Jitrocel přímořský

druh rostliny

Jitrocel přímořský (Plantago maritima) je vytrvalá bylina, jeden z mnoha druhů rodu jitrocel. Druh je téměř kosmopolitně rozšířen na severní polokouli. Pochází z oblastí mírného a částečně i subtropického pásmaEurasii a Severní Americe odkud byl zavlečen do severozápadní Afriky a Jižní Ameriky.[2][3][4]

Jak číst taxoboxJitrocel přímořský
alternativní popis obrázku chybí
Jitrocel přímořský (Plantago maritima)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďjitrocelovité (Plantaginaceae)
Rodjitrocel (Plantago)
Binomické jméno
Plantago maritima
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres jitrocele přímořského

Ekologie editovat

Jsou to fakultativně halofilní rostliny, vyskytují se jak ve vnitrozemí v okolí minerálních pramenů a na vysychavých slaniscích, tak i na mořském pobřeží. Svou schopnost tolerovat slanost prokazují i tím, že rostou podél silnic které bývají v zimě soleny. Přijatou nadbytečnou sůl rostliny ukládají do masitých listů a ty postupně odpadávají. Nejlépe prospívají na zásaditých půdách jež z jara bývají zamokřené a v průběhu roku vysychají. Dobře snáší sešlapání, vadí jim však trvalé zastínění.[2][3][5]

Popis editovat

Vytrvalá rostlina s širokými listovými růžicemi a květními stvoly vysokými až 30 cm vyrůstající z vícehlavého oddenku s hlubokým kořenem. Růžice jsou tvořeny vztyčenými masitými, až 30 cm dlouhými listy úzkého kopinatého tvaru se 3 až 5 žilkami. Po okrajích jsou hladké nebo vzdáleně zubaté a vrchol mají špičatý, v mládí mohou být přes prostřední žilku podélně promáčknuté.

Pevné květní stvoly jsou bez listů, přitiskle chlupaté a nevětvené. Na vrcholu mají hustý koncový klas válcovitého tvaru tvořený drobnými čtyřčetnými květy. Zelené, blanitě lemované vejčité kališní cípy jsou asi 3 mm dlouhé. V 5 mm dlouhé koruně je trubka tvořená vejčitými nahnědlými laloky. Vyčnívají z ní čtyři dlouhé tyčinky se žlutými prašníky obsahující velmi jemný pyl. Dvoudílný semeník má jednu bliznu. Květy vykvétající v červnu až srpnu a jsou opylovány větrem. Pro snížení možnosti samoopylení dozrávají vajíčka dříve než pylová zrna. Ploidie druhu je 2n = 12.

Plody jsou chlupaté, 5 mm dlouhé, dvoupouzdré, ve zralosti pukající tobolky s dělicí štěrbinou ve spodní části. Obsahují nejčastěji dvě elipsoidní, tmavě hnědá semena která bývají do okolí šířena zvířaty, větrem nebo vodou.[2][3][4][5]

Ohrožení editovat

Jitrocel přímořský roste v rozsáhlém areálu a mívá místní morfologické odchylky. Mezi odborníky na taxonomii není ujednocen názor na kolik poddruhů se druh vlastně člení. V přírodě České republiky se vyskytuje výhradně poddruh jitrocel přímořský brvitý který se po zničení mnoha tradičních stanovišť stal velice vzácným. V ČR je v současnosti považován za rostlinu kriticky ohroženou.[2][6][7]

Reference editovat

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. a b c d HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Jitrocel přímořský brvitý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 12.07.2007 [cit. 2014-11-11]. Dostupné online. 
  3. a b c GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/2: Skorocel prímorský [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1997 [cit. 2014-11-11]. S. 575–577. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-12. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky) 
  4. a b Finland Nature and Species: Plantago maritima [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2014-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b KOBRLOVÁ, Lucie. Portál české flory: Květena: Jitrocel přímořský [online]. PřF, Univerzita Palackého, Olomouc [cit. 2014-11-11]. Dostupné online. 
  6. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 11.11.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  7. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2014-11-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat