Jiřina Fikejzová

československá běžkyně a textařka

Jiřina Fikejzová, rodným jménem Jiřina Henzlová (13. dubna 1927 Lom u Mostu2. září 2020[1]) byla česká textařka, hudební scenáristka a sportovkyně.

PhDr. Jiřina Fikejzová
Základní informace
Narození13. dubna 1927
Lom
Úmrtí2. září 2020 (ve věku 93 let)
Povolánítextařka, sportovkyně a scenáristka
Manžel(ka)Jaroslav Fikejz
DětiDaniel Fikejz
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství ČSSR v atletice
zlato 1951 Brno štafeta 4 × 100 m
zlato 1951 Brno štafeta 4 × 200 m
stříbro 1951 Brno běh na 200 m
stříbro 1952 Praha štafeta 4 × 200 m
bronz 1952 Praha běh na 200 m

Životopis

editovat

Po studiu na gymnáziu v Lounech (1938–1945) a Teplicích (1945–1946), kde zpívala i s kapelou. Studovala psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a soukromě se učila hrát na housle a na klavír.

V 50. letech 20. století byla úspěšnou sprinterkou československé národní reprezentace.[2] Na Mistrovství ČSR v atletice roku 1951 získala zlatou medaili ve štafetách na 4×100 a 4×200 metrů[1] a stříbrnou v běhu na 200 metrů. O rok později získala na národním mistrovství ve štafetě stříbro a v běhu na 200 metrů bronz.

Po ukončení studia v roce 1950 pracovala do roku 1953 v odborném učilišti v ČKD, poté na odboru zahraničních vztahů v hudebním vydavatelství Supraphon, kde působila jako dramaturgyně při vydávání zahraničních licenčních desek. Již od středoškolských studií se věnovala psaní písňových textů. Profesionálně začala spolupracovat s Vladimírem Dvořákem, později pak s Orchestrem Karla Vlacha a Tanečním orchestrem Československého rozhlasu (TOČR). Za svůj život vytvořila kolem 240 písňových textů, napsala také několik scénářů jak pro pražské Divadlo hudby, tak pro Československou televizi a Československý rozhlas.

Za svoji textařkou práci získala celou řadu domácích ocenění. Kromě toho také působila jako členka textových komisí vydavatelství Supraphon a Panton a v přijímací komisi Ochranného svazu autorského. Dále byla členkou odborných porot různých domácích i zahraniční hudebních festivalů (doma: Intertalent, Porta, Zlatý palcát; v zahraničí: Athény, Sopoty, Split).

Je řazena mezi nejlepší české textaře. V roce 2002 dostala při příležitosti 75. narozenin jubilejní platinovou desku Supraphonu za významný přínos české populární hudbě a vklad k prestiži vydavatelství.[3]

Jejím manželem byl Jaroslav Fikejz, český atlet a reprezentant Československa ve štafetě a skoku do dálky. Jejich syn Daniel Fikejz je známým hudebníkem.[1]

Diskografie, výběr

editovat

Texty písní

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam písní s texty Jiřiny Fikejzové.

Výběr z nejznámějších textů

editovat

Reference

editovat
  1. a b c Zemřela Jiřina Fikejzová. Její texty zpívali Pilarová či Gott. iDNES.cz [online]. 2020-09-02. Dostupné online. 
  2. Jiřina Fikejzová: Byla jsem známá tím, jak se loudám. Nikdy jsem se za to ale nestyděla a trápila se ráda. Dvojka [online]. 2012-03-09 [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  3. Řekni kde ty kytky jsou, Markétka nebo Malý vůz. V 93 letech zemřela známá textařka Jiřina Fikejzová | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2020-09-02 [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Jiřina Fikejzová: Povolání textařka, vydalo nakladatelství Academia v roce 1999, ISBN 80-200-0738-5, (autobiografie)
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 198. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 140. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 312. 
  • BAŤKOVÁ, Šárka; HAINCOVÁ, Jitka; LUKEŠOVÁ, Hana; SLÁMOVÁ, Lenka. Ženy & Frauen: Inspirativní ženy Ústeckého kraje. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2024. ISBN 978-80-7055-293-3 S. 113–115.

Externí odkazy

editovat