Jihotyrolská lidová strana
Jihotyrolská lidová strana (německy Südtiroler Volkspartei, zkratka SVP) je italská regionální politická strana působící v autonomní provincii Jižní Tyrolsko. Od svého založení roku 1945 reprezentuje německojazyčnou a ladinskojazyčnou většinu (přibližně 70-75 procent populace).[3] V provincii je naprosto dominantní politickou stranou.[1]
| Jihotyrolská lidová strana | |
|---|---|
| Südtiroler Volkspartei | |
| Zkratka | SVP |
| Datum založení | 8. května 1945 |
| Předseda | Philipp Achammer |
| Sídlo | Brennerstraße 7/A 39100 Bozen |
| Ideologie | Zájmy německo- a ladinskojazyčné menšiny[1][2][3] regionalismus[3] autonomismus[4] křesťanská demokracie[1] konzervatismus[5] pro-evropanismus[3] |
| Politická pozice | střed až středopravice[6] |
| Evropská strana | Evropská lidová strana[7] |
| Politická skupina EP | Evropská lidová strana[8] |
| Mládežnická org. | Junge Generation |
| Koalice | Středolevicová koalice |
| Stranické noviny | ZIS |
| Počet členů | 40 000 (2015) |
| Barvy | černá červená |
| Oficiální web | svp.eu |
| Zisk mandátů ve volbách | |
| Poslanecká sněmovna | 3/400
|
| Senát republiky | 2/200
|
| Evropský parlament | 1/76
|
| Sněm Jižního Tyrolska | 13/35
|
| Guvernéři regionů | 1/21
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V letech těsně po druhé světové válce fakticky prosazovala připojení k Rakousku, později se ale od těchto stanovisek distancovala.[4][9] Nyní prosazuje širokou autonomii a chce být umírněnou stranou, odproštěnou od extrémních postojů.[3][4]
Historie editovat
Území Jižního Tyrolska připadlo roku 1919 Saintgermainskou smlouvou Itálii. Na novém teritoriu nicméně naprostá většina obyvatel mluvila německy (v současnosti se jedná asi o 70%). V létech po připojení k Itálii hájilo zájmy tyrolských Němců uskupení Deutsche Verband. Za fašistického režimu ale byla demokratická činnost potlačena.[9]
V květnu 1945, poté, co území Jižního Tyrolska osvobodila spojenecká vojska, založil podnikatel Erich Ammon Jihotyrolskou lidovou stranu jako novou reprezentantku německé a ladinské menšiny. Ammonova skupina pocházela z antifašistického prostředí tzv. dableiberů, neboli jihotyrolských Němců, kteří ve třicátých letech odmítli nabídku nacistického Německa na emigraci.[p 1] Nová strana si dala za cíl nejprve vybojovat zpět menšinová práva, která jim byla za Mussoliniho vlády odepřena. To bylo realizováno v roce 1946 dohodou mezi Itálií a Rakouskem.[9] V delším časovém horizontu SVP usilovala o právo na sebeurčení, fakticky tedy připojení k Rakousku nebo nezávislost. Záhy však strana opustila separatismus a zaměřila se na autonomii regionu.[3]
Přijetím ústavního zákona roku 1948 byla vytvořen autonomní region Tridentsko-Horní Adiže/Jižní Tyrolsko, který se skládal ze dvou autonomních provincií Tridentsko a Jižní Tyrolsko. Výsledné správní uspořádání ale jihotyrolské politiky neuspokojilo. Pravomoci provincií totiž byly malé a o podstatných záležitostech rozhodovaly správní orgány celého regionu, ve kterých byli kvůli zcela italskému Tridentsku německojazyční zástupci v menšině.[9]
V padesátých a šedesátých letech Jižní Tyrolsko zažívalo politicky bouřlivé období. Provincii sužovala hospodářská krize, jejíž řešení prostřednictvím transformace ekonomiky Italové v Radě regionu zamítli. Postupně se začaly objevovat odbojové skupiny, jež vedly sabotážní akce proti infrastruktuře (možné bylo i zapojení členů SVP). Kvůli ekonomickým potížím a malým pravomocím provincie organizovala SVP mohutné protesty. Časem také začaly odbojové skupiny sahat k násilí.[9][2]
Napětí v oblasti se definitivně uvolnilo roku 1972, kdy byly regionu uděleny další pravomoci, a jejich výkon zároveň převážně přenesen na jednotlivé provincie. Od té doby zažívá Jižní Tyrolsko pod vládou SVP ekonomický růst a dnes je jednou z nejbohatších částí Itálie.[9]
Roku 1993 SVP vstoupila do Evropské lidové strany.[7]
Hospodářské problémy italského jihu v letech po krizi 2008 částečně oživily téma samostatnosti, se kterým tehdy koketovali i někteří politici SVP.[5]
Ve volbách do zemského sněmu roku 2013 strana poprvé ztratila absolutní většinu mandátů.[10]
Ve druhé polovině dvacátého století Jihotyrolská lidová strana spolupracovala s celostátní Křesťanskou demokracií. Od jejího zániku v devadesátých letech obvykle v parlamentních volbách kandiduje za Středolevicovou koalici.[9] Po zemských volbách 2018, kdy nedosáhla na většinu ani se svým tradičním spojencem, Demokratickou stranou, však utvořila koalici s místní pobočkou Ligy severu.[11]
Volební výsledky editovat
Zemský sněm Jižního Tyrolska editovat
| Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | ||
| 1948 | 107 249 | 67.6 | 13/20
|
▲13 | ▲1. |
| 1952 | 112 602 | 64.8 | 15/22
|
▲2 | ▬1. |
| 1956 | 124 165 | 64.4 | 15/22
|
▬0 | ▬1. |
| 1960 | 132 351 | 63.9 | 15/22
|
▬0 | ▬1. |
| 1964 | 134 188 | 61.3 | 16/25
|
▼ | ▬1. |
| 1968 | 137 982 | 60.7 | 16/25
|
▬0 | ▬1. |
| 1973 | 132 186 | 56.4 | 20/34
|
▼ | ▬1. |
| 1978 | 163 502 | 61.4 | 21/34
|
▲1 | ▬1. |
| 1983 | 170 125 | 59.4 | 22/35
|
▲1 | ▬1. |
| 1988 | 184 717 | 60.4 | 22/35
|
▬0 | ▬1. |
| 1993 | 160 186 | 52.0 | 19/35
|
▼3 | ▬1. |
| 1998 | 171 820 | 56.6 | 21/35
|
▲2 | ▬1. |
| 2003 | 167 353 | 55.6 | 21/35
|
▬0 | ▬1. |
| 2008 | 146 545 | 48.1 | 18/35
|
▼3 | ▬1. |
| 2013 | 131 236 | 45.7 | 17/35
|
▼1 | ▬1. |
| 2018 | 119 108 | 41.9 | 15/35
|
▼2 | ▬1. |
| 2023 | 97 092 | 34.5 | 13/35
|
▼2 | ▬1. |
Poslanecká sněmovna editovat
| Volby | Hlasy | Mandáty | ||
|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | |
| 1948 | 124 243 | 0.5 | 3/574
|
▲3 |
| 1953 | 122 474 | 0.5 | 3/590
|
▬0 |
| 1958 | 135 491 | 0.5 | 3/596
|
▬0 |
| 1963 | 135 457 | 0.4 | 3/630
|
▬0 |
| 1968 | 152 991 | 0.5 | 3/630
|
▬0 |
| 1972 | 153 674 | 0.5 | 3/630
|
▬0 |
| 1976 | 184 375 | 0.5 | 3/630
|
▬0 |
| 1979 | 204 899 | 0.6 | 3/630
|
▬0 |
| 1983 | 184 940 | 0.5 | 3/630
|
▬0 |
| 1987 | 202 022 | 0.5 | 3/630
|
▬0 |
| 1992 | 198 447 | 0.5 | 3/630
|
▬0 |
| 1994 | 231 842 | 0.6 | 3/630
|
▬0 |
| 1996 | 156 708 | 0.4 | 3/630
|
▬0 |
| 2001 | 200 059 | 0.5 | 3/630
|
▬0 |
| 2006 | 182 704 | 0.5 | 3/630
|
▬0 |
| 2008 | 147 718 | 0.4 | 2/630
|
▼1 |
| 2013 | 146 804 | 0.4 | 4/630
|
▲2 |
| 2018 | 134 651 | 0.4 | 4/630
|
▬0 |
| 2022 | 117 010 | 0.4 | 3/400
|
▲ |
Senát editovat
| Volby | Hlasy | Mandáty | ||
|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | |
| 1948 | 94 406 | 0.4 | 2/237
|
▲3 |
| 1953 | 107 139 | 0.4 | 2/237
|
▬0 |
| 1958 | 120 068 | 0.5 | 2/246
|
▬0 |
| 1963 | 112 023 | 0.4 | 2/315
|
▬0 |
| 1968 | 131 071 | 0.5 | 2/315
|
▬0 |
| 1972 | 113 452 | 0.4 | 2/315
|
▬0 |
| 1976 | 158 584 | 0.5 | 2/315
|
▬0 |
| 1979 | 172 582 | 0.6 | 2/315
|
▬0 |
| 1983 | 157 444 | 0.5 | 2/315
|
▬0 |
| 1987 | 171 539 | 0.5 | 2/315
|
▬0 |
| 1992 | 168 113 | 0.5 | 2/315
|
▬0 |
| 1994 | 217 137 | 0.7 | 3/315
|
▲1 |
| 1996 | 178 425 | 0.6 | 2/315
|
▼1 |
| 2001 | 126 177 | 0.4 | 3/315
|
▲1 |
| 2006 | 117 495 | 0.5 | 3/315
|
▬0 |
| 2008 | 98 948 | 0.4 | 3/315
|
▬0 |
| 2013 | 97 141 | 0.4 | 2/315
|
▼1 |
| 2018 | 128 282 | 0.4 | 3/315
|
▲1 |
| 2022 | 116 003 | 2/200
|
▲ | |
Evropský parlament editovat
| Volby | Hlasy | Mandáty | ||
|---|---|---|---|---|
| Abs. | % | Abs. | ± | |
| 1979 | 196 373 | 0.6 | 1/81
|
▲1 |
| 1984 | 198 220 | 0.6 | 1/81
|
▬0 |
| 1989 | 172 383 | 0.5 | 1/81
|
▬0 |
| 1994 | 202 668 | 0.6 | 1/87
|
▬0 |
| 1999 | 156 005 | 0.5 | 1/78
|
▬0 |
| 2004 | 146 357 | 0.5 | 1/78
|
▬0 |
| 2009 | 143 509 | 0.5 | 1/72
|
▬0 |
| 2014 | 138 037 | 0.5 | 1/73
|
▬0 |
| 2019 | 142 185 | 0.5 | 1/76
|
▬0 |
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Nakonec se ale do Německa přesunula jen malá část i těch, kteří měli o emigraci zájem.
Reference editovat
- ↑ a b c NORDSIECK, Wolfram. Italy / South Tyrol. Parties and Elections in Europe [online]. 2018 [cit. 2021-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-30. (v angličtině)
- ↑ a b PÍTROVÁ, Mariana. Jazykový spor v jižním Tyrolsku. Střílet se asi nebude, ale.... Euroskop.cz [online]. 2013-09-05 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f BECHYNĚ, Lukáš. Regionální strany ve Velké Británii a Itálii [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2016 [cit. 2021-08-10]. Kapitola Tyrolská lidová strana (SVP), s. 62 a 63. Dostupné online.
- ↑ a b c KERLES, Marek. Jižní Tyrolsko chce 'svobodu', nejsme Itálie, tvrdí. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2011-10-17 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online.
- ↑ a b BLAŽEK, Ondřej. Jižní Tyrolsko se chce odtrhnout od Itálie. Starý sen posílila hospodářská krize. iHNed.cz [online]. Economia, 2012-03-07 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online.
- ↑ Italy. Europe Elects [online]. [cit. 2021-08-13]. Dostupné online. (v angličtině)
- ↑ a b Parties & Partners. European People's Party [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (v angličtině)
- ↑ Poslanci EP - Herbert DORFMANN. Evropský parlament [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g DUPALOVÁ, Gabriela. Jižní Tyrolsko [online]. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014 [cit. 2021-08-10]. Kapitola Historie, s. 14–28. Dostupné online.
- ↑ Die Zusammensetzung des Südtiroler Landtags von 1948 bis 2018 [online]. Autonome Provinz Bozen – Südtirol, rev. 2017 [cit. 2021-08-10]. Kapitola Landtagswahl am 27.10.2013, s. 100. Dostupné online. (v němčině)
- ↑ Alto Adige, Svp approva giunta con Lega. ANSA [online]. 2019-01-07 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (v italštině)
Externí odkazy editovat
- Oficiální stránky strany (v němčině)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jihotyrolská lidová strana na Wikimedia Commons
