Jihotyrolská lidová strana

politická strana německé menšiny v Jižním Tyrolsku

Jihotyrolská lidová strana (německy Südtiroler Volkspartei, zkratka SVP) je italská regionální politická strana působící v autonomní provincii Jižní Tyrolsko. Od svého založení roku 1945 reprezentuje německojazyčnou a ladinskojazyčnou většinu (přibližně 70-75 procent populace).[3] V provincii je naprosto dominantní politickou stranou.[1]

Jihotyrolská lidová strana
Südtiroler Volkspartei
ZkratkaSVP
Datum založení8. května 1945
PředsedaPhilipp Achammer
SídloBrennerstraße 7/A 39100 Bozen
IdeologieZájmy německo- a ladinskojazyčné menšiny[1][2][3]
regionalismus[3]
autonomismus[4]
křesťanská demokracie[1]
konzervatismus[5]
pro-evropanismus[3]
Politická pozicestředstředopravice[6]
Evropská stranaEvropská lidová strana[7]
Politická skupina EPEvropská lidová strana[8]
Mládežnická org.Junge Generation
KoaliceStředolevicová koalice
Stranické novinyZIS
Počet členů40 000 (2015)
Barvy     černá      červená
Oficiální websvp.eu
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna
3/400
Senát republiky
2/200
Evropský parlament
1/76
Sněm Jižního Tyrolska
13/35
Guvernéři regionů
1/21
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech těsně po druhé světové válce fakticky prosazovala připojení k Rakousku, později se ale od těchto stanovisek distancovala.[4][9] Nyní prosazuje širokou autonomii a chce být umírněnou stranou, odproštěnou od extrémních postojů.[3][4]

Historie

editovat

Území Jižního Tyrolska připadlo roku 1919 Saintgermainskou smlouvou Itálii. Na novém teritoriu nicméně naprostá většina obyvatel mluvila německy (v současnosti se jedná asi o 70%). V létech po připojení k Itálii hájilo zájmy tyrolských Němců uskupení Deutsche Verband. Za fašistického režimu ale byla demokratická činnost potlačena.[9]

V květnu 1945, poté, co území Jižního Tyrolska osvobodila spojenecká vojska, založil podnikatel Erich Ammon Jihotyrolskou lidovou stranu jako novou reprezentantku německé a ladinské menšiny. Ammonova skupina pocházela z antifašistického prostředí tzv. dableiberů, neboli jihotyrolských Němců, kteří ve třicátých letech odmítli nabídku nacistického Německa na emigraci.[p 1] Nová strana si dala za cíl nejprve vybojovat zpět menšinová práva, která jim byla za Mussoliniho vlády odepřena. To bylo realizováno v roce 1946 dohodou mezi Itálií a Rakouskem.[9] V delším časovém horizontu SVP usilovala o právo na sebeurčení, fakticky tedy připojení k Rakousku nebo nezávislost. Záhy však strana opustila separatismus a zaměřila se na autonomii regionu.[3]

Přijetím ústavního zákona roku 1948 byla vytvořen autonomní region Tridentsko-Horní Adiže/Jižní Tyrolsko, který se skládal ze dvou autonomních provincií Tridentsko a Jižní Tyrolsko. Výsledné správní uspořádání ale jihotyrolské politiky neuspokojilo. Pravomoci provincií totiž byly malé a o podstatných záležitostech rozhodovaly správní orgány celého regionu, ve kterých byli kvůli zcela italskému Tridentsku německojazyční zástupci v menšině.[9]

V padesátých a šedesátých letech Jižní Tyrolsko zažívalo politicky bouřlivé období. Provincii sužovala hospodářská krize, jejíž řešení prostřednictvím transformace ekonomiky Italové v Radě regionu zamítli. Postupně se začaly objevovat odbojové skupiny, jež vedly sabotážní akce proti infrastruktuře (možné bylo i zapojení členů SVP). Kvůli ekonomickým potížím a malým pravomocím provincie organizovala SVP mohutné protesty. Časem také začaly odbojové skupiny sahat k násilí.[9][2]

Napětí v oblasti se definitivně uvolnilo roku 1972, kdy byly regionu uděleny další pravomoci, a jejich výkon zároveň převážně přenesen na jednotlivé provincie. Od té doby zažívá Jižní Tyrolsko pod vládou SVP ekonomický růst a dnes je jednou z nejbohatších částí Itálie.[9]

Roku 1993 SVP vstoupila do Evropské lidové strany.[7]

Hospodářské problémy italského jihu v letech po krizi 2008 částečně oživily téma samostatnosti, se kterým tehdy koketovali i někteří politici SVP.[5]

Ve volbách do zemského sněmu roku 2013 strana poprvé ztratila absolutní většinu mandátů.[10]

Ve druhé polovině dvacátého století Jihotyrolská lidová strana spolupracovala s celostátní Křesťanskou demokracií. Od jejího zániku v devadesátých letech obvykle v parlamentních volbách kandiduje za Středolevicovou koalici.[9] Po zemských volbách 2018, kdy nedosáhla na většinu ani se svým tradičním spojencem, Demokratickou stranou, však utvořila koalici s místní pobočkou Ligy severu.[11]

Volební výsledky

editovat

Zemský sněm Jižního Tyrolska

editovat
Volby Hlasy Mandáty Pozice
Abs. % Abs. ±
1948 107 249 67.6
13/20
13 1.
1952 112 602 64.8
15/22
2 1.
1956 124 165 64.4
15/22
0 1.
1960 132 351 63.9
15/22
0 1.
1964 134 188 61.3
16/25
1.
1968 137 982 60.7
16/25
0 1.
1973 132 186 56.4
20/34
1.
1978 163 502 61.4
21/34
1 1.
1983 170 125 59.4
22/35
1 1.
1988 184 717 60.4
22/35
0 1.
1993 160 186 52.0
19/35
3 1.
1998 171 820 56.6
21/35
2 1.
2003 167 353 55.6
21/35
0 1.
2008 146 545 48.1
18/35
3 1.
2013 131 236 45.7
17/35
1 1.
2018 119 108 41.9
15/35
2 1.
2023 97 092 34.5
13/35
2 1.

Poslanecká sněmovna

editovat
Volby Hlasy Mandáty
Abs. % Abs. ±
1948 124 243 0.5
3/574
3
1953 122 474 0.5
3/590
0
1958 135 491 0.5
3/596
0
1963 135 457 0.4
3/630
0
1968 152 991 0.5
3/630
0
1972 153 674 0.5
3/630
0
1976 184 375 0.5
3/630
0
1979 204 899 0.6
3/630
0
1983 184 940 0.5
3/630
0
1987 202 022 0.5
3/630
0
1992 198 447 0.5
3/630
0
1994 231 842 0.6
3/630
0
1996 156 708 0.4
3/630
0
2001 200 059 0.5
3/630
0
2006 182 704 0.5
3/630
0
2008 147 718 0.4
2/630
1
2013 146 804 0.4
4/630
2
2018 134 651 0.4
4/630
0
2022 117 010 0.4
3/400
Volby Hlasy Mandáty
Abs. % Abs. ±
1948 94 406 0.4
2/237
3
1953 107 139 0.4
2/237
0
1958 120 068 0.5
2/246
0
1963 112 023 0.4
2/315
0
1968 131 071 0.5
2/315
0
1972 113 452 0.4
2/315
0
1976 158 584 0.5
2/315
0
1979 172 582 0.6
2/315
0
1983 157 444 0.5
2/315
0
1987 171 539 0.5
2/315
0
1992 168 113 0.5
2/315
0
1994 217 137 0.7
3/315
1
1996 178 425 0.6
2/315
1
2001 126 177 0.4
3/315
1
2006 117 495 0.5
3/315
0
2008 98 948 0.4
3/315
0
2013 97 141 0.4
2/315
1
2018 128 282 0.4
3/315
1
2022 116 003
2/200

Evropský parlament

editovat
Volby Hlasy Mandáty
Abs. % Abs. ±
1979 196 373 0.6
1/81
1
1984 198 220 0.6
1/81
0
1989 172 383 0.5
1/81
0
1994 202 668 0.6
1/87
0
1999 156 005 0.5
1/78
0
2004 146 357 0.5
1/78
0
2009 143 509 0.5
1/72
0
2014 138 037 0.5
1/73
0
2019 142 185 0.5
1/76
0

Poznámky

editovat
  1. Nakonec se ale do Německa přesunula jen malá část i těch, kteří měli o emigraci zájem.

Reference

editovat
  1. a b c NORDSIECK, Wolfram. Italy / South Tyrol. Parties and Elections in Europe [online]. 2018 [cit. 2021-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-30. (v angličtině) 
  2. a b PÍTROVÁ, Mariana. Jazykový spor v jižním Tyrolsku. Střílet se asi nebude, ale.... Euroskop.cz [online]. 2013-09-05 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f BECHYNĚ, Lukáš. Regionální strany ve Velké Británii a Itálii [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2016 [cit. 2021-08-10]. Kapitola Tyrolská lidová strana (SVP), s. 62 a 63. Dostupné online. 
  4. a b c KERLES, Marek. Jižní Tyrolsko chce 'svobodu', nejsme Itálie, tvrdí. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2011-10-17 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  5. a b BLAŽEK, Ondřej. Jižní Tyrolsko se chce odtrhnout od Itálie. Starý sen posílila hospodářská krize. iHNed.cz [online]. Economia, 2012-03-07 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  6. Italy. Europe Elects [online]. [cit. 2021-08-13]. Dostupné online. (v angličtině) 
  7. a b Parties & Partners. European People's Party [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (v angličtině) 
  8. Poslanci EP - Herbert DORFMANN. Evropský parlament [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  9. a b c d e f g DUPALOVÁ, Gabriela. Jižní Tyrolsko [online]. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014 [cit. 2021-08-10]. Kapitola Historie, s. 14–28. Dostupné online. 
  10. Die Zusammensetzung des Südtiroler Landtags von 1948 bis 2018 [online]. Autonome Provinz Bozen – Südtirol, rev. 2017 [cit. 2021-08-10]. Kapitola Landtagswahl am 27.10.2013, s. 100. Dostupné online. (v němčině) 
  11. Alto Adige, Svp approva giunta con Lega. ANSA [online]. 2019-01-07 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (v italštině) 

Externí odkazy

editovat