Jindřich Vodička

český politik, manažer a podnikatel

Jindřich Vodička (* 22. července 1952 Praha) je český politik za Občanskou demokratickou stranu, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění, v 90. letech poslanec Poslanecké sněmovny, ministr práce a sociálních věcí a poté ministr vnitra ve vládách Václava Klause, později podnikatel a manažer.

Ing. Jindřich Vodička
Jindřich Vodička
Jindřich Vodička
1. ministr práce a sociálních věcí ČR
Ve funkci:
2. července 1992 – 8. listopadu 1997
Předseda vládyVáclav Klaus
PředchůdceMilan Horálek
NástupceStanislav Volák
2. ministr vnitra ČR
Ve funkci:
8. listopadu 1997 – 2. ledna 1998
Předseda vládyVáclav Klaus
PředchůdceJan Ruml
NástupceCyril Svoboda
poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 19. června 1998
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
6. června 1992 – 31. prosince 1992
Stranická příslušnost
ČlenstvíODS (1991-1998)
US-DEU (1998)
ODS (od 1998)

Narození22. července 1952 (72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťVáclava Vodičková
DětiJindřich, Jan
Alma materVys. námořní škola Oděsa
Profesepolitik
CommonsJindřich Vodička
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Roku 1971 absolvoval Českoslovanskou akademii obchodní Dr. Edvarda Beneše v Resslově ulici.[1] V roce 1977 vystudoval Vysokou námořní školu v Oděse. V letech 1977-1990 pracoval na československých lodích ve funkcích důstojníka a inženýra.[2]

V letech 1990-1992 pracoval ve státní správě.[2] V roce 1991 vstoupil do politické strany ODS a začal působit v politice. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do české části Sněmovny národů (volební obvod Středočeský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[3][4][5]

V letech 1992-1997 byl v první vládě Václava Klause a druhé vládě Václava Klause Ministrem práce a sociálních věcí ČR. V listopadu 1997 usedl na post Ministra vnitra České republiky poté, co tento post opustil Jan Ruml. V čele rezortu vnitra setrval jen do ledna 1998 a konce Klausovy vlády.[6]

V roce 1998 vystoupil po Sarajevském atentátu z ODS a spoluzakládal Unii svobody (US). Po třech měsících však US opustil a vrátil se do řad ODS. Médiím tehdy oznámil, že minimálně rok nebo dva bude jen řadovým členem ODS.[7] Od roku 1998 pak skutečně nepůsobil ve vrcholné politice a pracoval v soukromém sektoru. Byl jednatelem developerské skupiny Lighthouse.[2] V letech 1999-2011 pracoval ve firmě České přístavy a. s. jako náměstek. V roce 2007 se zmiňuje i coby spolumajitel chystané televizní stanice o zdravotnictví Apatyka. Provozoval rovněž pražskou kliniku Iscare Lighthouse.[8] V srpnu 2012 se objevily informace, že Jindřich Vodička plánuje návrat do vyšších pater politiky a na podzim 2012 se bude ucházet o post předsedy okresní organizace ODS Praha-západ. Jeho domovskou organizací jsou Černošice. Po volbách v roce 2010 a poté, co po skandálech rezignoval Aleš Rádl, se Vodička krátce stal i předsedou černošické ODS.[7]

Reference

editovat
  1. Akademie v Resslově 8 slaví 140. výročí. S. 8. Noviny Prahy 2 [PDF]. Říjen 2012. Roč. 14., čís. 10., s. 8. Dostupné online. 
  2. a b c Kpt. Ing. Jindřich VODIČKA [online]. old.1000leaders.cz [cit. 2012-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-20. 
  3. Jindřich Vodička [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-09-17]. Dostupné online. 
  4. Členové poslaneckého klubu ODS [online]. vitkovice.odsostrava.cz [cit. 2012-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29. 
  5. Volby do Sněmovny národů Federálního shromáždění konané ve dnech 5. - 6.6.1992 na území České republiky [online]. volby.cz [cit. 2012-09-17]. Dostupné online. 
  6. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1522, 1524–1525. 
  7. a b Vodička chce znovu na kapitánský můstek ODS. Na oblasti [online]. aktualne.centrum.cz [cit. 2012-09-17]. Dostupné online. 
  8. Bývalý ministr Vodička spouští televizi o zdraví [online]. aktualne.centrum.cz [cit. 2012-09-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat