Otevřít hlavní menu

Jerevanský automobilový závod

zaniklý arménský výrobce automobilů

Jerevanský automobilový závod (arménsky Երևանի ավտոմոբիլային գործարան, rusky Ереванский Автомобильный Завод, zkratka JerAZ nebo ErAZ) byl výrobce dodávkových automobilů a minibusů se sídlem v Jerevanu. Firma byla jediným arménským výrobcem automobilů. Vznikla v roce 1964 jako sovětský státní podnik, v roce 2002 na sebe podala insolvenční návrh a v roce 2004 zanikla.

JerAZ
Logo
Logo
Základní údaje
Právní forma akciová společnost a státem vlastněný podnik
Datum založení 1964
Datum zániku 2004
Adresa sídla Jerevan, Arménie
Souřadnice sídla
Charakteristika firmy
Oblast činnosti automobilový průmysl
Produkty minibus
Identifikátory
Oficiální web www.yeraz.auto.am/index-rus.html
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
JerAZ-762 (srpen 2007)
 
JerAZ-762 (2012)

Na místě továrny JerAZ stál původně podnik vyrábějící vysokozdvižné vozíky. Podle výnosu Nejvyššího sovětu Arménské sovětské socialistické republiky № 1084 z 31. prosince 1964 měla být založena továrna vyrábějící v licenci dodávkové automobily s užitečným zatížením od 800 do 1000 kilogramů. Nápomocen měl být Minavtoprom, sovětská agentura odpovědná za automobilový průmysl.[1] 10. září získal podnik oficiálně název Jerevanský automobilový závod.

Příprava k výrobě započala v roce 1965 školením 66 pracovníků v Uljanovském automobilním závodě v Rusku a Rižském autobusovém závodě v Lotyšské SSSR. V dubnu 1966 vznikly první dva prototypy malých dodávek na bázi vozu RAF-977 vyráběného v Rize, do prosince vzniklo 36 vozidel nového modelu JerAZ-762. Teoreticky byl v té době závod schopen vyrábět až 400 vozů ročně, do roku 1968 stoupla roční výroba na 1000 vozů. V červnu 1971 získal typ JerAZ-762 na výstavě v Moskvě ocenění, v září začala produkce vylepšené varianty JerAZ-762A. V roce 1980 dosáhla roční výrobní kapacita továrny v Jerevanu počtu 13 000 automobilů. V dubnu 1982 opustil továrnu 100 000. automobil.[2] Do roku 1987 vzrostla roční produkce na 16 100 vozidel. Na přelomu 70. a 80. let 20. století továrna spolupracovala s polskou továrnou FSC v Lublinu. V roce 1986 byly automobily poprvé představeny v zahraničí – na Mezinárodním veletrhu v Poznani.[3]

V období let 1974 až 1986 továrna JerAZ vyvíjela a testovala také elektromobily. K jejich sériové výrobě nikdy nedošlo.

V roce 1995 byl státní podnik privatizován a reorganizován na akciovou společnost. Kvůli nízké konkurenceschopnosti vyráběných vozidel ve srovnání se „západními“ vozy produkce i prodej dodávek JerAZ stále klesal. Přesto byl představen nový typ JerAZ-3730. V listopadu 2002 na sebe musela společnost přes veškerou snahu podat návrh na konkurz. V roce 2004 byla továrna uzavřena.[4] V dražbě získal jerevanský tovární areál výrobce ocelových lan.

ModelyEditovat

 
JerAZ-762VGP, kombinovaný automobil pro přepravu nákladu a osob. Maska není originální, pochází z vozu GAZ-24 Volha (2007)

Továrna JerAZ vyráběla tři rozdílné modely:

  • JerAZ-762 – dodávka vyráběná v deseti různých verzích v letech 1966 až 1996.[5]
  • JerAZ-3218minibus na základě vozu JerAZ-3730.
  • JerAZ-3730 – dodávka, nástupce typu JerAZ-762, opticky podobný vozu JerAZ-3218.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jerewanski Awtomobilny Sawod na německé Wikipedii.

  1. Thompson, Andy. Cars of the Soviet Union (Haynes Publishing, Somerset, UK, 2008), s. 192.
  2. Historie JerAZ, yeraz.auto.am, (rusky), 2018-11-12
  3. JerAZ-762B, Awtoliegendy SSSR Nr 102, s. 5-7, 14-15
  4. auto.am [cit. 2011-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31. 5. 2011. (rusky) 
  5. Armenia's Short-lived Car Industry [online]. The Armenia Blog, July 2014 [cit. 2011-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16. 7. 2010. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • L. M. Šugurov: АВТОМОБИЛИ России и СССР. 2. díl. Ilbi/Prostreks, Moskva 1994, ISBN 5-87483-006-5.
  • Konstantin Andrejev: Автолегенды СССР: ЕрАЗ-762Б. Nr. 102, DeAgostini, Moskva 2013.
  • Nikolaj Markov: Автолегенды СССР: ЕрАЗ-762В. Nr. 241, DeAgostini, Moskva 2018.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat