Wikipedie

Jeroen Olyslaegers

Jeroen Olyslaegers (5. října 1967, Mortsel, Belgie) je belgický (vlámský) prozaik, dramatik a publicista.[1] Je autorem povídek, románů, článků, autorem a spoluautorem knih o umění, divadelních her, filmových scénářů. Známý je také jako překladatel.[2] Za prózu a sociální angažovanost obdržel cenu Arkprijs van het Vrije Woord[3], za divadelní tvorbu cenu Edmond Hustinxprijs voor toneelschrijvers[4].

Jeroen Olyslaegers
Narození5. října 1967 (56 let)
Mortsel
ZeměBelgie
Alma materAntverpská univerzita
Povoláníprozaik, dramatik a publicista
Ocenění
  • Arkprijs van het Vrije Woord (2014)
  • Edmond Hustinxprijs voor toneelschrijvers (2014)
  • Fintro Literatuurprijs (2017)
  • Confituur Boekhandelsprijs (2017)
  • Bordewijk-prijs (2017)
  • Tzumprijs (2017)
  • Ultima 2016 Letteren
  • Vierjaarlijkse Prijs voor proza van de Koninklijke Academie voor Nederlandse Taal en Letteren (2020)
ChoťNikkie Van Lierop
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Jeroen Olyslaegers studoval v letech 1985-1989 germánskou filologii na Universitaire Faculteiten Sint-Ignatius v Antverpách (UFSIA), poté tři roky pracoval jako výzkumný asistent v dokumentačním centru Louis Paul Boon. Belgický spisovatel a malíř Louis Paul Boon byl jeho velkým vzorem. V letech 1994-1997 byl datovým manažerem Sinebase, filmové databáze Centra pro vizuální kulturu. Svě články uveřejňoval v různých druzích publikací, recenze například v týdeníku Humo[5], sloupky v deníku De Morgen[6]. Několik let vedl pravidelnou rozhlasovou rubriku v rádiu Klára[7].

Cenu od Nadace Edmonda Hustinxe[8] získal v roce 2014, stejného roku mu byla udělena cena Arkprijs van het Vrije Woord za společenskou angažovanost. Zájem o klimatické změny ho vedl k pomoci sepsání knihy Wij zijn het klimaat, která vyšla v roce 2019. Autorky knihy jsou Anuna De Wever a Kyra Gantoiskniha[9], aktivistky z Mortselu a iniciátorky klimatického protestu v Bruselu. V roce 2018 Jeroen Olyslaegers navštívil Prahu.[10]

Dílo editovat

Svůj první román Navel vydal v roce 1994. V roce 1996 vyšla sbírka povídek Il faut manger. V roce 1999 vydal román Open gelijk een mond. Román Wij vyšel v roce 2009, v roce 2012 následoval Winst, třetí román Will (Vůle)[11] vyšel v roce 2016 a v roce 2020 uzavřel sérii román Wildevrouw. Za knihu Vůle[12] získal cenu za nejlepší literární dílo napsané v nizozemštině za poslední rok Fintro Literatuurprijs (dříve známé jako Gouden Uil). Román vyhrál také Confituur Boekhandelsprijs za nejlepší knihu napsanou v nizozemštině za poslední rok, kterou udělila nezávislá vlámská knihkupectví se svými zákazníky. Kniha byla nominována na cenu Libris Literature 2017.[13] Ve stejném roce obdržel Olyslaegers za tento román F. Bordewijk-prijs za prózu, Tzumprijs za nejkrásnější literární větu roku[14] a Ultima 2016 Letteren[15]. V roce 2020 mu byla udělena Vierjaarlijkse Prijs za prózu Královské akademie nizozemského jazyka a literatury za román Will.

Jeroen Olyslaegers napsal řadu divadelních her. První divadelní text: Een source a well awel/muzak for peacekeepers napsal v roce 1996. V roce 2000 vzniklo drama De Invreter, které bylo inspirované románem francouzského autora Julese Renarda. V roce 2007 vyšla hra Wolfskers, ve stejném roce drama Diep in de aarde, dieper in uw gat Hra Desolate Heights z roku 2009 byla inspirovaná románem Emily Brontëové. Hra byla oceněna Divadelní cenou Prins Bernhard Cultuurfonds a byla vybrána v roce 2010 Nizozemským divadelním festivalem mezi deset nejlepších inscenací sezóny. S Janem Fabrem spolupracoval na projektu z roku 2015 Mount Olympus.[16][17]

Bibliografie - výběr editovat

Romány editovat

  • Navel, 1994
  • Wij, 2006
  • Winst, 2012
  • Wil (Vůle), 2016[18]
  • Wildevrouw, 2020

Povídky editovat

  • Il faut manger, 1996

Knihy o umění editovat

  • Beyond The Scene, 2013 (spolupráce s Nickem Andrewsem)

Divadelní hry editovat

  • De Invreter, 2000
  • Wolfskers, 2007
  • Diep in de aarde, dieper in uw gat, 2007
  • Desolate Heights, 2009
  • Mount Olympus, 2015 (spolupráce s Janem Fabrem)

Reference editovat

  1. ↑ Jeroen Olyslaegers | Flanders literature. www.flandersliterature.be [online]. [cit. 2022-08-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ Olyslaegers, Jeroen – Schrijversgewijs [online]. [cit. 2022-08-06]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  3. ↑ Jeroen Olyslaegers ontvangt Arkprijs van het Vrije Woord 2014. Gazet van Antwerpen [online]. [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  4. ↑ Jeroen Olyslaegers : Hustinx Stichting. www.hustinxstichting.nl [online]. [cit. 2022-08-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ DPG Media Privacy Gate. myprivacy.dpgmedia.be [online]. [cit. 2022-08-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ jeroen olyslaegers. De Morgen [online]. [cit. 2022-08-02]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  7. ↑ De Wereld van Wildevrouw met Jeroen Olyslaegers. Klara [online]. [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  8. ↑ Edmond Hustinx : Hustinx Stichting. www.hustinxstichting.nl [online]. [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ Anuna De Wever and Kyra Gantois - The Climate Is Us. De Bezige Bij [online]. [cit. 2022-08-05]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  10. ↑ HTTPS://WWW.SOLIDPIXELS.COM, solidpixels. DOX – ON AIR: Kateřina Tučková & Jeroen Olyslaegers. DOX [online]. [cit. 2022-08-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ Jeroen Olyslaegers - WILL. De Bezige Bij [online]. [cit. 2022-08-01]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  12. ↑ Olyslaegers, Jeroen: Vůle. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 
  13. ↑ Fintro Literature Prize 2017 for 'WILL' | Flanders literature. www.flandersliterature.be [online]. [cit. 2022-08-02]. Dostupné online. 
  14. ↑ F. Bordewijk-prijs 2017 voor WIL van Jeroen Olyslaegers. boekenoverboeken.com [online]. [cit. 2022-08-02]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  15. ↑ Schrijver Jeroen Olyslaegers wint Vlaamse cultuurprijs Ultima 2016 Letteren. boekenoverboeken.com [online]. [cit. 2022-08-02]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  16. ↑ FESTSPIELE, Berliner. Troubleyn / Jan Fabre - Foreign Affairs. www.berlinerfestspiele.de [online]. [cit. 2022-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-03. (anglicky) 
  17. ↑ Mount Olympus. To glorify the cult of tragedy, a 24 hour performance - Jan Fabre/Troubleyn [online]. [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  18. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Jeroen Olyslaegers. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jeroen_Olyslaegers&oldid=23287355“