Jiří Horák (etnograf)

český etnograf

Jiří Eduard Horák (4. prosince 1884 Benešov[1]14. srpna 1975 Martin[2]) byl český slavista, folklorista, literární komparatista, vysokoškolský pedagog, akademik ČSAV a diplomat.

prof. PhDr. Jiří Horák, DrSc.
Jiří Horák (1932)
Jiří Horák (1932)
Narození4. prosince 1884
Benešov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. srpna 1975 (ve věku 90 let)
Martin
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Povoláníetnograf, slavista, překladatel, folklorista, literární historik a učitel
ZaměstnavateléFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
OceněníŘád práce caz (1964)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Mládí a studiumEditovat

Narodil se 4. prosince 1884 v Benešově u Prahy v rodině právníka Otakara Horáka a Karoliny Horákové. Kmotrem mu byl matčin bratr Eduard Paroubek ze Štědříku. Mezi léty 1902 a 1908 studoval slavistiku a germanistiku na Filozofické fakultě UK, kde navštěvoval mimo jiné přednášky Jana Gebauera, Jana Máchala či svého pozdějšího spolupracovníka Jiřího Polívky.

Akademická činnostEditovat

Po studiích se stal středoškolským profesorem. Vyučoval nejprve na reálce, poté na vinohradském gymnáziu v Praze. V roce 1916 získal na Karlově univerzitě doktorský titul a po skončení první světové války se zde habilitoval v oboru srovnávacích dějin slovanských literatur a lidového podání (1919). V letech 19221926 působil jako mimořádný profesor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, odkud po odchodu profesora Jana Máchala přešel na uvolněné místo na Karlově univerzitě, kde se stal řádným profesorem (19271953). Zde zastával funkci ředitele semináře pro slovanskou filologii, ve 30. letech vykonával nejprve funkci děkana (19321933), později proděkana (19331934) Filozofické fakulty UK.[3]

Mimo své akademické působení byl také jednatelem (1919) a později předsedou (1939) Státního ústavu pro lidovou píseň, mezi léty 19281932 zastával funkci předsedy Národopisné společnosti českoslovanské. Na prvním mezinárodním sjezdu slovanských filologů (1929) se podílel jako jeho generální sekretář. Když byla roku 1928 při České akademii věd a umění ustavena Fonografická komise v čele s prof. Josefem Chlumským, stal se jejím členem spolu s prof. Josefem Zubatým (hlavním propagátorem myšlenky vytvořit archiv nahrávek českých nářečí na gramofonových deskách).[4]

Akademická činnost Jiřího Horáka byla přerušena nejprve zavřením vysokých škol během nacistické okupace (v letech 19441945 byl pro odbojovou činnost vězněn ve věznici Na Pankráci)[5], po konci druhé světové války pak jeho diplomatickým působením na ambasádě v Moskvě.

Diplomatická činnostEditovat

V letech 19451948 působil jako československý diplomat v SSSR. Zastával zde pozici velvyslance. V této pozici se zasadil o repatriaci československých občanů a volyňských Čechů, jako arbitr se také podílel na řešení československo–polského sporu o území Kladska a Těšínska. Po únorovém převzetí moci komunisty byl však v květnu 1948 z pozice velvyslance odvolán.[6]

Působení v Československé akademii vědEditovat

Po návratu z Moskvy se opět věnoval akademické činnosti. Na Filozofické fakultě UK vedl přednášku z dějin slovanské lidové slovesnosti a seminář zaměřený na srovnávací studium slovanské lidové pohádky.

Na počátku 50. let byl krátce penzionován, nicméně v roce 1952 se stal vedoucím pracovníkem Kabinetu pro lidovou píseň ČSAV. Po sloučení s Kabinetem pro národopis od roku 1954 zastával funkci vedoucího folkloristického oddělení nově vzniklého Ústavu pro etnografii a folkloristiku, mezi léty 19561963 pak působil jako ředitel tohoto ústavu. I po složení ředitelské funkce až do roku 1971 působil v ústavu jako vedoucí vědecký pracovník, a to až do roku 1971, kdy definitivně odešel do penze.[7] Od roku 1956 byl řádným členem (akademikem) ČSAV.[8]

Jiří Horák zemřel ve věku 90 let ve slovenském Martině.

