Otevřít hlavní menu

Jiří Pecha, zvaný Peca (12. listopadu 1944 Třebíč28. února 2019 Brno),[1][2] byl český divadelní, filmový a rozhlasový herec, autor knih pro děti a spoluautor hry Poslední leč, ze které vznikla stejnojmenná inscenace v režii Boleslava Polívky. Jeho herecká kariéra byla spojena s brněnským Divadlem Husa na provázku.

Jiří Pecha
Jiří Pecha po derniéře hry Babička – fetišistická revue (leden 2006)
Jiří Pecha po derniéře hry Babička – fetišistická revue (leden 2006)
Narození 12. listopadu 1944
Třebíč
Úmrtí 28. února 2019 (ve věku 74 let)
Brno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se a vyrůstal v Třebíči, v místní části Borovina. Jeho otec pracoval v továrně na boty BOPO a byl redaktorem Baťových Zlínských novin. Mimo to byl i divadelní ochotník v Dramatickém kroužku Baťových zaměstnanců v Borovině[3]. Matka, profesí zdravotní sestra, šila divadelníkům kostýmy. Dětství tak Pecha trávil v divadelním prostředí a společně s bratrem Františkem často hrával menší role a pomáhal se stavbou kulis.

Ve Žďáru nad Sázavou se vyučil elektromechanikem (1950–59), ačkoliv maturitu nesložil. Na popud třebíčského učitele češtiny a ochotníka Josefa Gerži se přihlásil na brněnskou JAMU, kam byl díky svému výjimečnému hereckému talentu přijat a vystudoval obor herectví (1963–67) u prof. Loly Skrbové a režiséra Evžena Sokolovského.[4]

Divadlu zasvětil celý život. Patřil mezi zakládající členy brněnského Divadla na provázku. V tomto divadle působil v letech 1967 až 2017.

Pecha byl představitelem zejména komických charakterů a často ztvárňoval i ženské postavy. Jeho proslulou divadelní rolí byla Babička, za kterou v roce 1997 obdržel speciální Cenu Alfréda Radoka za „mužský herecký výkon v ženské roli“. Představil se však také např. v tragické roli Krále Leara.

Ve filmu ztvárňoval menší postavy. Známou rolí byl loupežník Lotrando z filmu Lotrando a Zubejda (1997). Objevil se i ve filmech Balada pro banditu (1978) nebo Pupendo (2003) a dalších.

Byl dvakrát ženatý. Dcera z prvního, rozvedeného manželství se odstěhovala do Austrálie, s druhou ženou Janou měl Pecha dvě dcery.[5]

Jako čestný rodák Třebíče obdržel v roce 2017 Cenu města Třebíče.[6]

Jiří Pecha se dlouhodobě potýkal se zdravotními obtížemi, bojoval se žaludečními vředy, s rakovinou prostaty i závislostí na alkoholu.[5] Těžké nemoci podlehl 28. února 2019 ráno ve věku 74 let.[7][8][9][10] Příčina úmrtí nebyla mluvčí divadla Husa na provázku zveřejněna.[11] Dne 5. března proběhlo poslední rozloučení v obřadní síni brněnského krematoria na Ústředním hřbitově.[12][13]

DivadloEditovat

JAMUEditovat

Na vysoké škole získal od spolužáků známou přezdívku „Peca“, odvozenou od slova pecivál a odkazující k jeho lenosti. Společně se studenty z herectví (Hana Tesařová, František Hromada, atd.) a činoherní režie (Eva Tálská, Zdeněk Pospíšil, Peter Scherhaufer), mladými spisovateli (Miloš Pospíšil, Josef Souchop, atd.), hudebníky (Miloš Štědroň, Bohuš Zoubek, Vladimír Kramář, atd.), výtvarníky (Boris Mysliveček, Libor David) vytvořili v Brně v roce 1967 z iniciativy dramaturga Bořivoje Srby, tehdy ještě amatérské divadlo Husa na provázku, kde od té doby působil.[14]

