Jindra Kramperová

česká krasobruslařka a klavíristka

Jindra Kramperová (* 28. září 1940 Praha) je česká krasobruslařka, klavíristka, pedagožka, manželka dirigenta a skladatele Víta Micky.

Jindra Kramperová
Jindra Kramperová (Praha 2015)
Jindra Kramperová (Praha 2015)
Narození28. září 1940 (83 let)
Praha
Povoláníkrasobruslařka, klavíristka a učitelka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství Československa v krasobruslení
stříbro MR 1956 ženy
zlato MR 1957 ženy
zlato MR 1958 ženy
zlato MR 1959 ženy
bronz MR 1960 ženy
stříbro MR 1961 ženy

Sportovní kariéra editovat

Pochází z rodiny zubního lékaře a učitelky. S krasobruslením začala v šesti letech, protože byla neduživé, podvyživené dítě a kvůli tomu ji nevzali do školy [1]. Její otec rozhodl, že bude sportovat, aby zesílila, a že jí prospěje pobyt na čerstvém vzduchu. A tak ji dal na bruslení. Dovezl ji na Štvanici, což byl v té době jediný stadión v Praze (v té době ještě  nekrytý), postavil na brusle (hnědé boty s noži, které jí uřízli, aby nebyly tak dlouhé), a když viděl, že se na nich udrží, nechal ji kroužit. Pak už jí jen ukázal  cestu domů na Smíchov a od té doby jezdila bruslit sama.[2] Denně vstávala před čtvrtou hodinou ranní, aby mohla již od pěti být na ledě a trénovat. Krasobruslařům byla na Štvanici vyhrazena tzv. „nudle“, což byl cca 5 m dlouhý pás, oddělený jen provázkem od hokejové plochy, kde mohli bruslaři trénovat. Tam si jí všiml trenér Karel Glogar, který vyhledával talenty (objevil např. Vrzáňovou, Lerchovou aj.), a začal ji trénovat. Ten s ní také nacvičil scénku do lední revue s názvem Chůva a miminko.[3] Po dvou letech pak přešla k trenéru Miroslavu Hasenöhrlovi a pak vystřídala ještě několik trenérů, ale často si sestavovala jízdu sama, stejně tak jako hledala sama hudbu. Velkou rádkyní jí byla i její maminka, která měla velký smysl pro estetiku a která jí pomáhala dotvářet volnou jízdu do konečné podoby.[3] Aby zlepšila svůj styl a projev, chodila na taneční průpravu k paní Haně Štěpánkové, bývalé primabaleríně Národního divadla.[1]

V sedmi letech nastoupila do školy a trénovala před začátkem vyučování a po škole. Později jí byla udělena výjimka, aby mohla trénovat častěji – dnes bychom řekli, že dostala individuální studijní plán.

Na ledě trávila čas od září do března, velmi často vystupovali krasobruslaři o přestávkách hokejových utkání. Byl to pro ně trénink a zároveň tím krátili chvíli divákům. Kryté stadióny tehdy ještě nebyly, a tak se využívalo vše, co bylo k dispozici. V létě se jezdilo trénovat do Staré Boleslavi, kde byl malý stadión s umělým ledem (nechal jej postavit majitel čokoládovny Rudolf Pachl pro svou dceru s krasobruslařskými ambicemi [3]), nebo do Dobšinské ľadové jaskyně na Slovensko. Možnosti tréninku na ledě byly tehdy velmi omezené. V létě pak probíhal hlavně tzv. suchý trénink mimo stadion. Nic nebylo tak plánované a organizované jako dnes, hodně záleželo na individualitě závodníka, jak k tréninku přistupoval.

V devíti letech se poprvé zúčastnila závodů v Memoriálu dr. Heinze, ve 12 letech skočila jako první v republice dvojitý axel. Bylo to ve filmu Na stříbrném zrcadle z roku 1954.[3]

Jako třináctiletá si zahrála v již zmiňovaném filmu Na stříbrném zrcadle, kde hrála tak trochu sama sebe, neboť film vypráví o mladé školačce, která se rozhoduje, čemu dát přednost, zda hudbě či krasobruslení. Scénář k filmu napsal František Kožík a režíroval jej Jaromír Pleskot.[3]

V patnácti letech se účastnila OHCortině d'Ampezzo jako nejmladší závodnice. Skončila sice na 20. místě, ale tím, že se zúčastnila, stala se zároveň i členkou Českého klubu olympioniků. V letech 1957-59 vyhrála třikrát za sebou mistrovství republiky, r. 1958 skončila pátá na mistrovství Evropy.[3]

Kvůli jejímu buržoaznímu původu i politickým názorům v rodině byla omezována její sportovní vystupování, přesto ale nesměla skončit s aktivní sportovní činností. Nemohla vyjíždět do zahraničí, nemohla soutěžit, ale musela trénovat. Reprezentanti ČSSR byli jakýmsi majetkem státu a bylo jim určováno, co mohou a nemohou. I proto nemohla jet na OH ve Squaw Valley r. 1960.

Se závoděním skončila v r. 1961, poté už jen občas vystupovala v lední revue, což brala jako dobrý přivýdělek ke studiu. Od tohoto roku se začala naplno věnovat kariéře klavíristky.

Výsledky editovat

Sport 1956 1957 1958 1959 1960 1961
Zimní olympijské hry 20
Mistrovství světa v krasobruslení 15 17
Mistrovství Evropy v krasobruslení 14 8 5 6 8
Mistrovství Československa v krasobruslení 2 1 1 1 3 2

Umělecká kariéra editovat

S klavírem začala Jindra Kramperová v devíti letech u prof. konzervatoře Emmy Doležalové, která jí dávala soukromé hodiny. Ve dvanácti měla již samostatný koncert v Městské knihovně v Praze, ve třinácti vystupovala s orchestrem FOK ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, hrála Koželuhovo Rondo. O rok později už hrála Mozartův Korunovační koncert.[4] Ačkoliv se její sportovní a umělecká dráha po určitou dobu překrývaly a vzájemně prolínaly, od začátku Jindra věděla, že bruslení je jen koníček, ale hudba je její budoucnost. A díky silné vůli, disciplíně a pracovitosti se prosadila nejen v krasobruslení, ale i v hudbě, neboť se stala uznávanou klavíristkou, která koncertovala doma i v zahraničí.

V patnácti letech šla studovat na gymnázium a po maturitě nastoupila na Vysokou školu múzických uměníBratislavě (do třídy prof. Macudzinského), kde ještě současně bruslila a hrála na klavír. Aby vše stihla, bydlela na stadionu, ráno vstávala, chodila na tréninky a odpoledne studovala. Po skončení závodní kariéry přestoupila z Bratislavy na pražskou AMU do třídy prof. Františka Maxiana. Zpočátku to neměla jednoduché, neboť musela dlouho hudební veřejnost přesvědčovat, že to myslí s klavírem vážně a že není jen "ta od ledu". Po absolutoriu pak ještě dva roky studovala postgraduálně na konzervatoři  v Moskvě u prof. Jemeljanovové. Tam studovala a bydlela s vynikající klavíristkou Elizabetou Leonskou.[4]

V letech 1974-1988 byla sólistkou Komorní filharmonie Pardubice a od roku 1970 začala zároveň pracovat na AMU v Praze jako pedagožka. Působila zde až do roku 2010.[4]

Jako klavírní virtuoska koncertovala ve většině evropských zemí, ale i v mnoha zemích světa, např. v Japonsku, Kanadě, USA či na Kubě, nahrávala v rozhlase, u gramofonových společností, hrála s Českou filharmonií a jinými významnými hudebními tělesy, vystupovala na Pražském jaru s Miroslavem Langrem, spolupracovala i s komorními soubory, např. Dvořákovým, Stamicovým či Kociánovým kvartetem. Na zakázku nahrála komplet Beethovenových sonát, ve vydavatelství Panton vydala skladby soudobých autorů, např. Vačkáře, Tausingera, Micky aj., k nimž měla velmi blízko.[5] Mezi její nejoblíbenější autory patří W. A. Mozart, L.van Beethoven. či Bedřich Smetana.

V současnosti se angažuje jako členka Českého klubu olympioniků v Odznaku všestrannosti olympijských vítězů, což je projekt určený školákům na podporu zvýšení sportovní aktivity.[6]

Žije se svým manželem, dirigentem Vítem Mickou, v Praze.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b UHROVÁ, Eva. Vzpomíná Jindra Kramperová. Vlasta. 11. 1. 1996, roč. 50, čís. 3. 
  2. SVOBODOVÁ, Dana. Navždy slavní. Rytmus života. 17. 5. 2000, čís. 21, s. 18. 
  3. a b c d e f PATOČKA, Jiří. V životě jako ve filmu. Československý sport. 20. 11. 1984, roč. XXXII.. 
  4. a b c Manželé Jindra Kramperová a Vít Micka, klavíristka a skladatel a dirigent. Rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2017-01-29]. 
  5. Jindra Kramperová - HFAD. HFAD. 2016-01-12. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-20.  Archivováno 20. 10. 2016 na Wayback Machine.
  6. Jindra Kramperová · Odznak Všestrannosti Olympijských Vítězů. archive.is. 2015-07-29. Dostupné online [cit. 2017-01-29]. 

Literatura editovat

  • P. Feldstein: Osudy nejen sportovní (Stadión r. 33, 17. 8. 1993, s. 12-13)
  • M. Lamarová: Jaképak zázraky (Stadión r. 5, č. 6, 8. 2. 1957, s. 8-9)
  • M. Lamarová: Úspěšný koncert mladé krasobruslařky (Stadión r. 1, č. 14, 3. 7. 1953, s. 14)

Externí odkazy editovat