Jiří Kovtun

český básník, historik, novinář, překladatel a spisovatel

Jiří Kovtun (23. dubna 1927, Horinčevoukrajinsky Горінчово, Československo, Podkarpatská Rus, dnes Ukrajina8. září 2014, Praha[1]) byl český básník, prozaik, historik a novinář.

Jiří Kovtun
Narození23. dubna 1927
Horinčevo , Podkarpatská Rus
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí8. září 2014 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatel, překladatel, básník, novinář a historik
OceněníCena Ferdinanda Peroutky (2006)
Cena Toma Stopparda
Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třídy (1998)
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

V roce 1946 odmaturoval na gymnáziu a až do roku 1948 studoval na Právnické fakultě UK, kde studia nedokončil, neboť po komunistickém převratu emigroval. Do února roku 1948 působil jako redaktor týdeníku Vývoj, přátelil se s jeho šéfredaktorem Pavlem Tigridem, s nímž ho spojovalo protikomunistické smýšlení. Když byl Vývoj zrušen, byl Kovtun také vyloučen ze Svazu novinářů.

EmigraceEditovat

Přešel hranice u Znojma a emigroval do Rakouska. Krátce byl v utečeneckých táborech v Rakousku a Německu, kde směřoval do Frankfurtu nad Mohanem za Tigridem. V emigraci působil nejprve jako sociální pracovník v Německu a v Norsku. V letech 19511973 byl redaktorem Rádia Svobodná EvropaMnichově. V letech 19772000 pracoval jako specialista na českou a slovenskou problematiku v americké Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Rovněž zpřístupnil veřejnosti i badatelům údaje o pobytech T. G. Masaryka v Americe.[2]

TvorbaEditovat

Kromě vlastní básnické a prozaické tvorby také přeložil několik děl významných ruských autorů jako jsou Boris Pasternak (Básně doktora Živaga), Josif Brodskij (Velká elegie), Alexandr Solženicyn (Řeč o pravdě), Osip Mandelštam (Topůrko pro kata). Překládal také z němčiny a angličtiny.

OceněníEditovat

V roce 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka   III. třídy.[3]

Za svou práci získal v roce 2006 novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.[4]

Čestná medaile TGM, udělilo v roce 2000 Masarykovo demokratické hnutí

Bibliografie (výběr)Editovat

  • 1953Blahoslavení
  • 1954Tu-Fuův žal
  • 1973Pražská ekloga
  • 1979Zpráva z Lisabonu
  • 1985Slovo má poslanec Masaryk
  • 1987Masarykův triumf. Příběh konce velké války
  • 1994Tajuplná vražda – Případ Leopolda Hilsnera, Sefer, ISBN 80-900895-9-3
  • 1995Hřbet velryby
  • 2005Republika v nebezpečném světě – Éra prezidenta Masaryka 1918–1935, Torst, ISBN 80-7215-254-8

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Perex článku v Respektu
  2. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie (TGM and legions), váz. kniha, první vydání 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná-Mizerov, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím (Masaryk democratic movement in Prague), 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, page 192
  3. Řád Tomáše Garrigua Masaryka – seznam vyznamenaných
  4. Cena Ferdinanda Peroutky

Externí odkazyEditovat