První angažmáEditovat

Po ukončení studia na JAMU nastoupil do Satirického divadla Večerní Brno, kde působil po dobu dvou sezon (1967/68 a 1969/70). V tomto období absolvoval i povinnou vojenskou službu. Z divadla odešel v roce 1970 po propuštění režiséra Petra Scherhaufera. Díky režiséru Zdeňku Pospíšilovi získal angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kde vydržel pouze jednu sezonu (1970/71). Poté se vrátil zpět do Brna, kde mezi roky 1971-72 pracoval jako stavěč kulis v loutkovém divadle Radost.[15]

Divadlo na provázkuEditovat

V roce 1972 se Divadlo na provázku zprofesionalizovalo a Jiří Pecha zde dostal stálé angažmá. Tomuto divadlu a Brnu zůstal věrný celý život. Byl součástí více než sto inscenací Divadla na provázku.

Jako herec Divadla na provázku musel být Jiří Pecha pohybově zdatný. Učil se žonglovat, jezdit na jednokolce apod., k čemuž mu dopomohlo jeho sportovní nadání. Před vysokou školou aktivně hrával házenou, fotbal, volejbal, závodně běhal, trénoval judo a šerm.[16] V republikovém přeboru v přespolním běhu mezi mladšími dorostenci skončil dokonce na druhém místě. Jeho sportovní kariéra však byla záhy ukončena, když se jednou při tréninku psa zranila způsobil si otevřenou zlomeninu nohy.[17]

HerectvíEditovat

Vynikal dobrými improvizačními schopnostmi, v situacích dokázal pohotově reagovat, což podporovalo autentičnost jeho projevu. Herectví v Divadle na provázku bylo inspirované brechtovskými postupy, snažili se o hravou antiiluzivnost a antipsychologičnost.[18]

Pechovo herectví se vyznačovalo živelností a jeho postavy sršely lidskostí. V komických rolích využíval klaunství, z postav dokázal vytvořit groteskně karikaturní kreace.[19] Typickým rysem bylo také užívaní nářečí, většinou brněnského hantecu.[20] Jeho projev byl zemitý, na jevišti byl tvárný a pravdivý.[21]

Pecha byl často obsazován do rolí žen. Slavná je Pechova postava Ženy z Brechtovy Svatby (1978, režie Peter Scherhaufer), nejznámější rolí je nepochybně Babička, ze stejnojmenné inscenace, za kterou získal v roce 1997 Cenu Alfréda Radoka za „mužský herecký výkon v ženské roli“.[22] Tato inscenace se o 17 let později dočkala obnovené premiéry, pod názvem Babička – fetišistická revue (režie Ivo Krobot).[23] Jako žena (Babička Evženie) se Pecha na jeviště vrátil ve své poslední inscenaci v Divadle Husa na provázku, Tango macabre z roku 2016.[1]

Pechovým častým hereckým partnerem byl Boleslav Polívka. Říkali si „pobratimové“[24] a vytvořili řadu výrazných inscenací, na kterých se Polívka i režijně podílel. Ku přikladu: Pezza versus Čorba (1975), Poslední leč (1981), Terapie (1985), Seanse (1987), Don Quijote a ti druzí (1990), (všechny v Polívkově režii), nebo Čekání na Godota (2003) v režii Zdeňka Černína, atd.[25] Boleslav Polívka také napsal pro Jiřího Pechu monodrama Nejsem svůj pes (1996), které zrežíroval Arnošt Goldflam v Divadle Bolka Polívky. S inscenací úspěšně hostoval na zájezdech.[26]

Výjimečný komediální talent Pechu předurčoval k žánru komedie, byl ovšem schopen ztvárnit i tak velkou tragickou roli, jakou byl Král Lear, do které ho obsadila v roce 1996 Eva Tálská. Roli Krále Leara ztvárnil za svůj život celkem třikrát. Nejprve v inscenaci Petra Scherhaufera Shakespearomanie III.- Člověk (1992), a po inscenaci Evy Tálské ho do Shakespearovy tragédie obsadil ještě Vladimír Morávek v inscenaci z Klicperova divadla (1998).

Během své herecké kariéry účinkoval ve více než sto třiceti inscenacích.

Výkony Jiřího Pechu jsou zachycené v množství záznamů České televize, např.: Pezza versus. Čorba, Commedia dell´arte, Svatba, Nejsem svůj pes, Koncert V…, Chmelnice v Divadle na provázku, Maryša, Katynka z Heilbronnu neboli Zkouška ohněm, Labyrint světa a lusthaus srdce.[27]

FilmEditovat

Ve filmech byl obsazován převážně do menších rolí. Jeho první větší hereckou příležitostí byla postava velitele četníků z filmové verze divadelního muzikálu Balada pro banditu (1978) z Divadla na provázku.

Před kamerou se duo Pecha-Polívka objevilo ve filmu Poslední leč z roku 1981.

Výraznou rolí byla postava starého loupežníka Lotranda ve filmu Karla Smyczka Lotrando a Zubejda (1996). Mimo to si zahrál si také ve filmech Kalamita (1980) a Dědictví aneb… (1992) Věry Chytilové, Musíme si pomáhat (2000) a Pupendo (2003) Jana Hřebejka, nebo v obou částech Anděla Páně (2005, 2016) Jiřího Stracha. Svatý Mikuláš byla poslední Pechovou filmovou rolí.[28]

TelevizeEditovat

Jako pravidelný host účinkoval v komických scénkách v Manéži Bolka Polívky.

V seriále Bylo nás pět (1994) zaujal postavou starého Zilvara z chudobince, objevil se i v seriálech Četnické humoresky (1997), Černí baroni (2004), Dobrá čtvrť (2005), Okno do hřbitova (2011), Špačkovi v síti času (2013) a jiných.[28]

Svůj hlas propůjčil animovanému večerníčku Krysáci (2008, režie Cyril Podolský).[7]

Rozhlasové roleEditovat

V rozhlase vystupoval Jiří Pecha zejména v pohádkách pro děti (Zvonová panna,[29] Čáry báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda,[30] O ševci Ondrovi a komtesce Julince,[31] Český Honza,[32] O bojácném Floriánkovi),[33] i v několika vzpomínkových dokumentech (Rozrazil 1/88 (o demokracii),[34] Franta & Rudiy,[35] Páteční večer s režisérem Petrem Scherhauferem,[36] Zadáno pro… Jiřího Pechu[37]).

Z množství audiozáznamů inscenací z Divadla na provázku, je nejznámějším Velký vandr,[38] kde se Jiří Pecha představil v titulní roli Jana Eskymo Welzla.[39]

Účinkoval i v rozhlasové hře Anneli, finského autora Heikki Peltonena, ztvárnil také postavu Heroda ve Tříkrálové hře z Rosic. Objevil se i ve hře Lusovci, která byla součásti cyklu Příběhy z dějin českého básnického překladu, účinkoval také ve hrách Žena je žena a muž je muž, Jakub a jeho pán, Černošský Pámbu a páni Izraelité, Červený květ, Matka nebo První kozel, který vozí poezii.[40]

KnihyEditovat

Jiří Pecha napsal pro dětské čitatele dvě knihy příběhů o strašidlech. V obou publikacích představuje různé typy těchto záhadných bytostí.

Lexikon strašidel (2007, Fontána)

Tajemný svět strašidel (2016, Beránek knihy)[41]

OceněníEditovat

1997: Ceny Alfréda Radoka, Mužský herecký výkon v ženské roli, inscenace Babička, Divadlo Husa na provázku[22]

2017: Cena města Třebíče[6]

Citáty o Jiřím PechoviEditovat

„Byl to vynikající, bezprostřední, instinktivní herec, žádný intelektuál. Přírodní talent, nadaný a velmi hravý. Dostal herecký podnět a hned ho rozvinul, šel na to citem. Míval rychlé, přesné postřehy.“
— Arnošt Goldflam


„Peca nehrál divadlo s rukama v kapsách a knoflíčkem u košile zapnutým pod krkem. Balancoval jak o život nad propastí. Jak žil, tak hrál divadlo.“
— Břetislav Rychlík


