Jiří Mandel

český akademický malíř a pedagog

Jiří (též Jura) Mandel (5. srpna 1886, Kuželov[1]7. září 1971, Praha) byl akademický malíř a gymnaziální profesor matematiky a kreslení pocházející z Moravského Slovácka.

Jiří Mandel
Narození5. srpna 1886
Kuželov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. září 1971 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř, učitel a legionář
DětiVladimír Mandel
Cyril Mandel
PříbuzníCyril Mandel strýc
PodpisPodpis
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Akademický malíř Jiří Mandel se narodil 5. srpna 1886 v horňácké vesnici Kuželov u Hodonína v rodině čtvrtníka (čtvrtláníka) Jiřího Mandela a jeho manželky Anny, rozené Maňákové.[1]

Před první světovou válkou studoval architekturu na VUT v Praze (1907–1910) u profesora Adolfa Liebschera a následně malbu na AVU ve Vídni (1911–1915) u profesorů Rudolfa Bachera a Julia Schmida. Do rakousko-uherské armády byl povolán v r. 1915 a téhož roku byl na ruské frontě zajat; od února 1917 bojoval jako československý legionář v Rusku.[2] Absolvoval boje na Transsibiřské magistrále a z Vladivostoku do vlasti se vrátil cestou okolo Indie na konci roku 1919. Byl vyznamenán československou revoluční medailí a medailí za vítězství.

Následně studoval na AVU v Praze (1920 – 1921) u profesora Karla Krattnera. Od poloviny dvacátých let až do roku 1939 působil jako gymnaziální pedagog v Trnavě. Před vyhlášením samostatnosti Slovenského štátu se v r. 1939 společně s rodinou odstěhoval do Modřan u Prahy, odkud pocházela jeho manželka Marie (rozená Brabencová). V Praze se podílel na činnosti Moravského krůžku, kde se opět setkal se svým spolužákem z mládí kunsthistorikem Štěpánem Ježem. V Modřanech, v okolí Vltavy a v letních měsících na Horňácku maloval až do své smrti v r. 1971.

Zemřel 7. září 1971 v Praze.

Rodina a příbuzenské vztahyEditovat

Dne 23. dubna 1923 se v Modřanech u Prahy oženil s Marií Brabencovou.[3] Se svojí manželkou měli šest dětí. Po II. sv. válce AVU v Praze absolvovali dcera Olga Mandelová (1926-2002) a syn Jiří Mandel ml. (1923-1995). Jeho další syn architekt ing. Cyril Mandel (1929-2011) byl autor a spoluautor řady významných sportovních staveb v Praze. Nejmladší syn ing. Vladimír Mandel byl československý reprezentant v košíkové, hráč a trenér Sparty Praha.

Jiří Mandel byl synovcem, uměleckým dědicem a správcem pozůstalosti malíře Cyrila Mandela (1873-1907). V tomto kontextu je zmiňován i ve vzpomínkách kunsthistorika Williama Rittera.

Tvorba a členství v uměleckých spolcíchEditovat

Před první světovou válkou vystavoval na spolkových výstavách Sdružení výtvarných umělců moravských zejména akvarely z rodného Kuželova. Větší obrazy vznikly v kontextu s jeho působením v ruských legiích. Obrazy Ruský ostrov u Vladivostoku, Jarní podvečer na Krasnojarsku, Na břehu Jeniseje, Sinajské pohoří a řadu akvarelů s tématem moře a Singapuru prezentoval na výstavě československých legionářů na jaře 1921 v Praze (10 obrazů).

V dalším období maloval střídavě na Slovensku, v rodném Kuželově a v jeho okolí (např. na Vrbovcích). K jeho oblíbeným motivům patřily panoramatické pohledy do krajiny rodného Slovácka (Ve stínu, Slovenská národní galerie). Řada obrazů s figurální tematikou byla reprodukována ve Zlaté Praze, např. Modlitba, Písmák, Na pastvě a Děda naklepává kosu. Ve třicátých letech společně s Karlem Supem, Miroslavem Syllou a Svatavou Syllovou založili Horňáckou skupinu, která vybudovala vlastní výstavní pavilon na Strážné hůrce. Výstavy zde probíhaly každoročně na Máří Magdalénu od. r. 1930. Předzvěstí těchto výstav byla společná souborná výstava Cyrila Mandela, Jury Mandela a Karla Supa v Domě Umění v Ostravě v r. 1927. Společná výstava Cyrila a Jury Mandelových byla uspořádána v r. 1927 ve Strážnici a v r. 1932 ve Velké nad Veličkou. Další samostatné výstavy - Košice 1926, Jihlava 1927, Moravská Ostrava (Dům umění) 1930 a opakovaně v Trnavě (1924, 1927, 1930, 1933 a 1935). Opakovaně vystavoval v zahraničí: akvarely v Miláně (Societa per le Belle Arti, 1925), v Benátkách (XV. Venice Biennale, 1926, 5 obrazů) a v New Yorku (Výstava slovenského umenia, 1938). Byl členem, místopředsedou a organizátorem výstav Umělecké besedy slovenské

Řada obrazů z období 1925-1930 je malována v Chorvatsku a Itálii (např. Mlini u Dubrovníka, Vodopád, Dalmátské pobřeží, Deštivá nálada v Dalmácii a Letní večer v Itálii).

K pražským motivům se systematicky dostal po r. 1939. Maloval zejména v blízkém okolí Vltavy, o čemž svědčí názvy obrazů z výstavních katalogů : Slapská krajina před zaplavením, Předjaří a mokřiny u Vltavy, Zima u Zbraslavi, U Modřanského nádraží, Modřanský cukrovar, Tůně u Modřan, Přívoz u Modřan v zimě, Přívoz v Lahovičkách, Zima v Chuchli, Pohled k chuchelskému kostelíčku, Branický most, Chmurný den v Braníku, Kluziště pod Vyšehradem, Pohled k Vyšehradu, Zimní Praha od Chotkových sadů, Hradčany u Švermova mostu atd. Vystavoval v předních pražských výstavních síních (např. Rubešova galerie 1927, 1942, 1944 a 1946, Nová síň 1958) a krátce v rámci skupinových výstav Jednoty umělců výtvarných. Pravidelně vystavoval na Pražských salonech v l. 1955-1970.

Pozdější zastoupení na výstaváchEditovat

Jeho krajiny, pražské a zahraniční motivy objevily u tematicky zaměřených výstav, např. Praha očima českých malířů 1. poloviny 20. století (Schwarzenberský palác, 1996), Zašlé časy v žánrové malbě (Praha, 1999), Česká krajina (Mons - Belgie, 1999), Krajina domova (Komorní Hrádek, 2014) a Z cesty za svobodou (GVU Hodonín, 2018).

Zastoupení ve sbírkáchEditovat

  • Slovenská národní galerie, obrazy Krajina od Myjavy, Ve stínu, Letní podvečer, Modlitba, Sedlák nad knihou a Trnavský dóm ze seminářské zahrady
  • Západoslovenské muzeum v Trnavě, obraz Pohled z okna gymnázia
  • Národní galerie v Praze, obrazy Pohled z branického nádraží a Přívoz u Modřan
  • Moravská galerie v Brně, akvarel Domky
  • Galerie středočeského kraje, obrazy Jasný podvečer, U lesa, Pohled ke Zlíchovu a Zima u Zbraslavi
  • Krajská galerie výtvarných umění ve Zlíně, obrazy Nádraží v Braníku a Popradské pleso
  • Muzeum umění Olomouc, obraz U pískovny
  • Muzeum města Brno, obraz V horách

Posmrtné oceněníEditovat

V roce 2006 k příležitosti 600. výročí obce Kuželov mu společně s Cyrilem Mandelem byla odkryta pamětní deska a uspořádána společná výstava obou malířů pod patronací GVU Hodonín.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • Dějev, P.: Výtvarníci legionáři. Praha 1937, s. 164-165.
  • Hanuš, M.: Strážná Hůrka. Hanácké nakladatelství, Olomouc 1940.
  • Hlaváček, L.: Jiří Mandel. Výtvarná Práce. 1958, roč. 6, č. 9, s. 8.
  • Jurčová, Simona: Prechádzka v čase. Miloš Prekop – AND, Trnava 2018.
  • Jurčová, Simona: Trnava a Trnavčania. Miloš Prekop – AND, Trnava 2019.
  • Kutina, J.: Mandel Mandelů. Lidová demokracie, 16. září 1988.
  • Pavlík, J.: Kuželov Horňácká dědina pod křídly větrného mlýna. Kuželov 2005, s. 264 a 332.
  • Ritter, W.: William Ritter o Cyrilovi Mandelovi. Veraikon, roč. XV, 1929, sešit 6, s. 116-120
  • Vaross, M.: Slovenské výtvarné umenie 1918 - 1945. SVKL, Bratislava 1960.
  • Vinkler, J.: Praha a moravští Slováci. Praha 1996, s. 115-116.
  • Toman, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců (díl II, s. 71).
  • Kolektiv autorů: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002. Chagall Ostrava 2002 (díl VIII, s. 20).
  • Veraikon, roč. XV, 1929, sešit 6, Horňácká skupina.
  • Katalog: Výstava slovenského umenia New York 1938.
  • Katalog: Jiří Mandel, Nová síň, Voršilská ul. v Praze, 1958 (text Štěpán Jež).
  • Katalog: Krajina domova, Komorní Hrádek 6/2014 (text Pavel Šmidrkal).
  • Kolektiv autorů: Praha 12 křížem krážem. Milpo Media, Praha 2016, s. 57-58.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat