplota varu 1 506 °C
Teplota změny krystalové modifikace 136 °C (γ → β)
147 °C (β → α)
Hustota 5,674 g/cm3 (γ)
5,64 g/cm3 (β)
6,1 g/cm3 (α)
Index lomu modifikace γ
nDa= 2,21
nDc= 2,22
Rozpustnost ve vodě 2,8×10−7 g/100 g
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
roztok jodidu draselného
roztoky thisíranů
roztoky kyanidů
roztok amonné soli (málo)
Součin rozpustnosti 8,32×10−17 (γ)
Měrná magnetická susceptibilita -4,6510−6 cm3 g-1 (19 °C, γ)
Struktura
Krystalová struktura krychlová plošně centrovaná (γ)
šesterečná (β)
krychlová tělesově centrovaná (α)
Hrana krystalové mřížky modifikace γ
a= 648,9 pm
modifikace β
a= 459,24 pm
c= 751,04 pm
modifikace α
a= 670,7 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -61,9 kJ/mol (γ)
Entalpie tání ΔHt 40,1 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp 478,3 J/g
Standardní molární entropie S° 155,5 JK-1mol-1 (γ)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -66,4 kJ/mol (γ)
Izobarické měrné teplo cp 0,243 JK-1g-1 (γ)
Bezpečnost
R-věty žádné nejsou
S-věty S22, S24/25
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krystalová struktura jodidu stříbrného se s teplotou mění. Jsou známy následující fáze[2]:

  • Do teploty 420 K (147 °C) existuje AgI v β fázi, což je wurtzitová struktura. Je znám jako minerál jodargyrit.
  • Nad 420 K podléhá AgI přeměně na α fázi, což je objemově centrovaná krychlová struktura a stříbrné ionty jsou náhodně rozptýleny mezi koordinační čísla 2, 3 a 4.
  • Při teplotách pod 420 K existuje i metastabilní γ fáze mající sfaleritickou strukturu. V přírodě se této podobě vyskytuje v podobě minerálu miersitu.

Obsah

PoužitíEditovat

FotografieEditovat

Ve fotografii se tato látka začala poprvé využívat v technice daguerrotypie, patentované Louisem Daguerrem již v roce 1839. Fotografický obraz se zaznamenával na desku potaženou jodidem stříbrným, přičemž doba expozice trvala asi 15 až 20 minut.

Vyvolávání deštěEditovat

 
Letoun Cessna 210 osazený generátorem s jodidem stříbrným pro vyvolávání deště

Krystalová struktura AgI je podobná struktuře ledu, což umožňuje vyvolávat mrznutí (heterogenní nukleaci) při zakládání oblaků za účelem umělého vyvolání deště (krystalky působí jako kondenzační jádra). Pro tento účel se spotřebuje zhruba 50 tun AgI ročně, z toho při každém takovém experimentu 10 až 50 gramů[3]. Tato metoda se nejvíce používá v Číně nebo na Blízkém východě, např. ve Spojených arabských emirátech.[4]

Jodid stříbrný jako iontový vodičEditovat

Přeměna mezi formami alfa a beta představuje tání stříbrné (kationtové) podmřížky. Entropie tání pro α-AgI je přibližně poloviční oproti entropii chloridu sodného (typické iontové tuhé látky). To lze racionalizovat zmínkou, že krystalová mřížka AgI je při přeměně mezi formami α a β také v zásadě částečně roztavená. Přidáním entropie přeměny z α na β k entropii tání se získá hodnota, která je mnohem blíže entropii tání chloridu sodného.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Silver iodide na anglické Wikipedii.

  1. Stříbro - Remy H.: Anorganická chemie II.
  2. BINNER, J. G. P., Dimitrakis, G.; Price, D. M.; Reading, M.; Vaidhyanathan, B. Hysteresis in the β–α Phase Transition in Silver Iodide. Journal of Thermal Analysis and Calorimetry. 2006, roč. 84, s. 409–412. Dostupné online [PDF]. DOI:10.1007/s10973-005-7154-1. 
  3. Phyllis A. Lyday "Iodine and Iodine Compounds" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, Wiley-VCH, Weinheim, 2005.
  4. [1]

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.