Otevřít hlavní menu
Rozsah jihlavského jazykového ostrova

Jihlavský jazykový ostrov (německy Iglauer Sprachinsel) tvoří souvislý pás území na pomezí Čech a Moravy v okolí dnešního města Jihlava. Byl nejvýznamnější německou jazykovou enklávou v českých krajinách, která zahrnovala 79 převážně německých obcí a samotného města Jihlavy (německy Iglau), které bylo přirozeným centrem daného regionu. Za další, druhotná centra lze považovat obce Stonařov a Štoky. Z geografického hlediska jde o oblast, která je protáhlá v severojižním směru a představuje rozlohu přibližně o velikosti 43 x 18 km.

Vychází se tedy z obecného vnímání pojmu „jazykový ostrov“ jako označení oblasti, ve  které se převážně používá jeden jazyk, a která se celá nachází uvnitř oblasti, ve které se převážně používá jiný jazyk.

Osídlení NěmciEditovat

V minulosti lze vystopovat osídlení jihlavského jazykového ostrova Němci v souvislosti s takzvanou vnitřní kolonizací řídce osídlených oblastí, kterou na Vysočině podnítila hlavně těžba stříbra, přibližně v období od konce 12. století a průběžně i ve 13. století.

Další, tzv. „druhá“ kolonizační vlna z německých zemí přišla po třicetileté válce, aby nahradila úbytek obyvatelstva, jenž byl způsoben nucenou emigrací z regionu následkem rekatolizace po porážce stavovského povstání na Bílé hoře. I v této kolonizační vlně dominovala německá šlechta, takže se v původně slovanském prostředí postupně vytvořily silně germanizační komunity, které díky své soudružnosti získaly postupem času dokonce majoritní postavení.

Tento jev byl výrazný zejména ve větších obcích a hlavně samotné Jihlavě, kde Němci brzo vytvořili bohatou vrstvu patriciátu, pronikli do městské správy a dosahovali rozhodujícího postavení, což si pochopitelně vyžádalo i první sociální střety s českou (již) minoritou.

Jihlavský jazykový ostrov od počátku novověkuEditovat

Jihlava tak měla v 1. polovině 15. století zjevnou velkou převahu německého obyvatelstva a česká menšina dosahovala asi 10 procent obyvatel. Byla v této době tedy nejněmečtější z velkých moravských měst (Brno, Olomouc, Znojmo). Během husitských revolucí se tak díky tomuto rozložení obyvatelstva stala Jihlava baštou katolicismu a nepostavila se na stranu husitů a pak byla dokonce husity několikrát neúspěšně obléhána.

Vývoj od 16. století po začlenění českého království do habsburské monarchie a hlavně po bitvě na Bílé hoře logicky upřednostnil německý vliv i v ryze českých oblastech. Jednak následkem dominance němčiny v rámci habsburské monarchie a jednak následkem rekatolizace.

Podle výsledků sčítání lidu z roku 1910 žilo v samotné Jihlavě pak 21 756 Němců (respektive osob, uvádějících německou obcovací řeč) a 5 974 Čechů, v ostatních obcích Jihlavského jazykového ostrova přibližně 18 400 Němců a 6 100 Čechů.

Za první světové války se objevily i první výraznější rozpory mezi Čechy a Němci, kdy se prakticky všichni Němci v Jihlavě ztotožnili s rakouským nacionalismem, zatímco mezi českým obyvatelstvem převládala protirakouská nálada a poměrně výrazný byl i tlak německy mluvícího obyvatelstva na vytvoření tzv. Deutsch Böhmen při vzniku ČSR (dne 3. 11. 1918 dokonce prohlásili představitelé německé národní rady území jihlavského jazykového ostrova za součást tzv. Německého Rakouska), který však skončil neúspěšně. Tento již významný projev prohlubujících se rozporů mezi česky a německy mluvícím obyvatelstvem se později naplno projevil ve 30. letech 20. století v souvislosti s nástupem nacistického hnutí v Německu a nástupu Hitlera k moci.

Pragmatický byl i přístup obyvatel Jihlavy, kdy během druhé světové války se změnil poměr obou národností na dvě třetiny Němců a jednu třetinu Čechů, když řada Jihlavanů, kteří se do té doby počítali k české národnosti, se přihlásila k Němcům.

Postupim 1945 a důsledky pro jihlavský jazykový ostrovEditovat

O odsunu Němců z Československa se rozhodlo prakticky již na postupimské konferenci v červnu 1945 a i když se odsun nevztahoval na všechny německy mluvící skupiny obyvatelstva, z praktického hlediska došlo k jejich téměř úplnému odsunutí.

Pokud se pominou excesy v počátku odsunu, šlo o relativně organizovaný jev, v rámci možností státních institucí po skončení druhé světové války a odsuny byly řízeny podle „Směrnic k provádění soustavného odsunu Němců z území ČSR“, vydaných tehdejším ministerstvem vnitra. Došlo tak k vysídlení drtivé většiny německých obyvatel z jihlavského jazykového ostrova do Rakouska a spolkových zemí v Německu.

LiteraturaEditovat

  • O událostech v Jihlavském jazykovém ostrově v době Protektorátu Čechy a Morava se obsáhle zmiňuje kniha Jihlava pod hákovým křížem oceněná cenou Rady města Jihlavy 2009.
  • Zkušenosti s německou menšinou v „Jazykovém ostrově“ na Vysočině, Příspěvek Miloslava Koubského do sborníku k 70. výročí Mnichova: Sedmdesát let poté
  • Češi a Němci na Vysočině : soužití, rozdělení, dialog, spolupráce : [sborník příspěvků z česko-rakouské odborné konference] = Tschechen und Deutsche in der Vysočina : Zusammenleben, Trennung, Dialog, Zusammenarbeit : [Sammelband mit Beiträgen aus der  tschechisch-österreichischen Fachkonferenz. Konferenci uspořádalo Muzeum Vysočiny, Havlíčkův Brod, 24.-26. dubna 2013. Nakl. údaje: Havlíčkův Brod: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, 2014
  • Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl I, Češi a Němci do roku 1945, Středokluky: Zdeněk Susa, 2010
  • Jihlavsko ve stínu říšské orlice, Jihlava: Jiří Vybíral, 2012
  • Nikdy zcela neodešli, statutární město Jihlava a Moravský zemský archiv v Brně, 2013
  • Němci v Jihlavě, informační leták TIC-Jihlava, Jihlava: Antonín Prchal-Protisk, 2010
  • Pisková, R. a kol.: Jihlava, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat