Otevřít hlavní menu

Ťiang Ce-min

bývalý generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny
(přesměrováno z Jiang Zemin)

Ťiang Ce-min (zjednodušená čínština: 江泽民; hanyu pinyin: Jiāng Zémín; * 17. srpna 1926) je bývalý generální tajemník Komunistické strany Číny a bývalý prezident Čínské lidové republiky. Během své vlády se soustředil především na ekonomické reformy a hospodářský rozvoj. Za jeho působení v čele státu byla Čína v roce 2001 přijata do Světové obchodní organizace (WTO).[1]

Ťiang Ce-min
Jiang Zemin at Hickam Air Base, October 26, 1997, cropped.jpg

generální tajemník KS Číny
Ve funkci:
24. června 1989 – 15. listopadu 2002
Předchůdce Čao C'-jang
Nástupce Chu Ťin-tchao

5. prezident ČLR
Ve funkci:
27. března 1993 – 15. března 2003
Předchůdce Jang Šang-kchun
Nástupce Chu Ťin-tchao
Stranická příslušnost
Členství KS Číny

Narození 17. srpna 1926 (93 let)
Jang-čou, Ťiang-su
Národnost Chanové
Rodiče Ťiang Š’-ťün
Děti Ťiang Mien-cheng
Ťiang Mien-kchang
Příbuzní Ťiang Ce-chuej (sourozenec)
Profese politik a inženýr
Ocenění Grand Cross of the Order of Tahiti Nui (2001)
Řád knížete Jaroslava Moudrého 1. třídy
Řád zlatého orla
Státní vyznamenání Turecké republiky
velkořetěz Řádu dobré naděje
… více na Wikidatech
Commons 江泽民
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ťiang Ce-min patřil ke stoupencům tvrdého zásahu na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 a realizace právě jeho nekompromisního řešení[2] mu později vynesla post prezidenta. Jako prezident je zodpovědný také za persekuci příslušníků spirituální praxe Fa-lun-kung, za kterou byl obviněn před španělským soudem[3] a argentinský soud na něj vydal (byť spíše symbolický) zatykač.[4]

Obsah

Ťiang Ce-minova FrakceEditovat

Ťiang Ce-min vytvořil v Komunistické straně Číny vlastní mocenskou strukturu, vládní frakci jejíž moc opřel o kontrolu nad Výborem pro politické a legislativní záležitosti, do jehož čela dosadil člena svojí frakce bývalého naftaře Čou Jung-kchanga.[5][6]

Dalším členem jeho skupiny byl člen Komunistické strany Číny Po Si-laj, který letech 20032004 zastával post guvernéra provincie Liao-ning. Od roku 2004 do listopadu 2007 byl ministrem obchodu Čínské lidové republiky. Následně se stal tajemníkem výboru v Čchung-čchingu a členem politbyra Komunistické strany Číny.[6] Jako Svého pobočníka si zvolil Po Si-laj straníka Wang Li-tüna.

Dalšími známými členy Ťiangovy frakce jsou členové stálého výboru politbyra Ťia Čching-lin a Li Čchang-čchun.[6]

Kampaň proti Fa-lun-kunguEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Pronásledování hnutí Fa-lun-kung v Číně.

1999 – počátek pronásledování Fa-lun-kunguEditovat

Komunistická strana publikovala v dubnu roku 1999 článek v časopise Věda a technologie pro mládež, v němž označila Fa-lun-kung za pověru a hrozbu pro zdraví, protože praktikující mohou u vážných nemocí odmítat běžné lékařské ošetření.[7] Velké množství stoupenců Fa-lun-kungu následně proti obsahu článku demonstrovalo před redakcí časopisu v Tianjinu. Výsledkem bylo zatýkaní a bití účastníků demonstrace ze strany čínské policie.[7] O incidentu později hovořil novinář a spisovatel Ethan Gutmann na tiskové konferenci v Evropském parlamentu, jako o připravené provokaci čínské vlády, která měla záměrně vyvolat protesty na straně Fa-lun-kungu.[8] Kvůli těmto zatčením přišlo 25. dubna 1999 k vládnímu Úřadu pro odvolání 10 až 15 tisíc praktikujících Falun Gongu, tito lidé se odpoledne shromáždili u sídla Čínské komunistické strany v Zhongnanhai[9][10] vedle Zakázaného města v Pekingu a zůstali tam do pozdního večera. Shromáždění bylo poklidné, účastníci nedrželi žádné transparenty ani plakáty.[11][7] Prezident Ťiang Ce-min byl přítomností těchto apelujících znepokojen. Ideologická nadvláda komunistické strany byla podle jeho názoru ohrožena.[11][7]

Generální tajemník komunistické strany Číny Ťiang Ce-min zakládá takzvaný Úřad 610,[12] který má za úkol pronásledovat a zdiskreditovat Fa-lun-kung a jeho příznivce.[13][14] Podle Amnesty International přijala čínská vláda tři strategie na rozdrcení Fa-lun-kungu: násilí proti praktikujícím, kteří se odmítnou vzdát své víry, „vymývání mozků”, kdy jsou lidé nuceni, aby se Falun Gongu vzdali a odmítli ho, a efektivnější mediální kampaň na obrácení veřejného mínění proti Falun Gongu.[15][16]

Soudní procesy proti Ťiang Ce-minoviEditovat

11. listopadu 2009 přijal po dvou letech vyšetřování španělský soudce Ismael Moreno žalobu za genocidu a mučení. Mezi obviněnými figuruje pět vysokých představitelů Komunistické strany Číny, kteří se mají zodpovídat za svou roli při pronásledování duchovní praxe Fa-lun-kung. Poprvé soud uznal kampaň proti Fa-lun-kungu za odpovídající definici genocidy z hlediska právního. Mezi obviněnými je i bývalý vůdce Číny, Ťiang Ce-min, Luo Kan – bývalý ředitel Úřadu 610, Po Si-laj – bývalý ministr obchodu, Ťia Čching-lin – čtvrtý nejvýše postavený člen Strany a Wu Kuan-čeng – předseda interního disciplinárního výboru Strany.[17][18][19][20]

21. prosince 2009 vynesl Argentinský soudce Octavio Araoz de Lamadrid z Federálního soudu č. 9 rozsudek v historickém procesu se dvěma bývalými čelními čínskými funkcionáři. Bývalý předseda komunistické strany Číny Ťiang Ce-min a šéf Úřadu 610 Luo Kan byli souzeni za jejich zodpovědnost ve stále probíhajícím pronásledování milionů praktikujících duchovní disciplíny Fa-lun-kung ze strany čínského komunistického režimu. Součástí rozsudku je i nařízení k zadržení obou funkcionářů, kteří se v současnosti nacházejí v Číně. Pokud obvinění vycestují do země, která má s Argentinou smlouvu o vydávání zločinců, musí být zadrženi a převezeni do Argentiny, aby byli postaveni před soud a poskytli prohlášení na svou obhajobu. Rozhodnutí soudu představuje historický precedent. [21][22]

Wang Li-ťünův incidentEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Wang Li-ťünův incident.

Před 18. sjezdem Komunistické strany Číny, který se má konat na podzim roku 2012, vypukly uvnitř strany mocné boje o kontrolu nad vedením země.[23]

Zprávy světových médií naznačují, že boj probíhá mezi dvěma frakcemi komunistické strany.[24] První frakce je údajně vedena současným prezidentem a generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny v jedné osobě Chu Ťin-tchaem a premiérem Wen Ťia-paem. Druhou řídí člen devítičlenného Stálého výboru politbyra komunistické strany a šéf policie a bezpečnostních složek Čou Jung-kchang spolu se stranickým tajemníkem komunistické strany ve městě Čchung-čchingu Po Si-lajem, podle čínského novináře Wu Pao-čanga, který pracuje pro Radio France International v Paříži oba patří do mocenské skupiny bývalého prezidenta Ťiang Ce-mina.[6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SCHÖNWIESNER, Roman. Čína aj Taiwan vstúpili do WTO [online]. eTrend, 2001-11-14 [cit. 2011-04-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. aktualne.cz : Cenzoři nechtějí, abyste si přečetli: Vůdce Číny zemřel
  3. Doe v Jiang Zemin, Bo Xilai, Lou Gan et al.
  4. Reuters – Argentine judge asks China arrests over Falun Gong
  5. Kdo je Čou Jung-kchang – vrchní velitel čínské veřejné bezpečnosti. [Epocha] [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. 
  6. a b c d Mocenské struktury v Číně - Rozhovor s čínským novinářem Wu Baozhangem [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-04-01]. Dostupné online. 
  7. a b c d KILGOUR, David; MATAS, David. Bloody Harvest [online]. [cit. 2009-02-04]. Kapitola oddíl C Aspekty vztahující se k Falun Gongu, kapitola 19. Předpokládaná hrozba, strana 16.. (Vyšetřovací zpráva, shrnutí událostí 90. let v Číně týkajících se pronásledování Fa-lun-kungu čínským komunistickým režimem). Dostupné online. (anglicky) 
  8. Velká Epocha. Past Komunistické strany Číny na Falun Gong [online]. [cit. 2010-07-24]. Události okolo protestu před vládním úřadem pro odvolání. Dostupné online. 
  9. Velká Epocha. Jak Falun Gong začal 25. dubna 1999 měnit Čínu [online]. [cit. 2010-07-24]. Události okolo protestu před vládním úřadem pro odvolání. Dostupné online. 
  10. [Zdeněk]. Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí. Brno: Husitská teologická fakulta University Karlovy v Praze, 2009. 460 s. ISBN 978-80-87127-21-6. 
  11. a b [Peter]. Beyond the Red Wall - The Persecution of Falun Gong („Za rudou zdí – pronásledování Fa-lun-kungu“) [online]. Kanada: CBC, Canadian Broadcasting Company, 2007 [cit. 2009-02-04]. (Hovoří David Ownby, ředitel Centra asijských studií na Montrealské univerzitě a odborník na moderní čínské dějiny, psal o Fa-lun-kungu v dokumentu, který připravil pro Kanadský institut mezinárodních záležitostí.). Dostupné online. (anglicky) 
  12. KOVÁČ, Patrik. "Čínske gestapo": Prisudzujú mu vraždy, mučenie, vymývanie mozgov aj odoberanie orgánov [online]. Aktuality.sk [cit. 2011-11-15]. Dostupné online. 
  13. KILGOUR, David; MATAS, David. Bloody Harvest [online]. [cit. 2009-01-16]. Kapitola F. Prvky potvrzující a vyvracející obvinění c) Aspekty vztahující se k Falun Gongu. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Annual Report 2007 [online]. Congressional-Executive Commission on China [cit. 2009-01-16]. S. 87. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-20. (anglicky) 
  15. Annual Report 2007 [online]. Congressional-Executive Commission on China [cit. 2009-04-16]. S. 91. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-20. (anglicky) 
  16. China: Human rights in China in 2001- a new step backwards [online]. Amnesty International [cit. 2009-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Doe v Jiang Zemin, Bo Xilai, Lou Gan et al. [online]. Human Rights Law Foundation [cit. 2012-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Spanish Judge Calls Top Chinese Officials to Account for Genocide [online]. canadafreepress.com [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Spanish court indicts Chinese officials for genocide [online]. secretchina.com [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Španělsko bude soudit vysoké čínské představitele za genocidu [online]. theepochtimes.com (Velká Epocha) [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. 
  21. Argentine judge asks China arrests over Falun Gong [online]. reuters.com [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Argentinský soudce vydal příkaz k zadržení bývalých čínských pohlavárů za genocidu Falun Gongu [online]. theepochtimes.com (Velká Epocha) [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. 
  23. Hrozí v Číně převrat? [online]. ceskatelevize.cz [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. 
  24. Čína: Souboj komunistických frakcí [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat