Jindřich V. z Plavna

míšeňský purkrabí

Jindřich V. z Plavna (německy Heinrich V. von Plauen; 9. října 1533 Andělská Hora24. prosince 1568 Hof), byl míšeňský purkrabí a pán na Plavně a Voigtsbergu.

Jindřich V. z Plavna
Erb pánů z Plavna

Míšeňský purkrabí
Ve funkci:
19. května 1554 – 24. prosince 1568
Předchůdce Jindřich IV. z Plavna
Nástupce Jindřich VI. z Plavna

Narození 9. října 1533
Andělská Hora
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 24. prosince 1568 (ve věku 35 let)
1568 Hof
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
Místo pohřbení horní kostel ve Schleizu
Choť (1555) Dorota Kateřina Braniborsko-Ansbašská (1538–1604)
Rodiče Jindřich IV. z Plavna (1510–1554)
Markéta ze Salm-Neuburgu (1517–1573)
Příbuzní bratr: Jindřich VI. z Plavna (1536–1572)
děd: Jindřich III. z Plavna († 1519)
Profese šlechtic
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Jindřich V. byl starší ze dvou synů purkrabího Jindřicha IV. z Plavna z manželství s hraběnkou Markétou ze Salmu a Neuburgu (1517–1573).

Když otec zemřel, Jindřich V. ještě nebyl plnoletý. Asi měsíc po jeho smrti proto český král Ferdinand I. slíbil, že ho i jeho mladšího bratra ochrání před Reussy. Jindřich IV. nezanechal svým synům jen rozsáhlé majetky, ale také spory s Reussy a vysoké dluhy. K nim přibývaly další za soudy proti Rusům.

Poté, co se Jindřich V. plnoletým, vládl nejdříve sám za sebe a jménem nezletilého bratra Jindřicha VI., později vládli společně.

Jindřich se 25. srpna 1555 oženil s Dorotou Kateřinou (1538–1604) z rodu franských Hohenzollernů, dcerou Jiřího Zbožného, markraběte braniborsko-ansbašského (1484–1543), a jeho třetí manželky Emilie Saské (1516–1591). Čtyři synové tohoto z manželství, z nichž všichni se jmenovali Jindřich, zemřeli krátce po narození.

Již v roce 1556 ztratili bratři císařskou arbitráží francká území Hof a Schauenstein, které jejich otec dobyl během markraběcí války proti do klatby uvrženému markraběti Albrechtu Alcibiadovi Braniborsko-Kulmbaškému, ve prospěch císařského svěřenectví. Po smrti Albrechta Alcibiada a vymření jeho linie byla tato území Ansbach a Kulmbach připojena k markrabství Braniborsko-Bayreuth. Tomuto území pak vládl mladý markrabě Jiří Fridrich Braniborsko-Ansbašský.

V květnu 1559 byly zastaveny statky Plavno a Voigtsberg a správní oblast Schöneck kurfiřtu Augustu Saskému. Vídeňským rozsudkem z 28. září 1560 ztratili bratři od 1. ledna 1561 panství Greiz celé ve prospěch Reussů a panství Gera a Schleiz každé z poloviny. Bratrům zůstal jen majetek v Čechách a české léno Lobenstein a zámek Posterstein. Císařským potvrzením nové smlouvy a jejím zpečetěním 9. května 1562 v Praze byl ukončen spor s Reussy. Dne 14. března 1562 dostali oba bratři v císařské léno Plavno, Voigtsberg, Schleiz a Lobenstein a také území Pausa a Schöneck.

Když byl v roce 1563 majetek rozdělen mezi bratry, obdržel Jindřich V. nejen česká panství, ale také panství Plavno a Voigtsberg a území Schöneck. Když ho chtěl Jindřich V. vykoupit ze zástavy, zjistil, že už neměl peníze k dispozici. Tak bylo jádrové území Plavenských navždy ztraceno ve prospěch kurfiřtského Saska.

V roce 1564 připadlo panství Loket České koruně. V roce 1567 musel převést Andělskou Horu, Bochov, Kraslice a Toužim na dědice Gery, Hasištejnské z Lobkovic.

Zcela zchudlému mu bratr jeho manželky Doroty Kateřiny věnoval k užívání dům v Hofu. Jindřich V. tam zemřel 24. prosince 1568 a byl pohřben v horním kostele ve Schleizu.

Dorota Kateřina dostala dědictvím jako své vdovské sídlo Toužim a tam zemřela 8. ledna 1604. Čtyři roky po její smrti zařídil její vzdálený příbuzný saský kurfiřt Kristián II. (1583–1611) pohřeb v kostele svatého Jana v Plavně.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich V. von Plauen na německé Wikipedii.


LiteraturaEditovat

  • Berthold Schmidt: "Die Reußen, Genealogie des Gesamthauses Reuß älterer und jüngerer Linie, sowie der ausgestorbenen Vogtslinien zu Weida, Gera und Plauen und der Burggrafen zu Meißen aus dem Hause Plauen", Schleiz 1903
  • Berthold Schmidt: "Burggraf Heinrich IV. zu Meißen, Oberstkanzler der Krone Böhmens und seine Regierung im Vogtland", Gera 1888
  • Berthold Schmidt: "Geschichte des Reußenlandes", 1. und 2. Halbband, Gera 1923 und 1927
  • Johannes Richter: "Zur Genealogie und Geschichte der Burggrafen zu Meißen und Grafen zum Hartenstein aus dem älteren Hause Plauen", in "Sächsische Heimatblätter" 5/1992

Související člányEditovat