Jicchak Zamir

Jicchak Zamir (hebrejsky: יצחק זמיר, narozen 15. dubna 1931) je izraelský profesor veřejného práva. V minulosti působil jako děkan právnických fakult Hebrejské a Haifské univerzity, soudce Nejvyššího soudu a generální prokurátor.

Jicchak Zamir
יצחק זמיר
Yitzchak Zamir.jpg

7. generální prokurátor Izraele
Ve funkci:
1978 – 1986
Předchůdce Aharon Barak
Nástupce Josef Chariš

Narození 15. dubna 1931 (89 let)
Polsko Varšava, Polsko
Alma mater Hebrejská univerzita
Londýnská univerzita
Profese pedagog, soudce a právní vědec
Ocenění Tzeltner Prize (1986)
Izraelská cena (1997)
The EMET Prize for Art, Science and Culture (2014)
Emil Grunzweig Human Rights Award
Commons Kategorie Yitzchak Zamir
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Narodil se ve VaršavěPolsku a ve třech letech podnikl s rodiči aliju do britské mandátní Palestiny. Studoval v Herzliji a povinnou vojenskou službu nastoupil k Izraelskému vojenskému letectvu. Po jejím dokončení studoval ekonomii a politologii, načež změnil svůj studijní obor na právo, které vystudoval na Hebrejské univerzitěJeruzalémě. Vykonal pracovní stáž u Nejvyššího soudu pod dohledem soudce Jo'ela Zusmana. V roce 1959 získal právnickou licenci a doktorát z práva získal na Londýnské univerzitě.

Vyučoval veřejné právo na Hebrejské univerzitě, kde v letech 1975 až 1978 působil jako děkan tamní právnické fakulty. Mezi lety 1978 až 1986 zastával pozici izraelského generálního prokurátora. Během svého působení v této funkci usiloval o vyšetřování zpravodajské služby Šin Bet v důsledku aféry autobusu číslo 300, v jejímž rámci byli dva zajatí teroristé zabiti agenty Šin Bet.[1] Zamir po tehdejším ministru obrany Moše Arensovi požadoval jmenování zvláštní vyšetřovací komise, která by obvinění prošetřila. V květnu 1986 požadoval obvinění a propuštění náčelníka zpravodajské služby Avrahama Šaloma.[1] Tehdejší premiér Šimon Peres však toto odmítl a Zamir byl následně nečekaně odvolán ze svého postu, ve kterém jej nahradil Josef Chariš. Jeho odvolání „vyvolalo intenzivní spekkulace o tom, jestli jeho odvolání je či není přímo spojeno s jeho odhodláním Šaloma soudně stíhat.“[1]

V letech 1988 až 1991 působil jako prezident Novinářské rady. V prosinci 1991 však rezignoval s odůvodněním, že mu není důvěřováno, a že nemá žádné pravomoci, jelikož nemůže sankcionovat novináře, kteří poruší etický kodex. V roce 1991 byl jmenován prvním děkanem nově zřízené právnické fakulty na Haifské univerzitě, v jejímž čele stál až do roku 1994. Tehdy byl jmenován soudcem Nejvyššího soudu, kterým byl až do svých 70 let v roce 2001.

V roce 2001 stanul v čele Jeruzalémského centra pro etiku a v letech 2003 až 2007 byl předsedou komise, která měla na starosti vytvoření etických pravidel pro poslance Knesetu.

OceněníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yitzhak Zamir na anglické Wikipedii.

  1. a b c BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad - izraelské tajné války. Praha: Jota, 2006. 632 s. ISBN 80-7217-392-8. S. 422-428. 
  2. List of recipients of the Emil Grunzweig Human Rights Award on the Association of Human Rights in Israel website [online]. acri.org.il [cit. 2010-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (hebrejsky) 
  3. Recipients in 1997 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. Dostupné online. (hebrejsky)