Otevřít hlavní menu

Jiří Döbler (20. dubna 1788, Praha19. června 1845, Karlín[1]) byl český kreslíř, mědirytec, ocelorytec a pedagog období klasicismu.

Jiří Döbler
Narození 20. dubna 1788
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 19. června 1845 (ve věku 57 let)
Karlín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povolání pedagog a rytec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Narodil se v Praze, vyučil se a roku 1806 vstoupil na Kreslířskou akademii v Praze, kde byl žákem Steinského, Josefa Berglera a Karla Postla. Dále odešel studovat na akademii do Drážďan. Po návratu se usadil v Praze na Smíchově. Z jeho manželství se ženou Karolínou (1790–1841) se narodili synové Ludvík a Karel. Karel Döbler (1814–1833) byl nadaný kreslíř, vyučil se v otcově dílně rytcem, ale předčasně zemřel. Později si Döbler starší otevřel ryteckou oficínu na Malostranském náměstí v domě čp. 34/III a na dalších adresách.

Podporoval české národní obrození, zejména divadelní umělce. Ilustroval tisky divadelních her Jana Nepomuka Štěpánka, Václava Klimenta Klicpery a dalších dramatiků.

Živnost Jiřího Döblera dobře prosperovala, rodina vždy mívala služku. S poslední z nich, Rosalií Čížkovou, se vdovec Döbler roku 1842 oženil. Jiří Döbler se sestrou Annou († 1826), první ženou Karolínou († 1841) a s oběma syny je pohřben na Malostranském hřbitově v Praze – Košířích.

PedagogEditovat

Vyučoval kreslení a rytectví architektury jednak na pražské polytechnice (od roku 1838) a ve 40. letech také na reálce. Na pražskou akademii jej k výuce rytectví přijal ředitel František Tkadlík. Společně s J.J.A. Drdou a s Antonínem Puchernou tiskl své rytiny na lisu Akademie.

TvorbaEditovat

Döbler byl oblíbený pražskými vedutami, které prováděl v sériích (v albech) technikou akvatinty podle kreseb Vincence Morstadta, Josefa Šembery nebo Vojtěcha Benedikta Juhna, se kterým se přátelil až do smrti. Mimo vedut ryl také náboženské výjevy a svaté obrázky podle předloh Josefa Führicha, dále portréty, knižní ilustrace, novoročenky a taneční pořádky. Ceněny ve své době byly jeho převody krajinomalby do rytiny, zejména nizozemských mistrů Everdingena, Moucherona, Pynackera a Hermana a Cornelise Saftlevena. Poslední léta své tvorby věnoval tehdy módní a pokrokové ocelorytině.

DíloEditovat

  • Život sv. Václava podle Velislavovy bible (1811)
  • Obrazy světců a devoční grafika podle Josefa Führicha
  • Malebné pohledy na Prahu (Malerische Ansichten Prags) – album vedut podle kreseb Morstadtových a Šemberových
  • Ilustrace ke Klaarově a Novákově knize o Svatovítské katedrále, např. Chrám sv. Víta od východu
  • Ilustrace a frontispice ke knize J. M. Schottky: Prag wie es war und wie es ist (1813)
  • Bildergalerie in Belvedere, album reprodukcí obrazů vídeňské galerie, vydal Karl Haas, Praha-Vídeň (1821–1828)
  • Římské, řecké, egyptské a palestinské starožitnosti – veduty památek, vydal Bohmann v Praze 1819
  • Pohledy na česká krajská města (Tábor, České Budějovice, Klatovy, Plzeň, Jindřichův Hradec, ...), některé kolorované
  • Pohledy na italská města (Řím, Neapol)

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Rocha na Žižkově

LiteraturaEditovat

  • Prokop Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců – I. díl, Rudolf Ryšavý, Praha 1947, str. 165

Externí odkazyEditovat