„Jiří Pecha byl krásný plebejec a rytíř.“
— Boleslav Polívka


Významné divadelní roleEditovat

1972 Zdeněk Pospíšil/Pavel Bauman (adaptace pohádek Pavla Baumana): Pohádky o mašinkách, Nejvyšší pan železničář, Divadlo na provázku, režie Zdeněk Pospíšil  

1972 István Örkény: Tótovci, Major. Divadlo na provázku, režie Peter Scherhaufer

1974 Miloš Pospíšil/Peter Scherhaufer: Commedia dell'arte, Pantalone, Divadlo na provázku, režie Peter Scherhaufer

1975 Miloš Štědroň/Milan Uhde: Balada pro banditu, Velitel četníků, Divadlo na provázku, režie Zdeněk Pospíšil

1976 Miloš Štědroň/Milan Uhde/bratŕi Mrštíkové (adaptace Pohádky máje bratří Mrštíků): Na Pohádku máje, Starý revírník z myslivny „Pod Komorou“, Divadlo na provázku, režie Zdeněk Pospíšil

1985 Ivo Krobot/Petr Oslzlý/Bohumil Hrabal (adaptace románu Obsluhoval jsem anglického krále Bohumila Hrabala): Rovzpomínání, Jan Dítě III. a další, Divadlo na provázku, režie Ivo Krobot

1988 Boleslav Polívka: monodrama Nejsem svůj pes, Titulní role, Divadlo na provázku, režie Arnošt Goldflam

1995 Vilém a Alois Mrštíkové: Maryša, Vávra, mlynář, Divadlo Husa na provázku, režie Vladimír Morávek

1996 William Shakespeare: Král Lear, Král Lear, Divadlo Husa na provázku, režie Eva Tálská

2003 Samuel Beckett: Čekání na Godota, Estragon, Městské divadlo Brno, režie Zdeněk Černín

Výběr z filmových rolíEditovat

1970–1979Editovat

1978 Balada pro banditu, Velitel četníků, režie Vladimír Sís

1980–1989Editovat

1981 Poslední leč, Revírník, režie Vladimír Sís

1987 Šašek a královna, Hajný, režie Věra Chytilová

1988 Štěk, Beňo, režie Miloslav Luther

1990–1999Editovat

1992 Dědictví aneb Kurvahošigutntág, Anděl/doktor Strážný, režie Věra Chytilová

1996 Zapomenuté světlo, Karel Klíma, režie Vladimír Michálek

1997 Lotrando a Zubejda, starý Lotrando, režie Karel Smyczek

1998 Čekárna, Výpravčí, režie Radka Poncová

1998 Všichni moji blízcí, Amavite Puel, režie Matej Mináč

2000–2009Editovat

2000 Musíme si pomáhat, soused František Šimáček, režie Jan Hřebejk

2000 Krajinka, Cyril Polka, režie Martin Šulík

2001 Boží soud, Pán Bůh, režie Jana Ašenbrennerová

2003 Nuda v Brně, Jiří Pecha, režie Vladimír Morávek

2003 Pupendo, Alois Fabera, režie Jan Hřebejk

2004 Pískovna, Lojza Baruch, režie Vladimír Michálek

2005 Anděl Páně, Svatý Mikuláš, režie Jiří Strach

2008 Svatba na bitevním poli, Mrchožrout, režie Dušan Klein

2009 Peklo s princeznou, Vodník, režie Miloslav Šmídmajer

2010-2019Editovat

2013 Kovář z podlesí, farář, režie Pavel Göbl

2013, 2014, 2015 Babovřesky, Babovřesky 2, Babovřesky 3, dědek Venda, režie Zdeněk Troška

2016 Anděl Páně 2, Svatý Mikuláš, režie Jiří Strach

Seriálové roleEditovat

1994 Bylo nás pět, Zilvar, režie Karel Smyczek

1997 Četnické humoresky, Celestýn, režie Antonín Moskalyk

2004 Černí baroni, udavač, režie Juraj Herz

2005 Dobrá čtvrť, Heřman Opelík, Honzův dědeček, režie Karel Smyczek

2008-9 Krysáci, Hodan, režie Milan Šebesta a Cyril Podolský

2011 Okno do hřbitova, poručík Válka, režie Vladimír Michálek

2013 Špačkovi v síti času, bezdomovec Kocourek, režie Karel Smyczek a Martin Dolenský

2016 Doktor Martin, Sekyrka, režie Petr Zahrádka

2017 Labyrint, dědek Malina, režie Jiří Strach

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Zemřel divadelní a filmový herec Jiří Pecha. Deník N [online]. 2019-02-28 [cit. 2019-02-28]. Dostupné online. 
  2. Zemřel divadelní a filmový herec Jiří Pecha, bylo mu 74 let. ČeskéNoviny.cz [online]. [cit. 2019-02-28]. Dostupné online. 
  3. Třebíč: ZK ROH ZGK Borovina, DS / Dramatický kroužek Baťových zaměstnanců, Borovina / DKr zaměstnanců n. p. Jas. (od 1933 do 198x). www.amaterskedivadlo.cz [online]. [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  4. DOČEKAL, BORIS, 1950-. Jiří Pecha hraje srdcem. 1. vyd. vyd. Jihlava: Listen 117 s. s. Dostupné online. ISBN 8090236057, ISBN 9788090236059. OCLC 46963500 
  5. a b kaczk. Zemřel Jiří Pecha. Divadelní noviny [online]. 2019-02-28 [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. 
  6. a b MAHEL, Luděk. OBRAZEM: Cenu pro Jiřího Pechu převzala manželka.. Třebíčský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, a.s.,, 2017-10-24 [cit. 2017-10-24]. Dostupné online. 
  7. a b HRDINOVÁ, Radmila. Zemřel divadelní a filmový herec Jiří Pecha. Právo. 2019-03-01, roč. 2019. 
  8. ave; jh. Zemřel herec Jiří Pecha. Četník z Balady pro banditu, revírník z Poslední leče i náladová Babička. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-02-28 [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. 
  9. ČTK. Zemřel divadelní a filmový herec Jiří Pecha, bylo mu 74 let. ČeskéNoviny.cz [online]. 2019-02-28 [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. 
  10. Kultura; ČTK. Zemřel Jiří Pecha, hereckému partnerovi Bolka Polívky bylo 74 let. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-02-28 [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. 
  11. Vo veku 74 rokov zomrel český herec Jiří Pecha, známy aj z filmov Pupendo či Babovřesky. WebNoviny.sk [online]. 2019-02-28 [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  12. Lidé se loučili s hercem Jiřím Pechou. Novinky.cz [online]. [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. 
  13. SPÁČILOVÁ, Mirka (spa); ŠŤÁSTKA, Tomáš (ts). Zemřel herec Jiří Pecha, souputník Bolka Polívky nejen z Manéže. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-02-28 [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. 
  14. OSLZLÝ, Petr. Divadlo Husa na provázku 1968(7)-1998 : kniha v pohybu I…. 1.. vyd. Brno: Centrum experimentálního divadla, 1999. ISBN 80-902684-0-4. 
  15. DOČEKAL, BORIS, 1950-. Jiří Pecha hraje srdcem. 1. vyd. vyd. Jihlava: Listen 117 s. s. Dostupné online. ISBN 8090236057, ISBN 9788090236059. OCLC 46963500 
  16. DOLEŽEL, Jiří. Jiří Pecha: S Bolkem na věčné časy. In: Mladý svět. Praha. ročník 37, č.16, 1995, str. 60-62
  17. LAUDIN, Radek. Úraz mu sebral sport, tak se Pecha stal hercem. Nyní získá cenu Třebíče. iDNES.cz [online]. 2017-09-22 [cit. 2017-10-03]. Dostupné online
  18. JUST, Vladimír. Proměny malých scén. Praha: Mladá fronta, 1984, str. 243-272
  19. MAREČEK, Luboš. Bláznivě ironický cirkus (i na podruhé). Divadelní noviny. 1998, (14), 8.
  20. OSLZLÝ, Petr. Let Husy z Brna až do Amsterodamu a Avignonu: Divadlo na provázku v letech 1972-1979/1980 : dokumenty - studie - memoáry II. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, Divadelní fakulta, 2017. ISBN 978-80-7460-121-7.
  21. RYCHLÍK, Břetislav. Zemřel Peca. Nehrál divadlo s rukama v kapsách, balancoval nad propastí jako o život. Jak žil, tak hrál. DenikN. 2019.
  22. a b http://www.cenyradoka.cz/1997-p31.html
  23. http://literarky.cz/kultura/divadlo/18759-husa-na-provazku-bab
  24. Poslední rozloučení s hercem Pechou. Byl krásný plebejec a rytíř, vzpomínal Polívka. lidovky.cz [online]. [cit. 2019-05-12]. Dostupné online. 
  25. MACHALICKÁ, Jana. Jednou klaun, podruhé Lear. Lidové noviny. 2019. https://www.lidovenoviny.cz/nahled.aspx?d=01.03.2019&e=LN-PRAHA&id=8065023
  26. https://www.provazek.cz/aktuality/odesel-jiri-pecha-2496
  27. https://www.fdb.cz/lidi/21062-jiri-pecha.html
  28. a b https://www.fdb.cz/lidi/21062-jiri-pecha.html
  29. http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/12329-zvonova-panna-1988.html
  30. http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/62293-cary-baby-cotkytle-aneb-tri-zlate-zuby-deda-vseveda-2000.html
  31. http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/11128-o-sevci-ondrovi-a-komtesce-julince-2001.html
  32. http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/11128-o-sevci-ondrovi-a-komtesce-julince-2001.html
  33. http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/33339-cesky-honza-2002.html
  34. http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/158652-rozrazil-188-o-demokracii-1988.html
  35. http://mluveny.panacek.com/mluvene-slovo-na-gramofonovych-deskach/13797-franta-rudy-1997.html
  36. http://mluveny.panacek.com/radiodokument/146271-patecni-vecer-s-reziserem-petrem-scherhauferem-2002.html
  37. http://mluveny.panacek.com/radiodokument/206377-zadano-pro-jiriho-pechu-2003.html
  38. JANOUŠEK, Martin. Divadlo v rozhlase. Transkripce divadelni hry do rozhlasové podoby [online]. Brno, 2007 [cit. 2019-04-08]. Dostupné z: <https://is.muni.cz/th/yhqpn/>. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Pavel Klein.
  39. https://vltava.rozhlas.cz/vzpominka-na-herce-jiriho-pechu-zaznam-predstaveni-divadla-husa-na-provazku-7774518
  40. http://mluveny.panacek.com/?s=ji%C5%99%C3%AD+pecha&x=0&y=0
  41. https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/jiri-pecha-13670

LiteraturaEditovat

  • SRBA, Bořivoj. Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď!: založení a prvních pět let umělecké tvorby Mahenova nedivadla Husa na provázku (Divadla na provázku) 1967-1972 : dokumenty - memoáry - studie. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2010. str. 37, ISBN 978-80-86928-89-0. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:255debf0-7910-11e8-9690-005056827e51
  • JUST, Vladimír. Proměny malých scén. Praha: Mladá fronta, 1984, str. 243-272
  • OSLZLÝ, Petr. Divadlo Husa na provázku 1968(7)-1998 : kniha v pohybu I… Brno: Centrum experimentálního divadla, 1999, nestránkováno.
  • OSLZLÝ, Petr. Let Husy z Brna až do Amsterodamu a Avignonu: Divadlo na provázku v letech 1972-1979/1980 : dokumenty - studie - memoáry II. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, Divadelní fakulta, 2017. ISBN 978-80-7460-121-7.
  • DOČEKAL, Boris a Jiří PECHA. Jiří Pecha hraje srdcem. Jihlava: Listen, 2000. ISBN 80-902360-5-7. str. 7-20. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:1a520400-5134-11e5-bc53-005056827e52
  • VALENTOVÁ, Veronika. Herec Jiří Pecha. Brno, 1997. Seminární práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Doc.PhDr. Eva Stehlíková.

Externí odkazyEditovat