Otevřít hlavní menu

Jicchak Zamir (hebrejsky: יצחק זמיר, narozen 15. dubna 1931) je izraelský profesor veřejného práva. V minulosti působil jako děkan právnických fakult Hebrejské a Haifské univerzity, soudce Nejvyššího soudu a generální prokurátor.

Jicchak Zamir
יצחק זמיר
Yitzchak Zamir.jpg

7. generální prokurátor Izraele
Ve funkci:
1978 – 1986
Předchůdce Aharon Barak
Nástupce Josef Chariš

Narození 15. dubna 1931 (88 let)
Polsko Varšava, Polsko
Alma mater Hebrejská univerzita
Londýnská univerzita
Profese pedagog, soudce a právní vědec
Ocenění Izraelská cena (1997)
The EMET Prize for Art, Science and Culture (2014)
Emil Grunzweig Human Rights Award
Commons Kategorie Yitzchak Zamir
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

BiografieEditovat

Narodil se ve VaršavěPolsku a ve třech letech podnikl s rodiči aliju do britské mandátní Palestiny. Studoval v Herzliji a povinnou vojenskou službu nastoupil k Izraelskému vojenskému letectvu. Po jejím dokončení studoval ekonomii a politologii, načež změnil svůj studijní obor na právo, které vystudoval na Hebrejské univerzitěJeruzalémě. Vykonal pracovní stáž u Nejvyššího soudu pod dohledem soudce Jo'ela Zusmana. V roce 1959 získal právnickou licenci a doktorát z práva získal na Londýnské univerzitě.

Vyučoval veřejné právo na Hebrejské univerzitě, kde v letech 1975 až 1978 působil jako děkan tamní právnické fakulty. Mezi lety 1978 až 1986 zastával pozici izraelského generálního prokurátora. Během svého působení v této funkci usiloval o vyšetřování zpravodajské služby Šin Bet v důsledku aféry autobusu číslo 300, v jejímž rámci byli dva zajatí teroristé zabiti agenty Šin Bet.[1] Zamir po tehdejším ministru obrany Moše Arensovi požadoval jmenování zvláštní vyšetřovací komise, která by obvinění prošetřila. V květnu 1986 požadoval obvinění a propuštění náčelníka zpravodajské služby Avrahama Šaloma.[1] Tehdejší premiér Šimon Peres však toto odmítl a Zamir byl následně nečekaně odvolán ze svého postu, ve kterém jej nahradil Josef Chariš. Jeho odvolání „vyvolalo intenzivní spekkulace o tom, jestli jeho odvolání je či není přímo spojeno s jeho odhodláním Šaloma soudně stíhat.“[1]

V letech 1988 až 1991 působil jako prezident Novinářské rady. V prosinci 1991 však rezignoval s odůvodněním, že mu není důvěřováno, a že nemá žádné pravomoci, jelikož nemůže sankcionovat novináře, kteří poruší etický kodex. V roce 1991 byl jmenován prvním děkanem nově zřízené právnické fakulty na Haifské univerzitě, v jejímž čele stál až do roku 1994. Tehdy byl jmenován soudcem Nejvyššího soudu, kterým byl až do svých 70 let v roce 2001.

V roce 2001 stanul v čele Jeruzalémského centra pro etiku a v letech 2003 až 2007 byl předsedou komise, která měla na starosti vytvoření etických pravidel pro poslance Knesetu.

OceněníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yitzhak Zamir na anglické Wikipedii.

  1. a b c BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad - izraelské tajné války. Praha: Jota, 2006. 632 s. ISBN 80-7217-392-8. S. 422-428. 
  2. List of recipients of the Emil Grunzweig Human Rights Award on the Association of Human Rights in Israel website [online]. acri.org.il [cit. 2010-06-20]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  3. Recipients in 1997 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. Dostupné online. (hebrejsky)