Osobní životEditovat

Jeho manželkou byla Anna Gašparíková-Horáková, která pracovala jako archivářka a knihovnice u prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.[9] Jeho synovec byl PhDr. Jiří Horák (1916–2001), historický geograf a dlouholetý vědecký pracovník Akademie věd v Praze.

Manželé Horákovi žili od svatby ve vile v ulici Na Ořechovce, v Praze-Střešovicích.

OceněníEditovat

Výběr z dílaEditovat

Jiří Horák během svého života publikoval přes 200 studií, článků, recenzí, statí či monografií, a to jak v domácích, tak zahraničních periodikách[10].

  • Lidové povídky slovanské I. (1929) a II. (1939)
  • Národopis českoslovanský. In: Čs. vlastivěda 2. Člověk. (1933)
  • Český Honza (1940)
  • České pohádky (1945)
  • Humor, vtip a satira v české lidové písni (1947)
  • Z dějin literatur slovanských. Stati a rozpravy (1948)
  • České legendy (1950)
  • Slovenské ľudové balady (1956, 1958)
  • Zbojnícke piesne slovenského ľudu (1965)
  • Pohádky a písně Lužických Srbů (1959)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b Dálnopisem, poštou, telefonem - Akademik Jiří Horák. Rudé právo. 20. 8. 1975, s. 2. Dostupné online. 
  3. Jiří Horák (1884–1975) [online]. Akademie věd ČR. Dostupné online. 
  4. KRATOCHVÍL, Matěj. Lidová hudba v nahrávkách Fonografické komise České akademie věd a umění. Praha, 2010, s. 26. Dizertační práce. Školitel doc. PhDr. Lubomír Tyllner, CSc. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav etnologie. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/34696
  5. JEŘÁBEK, Richard a Alena KŘÍŽOVÁ. Biografický slovník evropské etnologie, s. 90.
  6. RYCHLÍK, Jan a RYCHLÍKOVÁ, Magdaléna. Jiří Horák jako diplomat. In: HLÔŠKOVÁ, Hana, ed. Slavista Jiří Horák v kontexte literatúry a folklóru, s. 93–112.
  7. OTČENÁŠEK, Jaroslav. Jiří Horák a akademická sféra. In: HLÔŠKOVÁ, Hana, ed. Slavista Jiří Horák v kontexte literatúry a folklóru, s. 143–154.
  8. a b Malá československá encyklopedie. Svazek 2. Praha: Academia, 1985. 969 s. cnb000125650. S. 825. 
  9. GAŠPARÍKOVÁ-HORÁKOVÁ, Anna. U Masarykovcov: spomienky osobnej archivárky T. G. Masaryka. In: HLÔŠKOVÁ, Hana, ed. Slavista Jiří Horák v kontexte literatúry a folklóru, s. 251–253.
  10. Jiří Horák [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2015-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-28. 

LiteraturaEditovat

  • HLÔŠKOVÁ, Hana, ed.; POSPÍŠIL, Ivo, ed. a ZELENKOVÁ, Anna, ed. Slavista Jiří Horák v kontexte literatúry a folklóru. Brno: Česká asociace slavistů, 2012. 2 sv. 265 s., 87 s. ISBN 978-80-263-0317-6.
  • JEŘÁBEK, Richard a Alena KŘÍŽOVÁ. Biografický slovník evropské etnologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 207 s. ISBN 978-80-210-6624-3.
  • ROBEK, Antonín; URBAN, Zdeněk, ed. a PETR, Jan. Bibliografický soupis prací akad. J. Horáka s přehledem jeho činností. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1979. 215 s. Bibliografie význačných slavistů-učitelů Univ. Karlovy v Praze, sv. 7.

Externí odkazyEditovat