Otevřít hlavní menu

Jiřina Adamcová

česká grafička a malířka

Jiřina Adamcová (6. června 1927 Rudlice u Znojma1. února 2019) byla česká akademická malířka a grafička.

Jiřina Adamcová
Jiřina Adamcová (2012)
Jiřina Adamcová (2012)
Narození 6. června 1927
Rudlice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 1. února 2019 (ve věku 91 let)
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání malířka
Ocenění Čestné občanství města Kyjova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Mládí prožila v Kyjově, kde navštěvovala reálné gymnázium. V letech 1946–1950 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze (Grafická škola prof. Vladimíra Pukla). Byla členkou Svazu čs. výtvarných umělců (od roku 1952), Unie výtvarných umělců a Asociace volné grafiky. V letech 1950–1952 byla výtvarnou redaktorkou časopisu Květy. Pracovala v oboru grafiky a ilustrace, věnovala se zejména technice volně řezaného plošného linorytu. Žila v Praze.

DíloEditovat

Na počátku své tvorby se kromě grafiky věnovala ilustrační tvorbě. V grafických technikách se jednalo zpočátku o dřevořez a dřevoryt, posléze o linoryt, kterému zůstala věrná.

Po roce 1960 se zaměřila na monumentální tvorbu. V rozmezí dvaceti let realizovala přes třicet děl pro interiéry i exteriéry. Vznikly realizace v různých materiálech, převážně v kamenné a sklo mozaice. Zároveň vypovídá o světě v rozměrných cyklech linorytů. Od začátku let osmdesátých se obrátila ke sdělení duchovního zaměření, k inspiraci z Bible, Starého a Nového zákona. V tomto světě nalezla své celoživotní poselství. Vznikly grafické cykly: Žalmy, Zázraky, Kázání na hoře. Vytvořila vlastní grafickou techniku, která směřuje k monumentálním formátům, realizovaným v cyklu Žalmy. Vystavovala v Památníku Terezín, který byl jejím magickým místem po celou etapu života a kam se vracela s dalšími velkými výstavami.

Po roce 2000 se věnovala převážně malbě a kombinovaným technikám. Inspirována mnohými cestami a setkáními s francouzskými katedrálami namalovala rozsáhlé cykly Okna k naději a Pocta katedrále. Na tomto cyklu pracovala několik let a vystavovala ho na mnoha výstavách doma i v zahraničí. Vystavovala další cykly maleb: Všichni jsme poutníci, Legendy o sv. Františkovi z Asissi, Andělé a Piety.

V letech 1958–2012 realizovala přes čtyřicet samostatných výstav. Její grafika a malby byly zastoupeny na mnoha výstavách v zahraničí.

Zúčastnila se řady mezinárodních výstav. Její díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie, krajských galeriích a mnoha institucích.

Přehled dělEditovat

 
Mozaika Jan Želivský a jeho doba ve vestibulu stanice metra Želivského

Věnovala se volné tvorbě (cykly Z rodného kraje, 1980–1981) inspirované biblickými náměty (Žalmy) a vztahem člověka a kosmu (cyklus Planeta Země, 1981–1983).

VýstavyEditovat

Samostatné výstavyEditovat

Mezinárodní výstavy skupinovéEditovat

Samostatné výstavy v zahraničíEditovat

Externí odkazyEditovat