Jiráskovy sady (Hradec Králové)

Jiráskovy sady jsou nejstarším parkem v Hradci Králové, který se nachází při soutoku řek Labe a Orlice. Jeho nejstarší část byla zbudována v roce 1868.

Jiráskovy sady
Pohled k soutoku
Funkce	Odpočinek, pořádání kulturních a sportovních akcí
Lokalita	Hradec Králové, Hradec Králové, Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°12′19,27″ s. š., 15°49′30,99″ v. d.
Rozloha	52 683 m²
Založeno	1868
Starší názvy	• Důstojnický park (1868–1918), • Jiráskovy sady (1918–1941), • Viktoria Park (1941–1942), • Heydrich Park (1942–1945)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Založení parku

Počátky parku sahají do 2. poloviny 19. století, kdy bylo město ještě uzavřeno pevnostními hradbami. V jejich výběžku na soutoku řek Labe a Orlice byl na místě zrušených ovocných sadů, zelinářských zahrad a zásobárny i chovu dobytka pro potřebu posádky založen roku 1868 po příchodu 12. pluku arcivévody Viléma důstojnický park, který však nebyl přístupný veřejnosti. K tomuto parku by se spíše hodil název generálský park, neboť do něho chodil zejména velitel pevnosti a další vysocí důstojníci se svými rodinami. Dodnes zde nalezneme zbytky opevnění, zejm. zděný průchod hliněným valem (poternu), kterým se vchází do růžové zahrady. Prvním zahradníkem byl zahradník z Pouchova Jan Vognar, původně četnický strážmistr, po něm starosta Živnostensko-čtenářské jednoty František Valeš, který zemřel v roce 1908. Občas sem vyráželi místní učitelé se svými žáky na botanické exkurze, mnohdy v doprovodu zahradníka Valeše.

Jiráskovy sady

Roku 1896 zřídil okrašlovací spolek malé sady mezi silnicí pod pivovarem a důstojnickým parkem. Práce řídil František Valeš, zahradník z důstojnického parku. Téhož roku byl rozšiřován zahradnický domek v důstojnickém parku o přístavbu na západní straně. Při hloubení základů narazili dělníci na černou zem, která byla promíchána s uhlím a v ní bylo mnoho keramických střepů.

V roce 1908 byla část důstojnického parku na břehu Labe postoupena městu, aby zde zbudovalo vodárnu a elektrárnu, s jejichž výstavbou bylo započato firmou Kress a Bernard ještě téhož roku podle plánu profesora Františka Sandera. Za odstoupenou část poskytla obec k rozšíření důstojnického parku část městského sadu v Rokycanově ulici a pevnostní pozemek za městskou plynárnou. Ve zbylé části městského sadu, vzniklého na zasypané části hradebních příkopů, byl tehdy umístěn araukarit, který pocházel od Pecky. Navíc byly v sadech vyhloubeny 2 studně, a to v letech 1909 a 1917, kdy se začal projevovat nedostatek vody pro město.

Nový název

Hned po převratu v roce 1918 byl důstojnický park přejmenován na Jiráskovy sady. U hlavní vstupní brány byl 4. června 1922 postaven pomník Aloise Jiráska na náklady Svazu československého důstojnictva. V roce 1925 přešly sady na 10 let do správy městského zahradnictví. Tehdy zde byly velkou atrakcí dvě srnky, jež byly umístěny v ohrazené části sadů. V cípu u soutoku se nadále pěstovala zelenina, ale v roce 1926 i tuto část převzalo město a vysadilo zde výše zmíněnou růžovou zahradu (ve středním oddílu zasazeny růže, 80 vysokokmenných a 850 nízkokmenných sazenic; zbývající část byla travnatá s kvetoucími jiřinami) a o rok později alpinárium. Vše pod dohledem vrchního zahradníka Josefa Votavy.

Jiráskovy sady

V roce 1927 byla při vstupu do sadů upravena jediná velká plocha, která byla osázena ohnivě červenými salviemi se žlutou obrubou z aksamitníků. 23. července 1927 byla prodána zdejší kůlna, kterou koupil rolník Řehák ze Slezského Předměstí za 2 500 Kč. Během následujícího měsíce byla zbourána a odvezena. Roku 1928 byly zahlazeny škody, jež vznikly při opravě podjezí u elektrárny. Na těchto místech byly vysázeny lesní stromky a znovuobnoveny travnaté plochy, z nichž některé byly vyrovnány. Ohromná pohroma v podobě větrné vichřice zasáhla sady 4. července 1929, kdy bylo zničeno na 300 stromů. V roce 1929 ministerstvo národní obrany pronajalo Jiráskovy sady na 30 let zdejší odbočce Svazu čs. důstojnictva. Téhož roku byly zahájeny přípravné práce na rekonstrukci sadů.

Velké úpravy a výstavba

Roku 1930 byla dokončena úprava Jiráskových sadů podle plánů zahradního architekta Josefa Kumpána z Prahy, který 24. a 25. září 1929 pobýval ve městě a vykonal všechny přípravné a zaměřovací práce. Došlo tak k přemístění některých cest, k novým výsadbám, některé hrbolaté trávníky byly zarovnány, tenisové hřiště bylo zvětšeno o 1 dvorec. Většinu nákladů hradila královéhradecká odbočka Svazu čs. důstojnictva. Město naopak dodalo materiál, mj. 450 m³ zlomkových cihel z rozbouraného kavalíru, a odborný zahradnický dozor.

V roce 1932 projevilo ministerstvo národní obrany souhlas s tím, aby byla část parku prodána městu a zároveň byly Jiráskovy sady pronajaty městu na 30 let. Ještě téhož roku městské zastupitelstvo schválilo návrh smlouvy o koupi a pronájmu sadů a schválilo zadání stavby restauračního pavilonu. V roce 1932 byl tak postaven kruhovitý parkový pavilon pro pořádání koncertů a v letech 1929–1933 budova městské letní restaurace, obojí podle projektu architekta ing. Jana Rejchla. Roku 1934 bylo na soutoku řek umístěno bronzové sousoší Labe a Orlice, které pro město vytvořil Josef Škoda. Alegorické sousoší zobrazuje odvážným způsobem splynutí Labe a Orlice v podobě nahých milenců a ve své době vyvolalo rozruch. V roce 1935 byl v parku navíc umístěn dřevěný kostelík, který sem byl dovezen z Malé Polany.

Kolem roku 1948 vedla přes Orlici do Jiráskových sadů pontonová lávka. Zřízena byla v roce 1933, aby byly sady spojeny s nedalekým fotbalovým hřištěm SK Hradec Králové. Později zanikla a s její obnovou se počítalo v roce 1969. K realizaci tohoto plánu však nedošlo. Zbytky jejího ukotvení můžeme vidět na obou březích ještě dnes. V roce 1954 byly v sadech zřízeny veřejné toalety. Roku 1969 byla dokončena adaptace zdejší restaurace. V roce 1985 bylo uvažováno o rekonstrukci parku. Taktéž o 4 roky později, kdy byla projekčně zajišťovaná rekonstrukce rozvržena do 2 etap. 1. etapa měla zahrnovat obnovu travnatých ploch a zdravotní probírku vzrostlé zeleně, 2. etapa rekonstrukci porostů v dolní části sadů a další obnovu výsadeb.

Snaha o obnovu

Velkou změnou pro park se stalo období po listopadu 1989, kdy chtělo město navázat na všechny prvorepublikové a rakousko-uherské tradice a obnovit vyhlášenost tohoto místa a hlavně do něj vrátit ve velkém život. 23. května 1990 byla obnovena tradice zdejších promenádních koncertů. Roku 1992 došlo k rekonstrukci původního alpinia podle projektu PhDr. Stanislava Špouly. O 4 roky později mělo městské zastupitelstvo projednávat Informace o harmonogramu prací pro rekonstrukci a obnovu Jiráskových sadů včetně předběžného rozpočtu. Nakonec byla tato věc stažena z programu. Roku 2004 byla vyhlášena veřejná zakázka na úpravu Jiráskových sadů pro konání koncertů. Za zhotovitele byla vybrána firma B.C. BUILDING CENTRUM s.r.o. Hradec Králové. V roce 2015 bylo čerstvě zrekonstruované dětské hřiště převedeno z majetku Technických služeb Hradec Králové do vlastnictví statutárního města Hradec Králové.

Významné objekty

Restaurační pavilon

Budova restauračního pavilonu, jež vyšla na 394 000 Kč, byla postavena v roce 1933 podle zadání královéhradecké odbočky Svazu československého důstojnictva stavební firmou Františka Komárka. Autorem projektu byl Jan Rejchl, se kterým spolupracoval též brněnský stavitel Josef Jelínek ml.

Severní trakt stavby s vysunovacími okny byl zakončen půlkruhovým pódiem, takže se v letním období mohl přetvořit v „otevřenou verandu“. V jižní části podsklepeného objektu se nacházel zimní salonek, zasedací místnost, výčep a kuchyň. V prvním patře byl umístěn dvoupokojový byt restauratéra Josefa Mrvy, který vedl i původní restauraci, dva pokoje pro personál, klubovna s výhledem na řeku a prádelna se sušárnou. Restaurace byla otevřena 30. června 1933 a stala se jedním z center meziválečného kulturního a společenského života Hradce Králové. Po 2. světové válce sem byla umístěna školní jídelna, která byla v roce 1979 rozšířena a střídavě fungovala až do 90. let 20. století. Zrušena byla k 31. srpnu 1997. Nyní zde sídlí střední floristická škola.

Kostel sv. Mikuláše Divotvorce

Kostel sv. Mikuláše Divotvorce

Podrobnější informace naleznete v článku Kostel svatého Mikuláše (Hradec Králové).

Podle některých zpráv byl kostel postaven již v letech 1502–1510 v slovenské obci Habura u Medzilaborců. Tyto zprávy se však ukázaly díky dendrochronologickému datování velmi nepřesnými, neboť trámy srubové konstrukce byly zhotoveny z jedlí mýcených mezi lety 1598–1607.

Tento pravoslavný kostel byl původně zasvěcen sv. Michaelu Archandělovi. Roku 1740 jej obec Habura prodala nedaleké vsi Malá Poľana, kde byl v roce 1759 zasvěcen sv. Mikuláši Divotvorci. Za 1. světové války byl kostel značně poškozen, protože obec neměla na jeho údržbu dostatek finančních prostředků. Po jeho obnovení (1920) byl v roce 1935 zakoupen od řecko-katolické náboženské obce Malé Polany za 10 000 Kč z daru starosty J. V. B. Pilnáčka pro město Hradec Králové. Zde byl kostel nákladně zrestaurován a 28. října 1935 slavnostně otevřen. V roce 1958 byl kostel prohlášen za nemovitou kulturní památku. Od té doby neprošel výraznou opravou, takže je dnes v havarijním stavu a jeho pozvolná obnova právě probíhá.

Areál je doplněn dřevěným křížem s plechovým korpusem Ježíše Krista a u vchodu byla instalována pamětní deska na počest padlých legionářů v první světové válce. Text na ní zní: „STAROBYLÝ TENTO KOSTELÍK PŘEVEZEN BYL Z VÝCHODNÍHO SLOVENSKA NA PAMĚŤ VŠECH, KDOŽ ZA SVĚTOVÉ VÁLKY 1914–1918 OBĚTOVALI ŽIVOT ZA LEPŠÍ PŘÍŠTÍ ČESKOSLOVENSKA. VĚNOVAL STAROSTA JOSEF V. B. PILNÁČEK. MCMXXXV.“

Alegorie soutoku Labe a Orlice od Josefa Škody

Sousoší Stok Labe s Orlicí

Podrobnější informace naleznete v článku Sousoší Soutok Labe s Orlicí.

Bronzový odlitek tohoto alegorického sousoší nazvaného Stok Labe s Orlicí (později Soutok Labe s Orlicí, zvané též Milenci) od Josefa Škody byl zakoupen dle usnesení městské rady 15. května 1934 a pochází ze závodu K. Bartáka v Praze-Hrdlořezích. Sousoší vzniklo z podnětu zdejšího okrašlovacího spolku, který přispěl 2 000 Kč na provedení studie. Po instalaci 16. října 1934 vzbudil tento dvouakt silné pohoršení královéhradeckých klerikálních kruhů, kterými byl označen za ryzí pornografii.

Památník Aloise Jiráska

Památník Aloise Jiráska

Na vrcholu mohyly, která je poskládaná ze žulových balvanů, se nachází mohutná stéla, na níž je umístěna reliéfní podobizna Aloise Jiráska v bronzovém medailonu. Pod ním vpravo je nápis: „Mistr Alois Jirásek“ a letopočet „1851–1930“. Ve střední části je v bílém obdélníkovém kameni vypracován nízký reliéf s husitským výjevem. Pod ním citát z románu Bratrstvo: „Půjdeme. Já, bratr, my všichni. Kam poznáš“ (Bratrstvo I, XX. kapitola). Výtvarné řešení reliéfu je dílem Bohumila Liznera, malíře a profesora učitelského ústavu, medailonu J. Plichty (1931) a podobu památníku navrhl Boh. Srdínko z dílny Jaroslava Samka. Práce sochařské a kamenické provedla firma Jaroslav Samek Hradec Králové. Památník nechala postavit odbočka Svazu čs. důstojnictva. Slavnostně byl odhalen 4. června 1922, přičemž pamětní deska s portrétem spisovatele byla na památníku odhalena až roku 1931. Ke znovuodhalení památníku došlo v roce 1946. Roku 2010 se dočkal generální opravy, přičemž autorem návrhu byl Aleš Zlatohlávek a práce provedl Kamenoprůmysl Hradec Králové s. r. o.

Poterna

7,5 m dlouhý tunelový průchod se 2 portály z režného zdiva navrhl gen. ing. Kleindorff kolem roku 1790 v rámci výstavby královéhradecké pevnosti. Má se jednat o výpadovou pevnostní branku.

Střílnová kasemata

Další pozůstatek z pevnostního období. Jedná se o cihelný masiv s tloušťkou zdiva 2 m o rozměrech 17 × 12 m, výšky 3,5 m, s nárožím a římsou z kamenných kvádrů. Ze dvou místností při zemi ústí 14 střílen, nad nimiž se pod římsou nacházejí otvory od dýmníků. Vrch hradby je kryt hliněným násypem o vrstvě 1 m. Stavbu navrhl gen. ing. Kleindorf kolem roku 1784. Po zbourání ravelinu, když na tomtéž místě byly zřízeny Jiráskovy sady, byla střílnová kasemata používána jako budova pro odkládání zahradnického nářadí a k úschově rostlin na zimu. Během 2. světové války sloužila jako protiletecký kryt a současně byla k tomuto účelu přizpůsobena přestavbou. Byly upraveny místnosti, okna i střílny. Do roku 1997 byl nájemcem objektu K. Bartyzal, který měl společně s Českou společností vojenské historie Hradec Králové zpracovat návrh řešení budoucího provozu v objektu Střílnových kasemat. Roku 1998 byl objekt nabízen městem k pronájmu. Hlavními podmínkami bylo: nájem objektu a nezbytných pozemků na dobu 15 let za symbolické nájemné 1 Kč/m²/den, vložení nákladů do majetku města – rekonstrukce objektu, rekonstrukční práce ukončit nejpozději do 2 let od vydání stavebního povolení. V roce 2006 provedlo město základní vnější konzervaci do této doby velmi zchátralého objektu.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiráskovy sady na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ge593252

Portály: Hradec Králové | Zahrada a zahradnictví