Otevřít hlavní menu

Jelena Vasiljevna Glinská (rusky Елена Васильевна Глинская} (asi 1510 – 4. dubna 1538, Moskva) byla druhá žena velkoknížete Vasilije III., matka cara Ivana Hrozného a v letech 1533-1538 regentka moskevského státu.

Jelena Glinská
Glinskaya reconstruction.jpg
Narození 1510
Pružanský rajón
Úmrtí 4. dubna 1538 (ve věku 27–28 let) nebo 3. dubna 1538 (ve věku 27–28 let)
Moskva
Příčina úmrtí jed
Místo pohřbení Klášter nanebevstoupení
Manžel(ka) Vasilij III.
Děti Ivan IV.
Yuri of Uglich
Rodiče Vasily Glinski a Ana Jakšić
Příbuzní Mikhail Vasilyevich a Yury Vasilyevich (sourozenci)
Dmitrij Ivanovič, Ivan Ivanovič, Fjodor I., Carevič Dimitrij, carevna Anna Ivanovna a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ22811504[1] (vnuci)
Funkce regent
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Svatba Vasilije III. s Jelenou Glinskou

Sňatek s moskevským velkoknížetemEditovat

Jelena Glinská byla dcerou knížete litevského původu Vasilije Lvoviče Glinského a srbské princezny Anny Jakšič a neteří významného politika Michaila Glinského. Rod Glinských s oblibou odvozoval svůj původ od tatarského emíra Mamaja, jehož vnuci vládli ve městě Glinski. Roku 1525 se stárnoucí veliký kníže moskevský Vasilij III. rozvedl přes odpor pravoslavné církve s neplodnou manželkou Salomonií Saburovou a oženil se s Jelenou, která byla mladší více než o jednu generaci. Roku 1530 se jim narodil syn Ivan, pozdější car Ivan IV., a roku 1532 další syn Jurij, který pravděpodobně trpěl idiotismem a navíc byl hluchoněmý. Než Vasilij III. roku 1533 zemřel, ustanovil pro svého nezletilého následníka sedmičlennou regentskou radu, skládající se z nejvýznamnějších bojarů, zastoupených v dumě.

Regentská vládaEditovat

Mladá a ambiciózní vdova se během necelého roku zbavila jednotlivých členů bojarské rady a sama se ujala regentství. Využila k tomu rozepří a rivalit, které vznikly mezi regentskou radou a bojarskou dumou, a především získala oporu u představitele dumy, knížete Ivana Fjodoroviče Ovčiny Tělěpněva - Obolenského, který se brzy stal jejím favoritem a počínal si jako skutečný představitel státu.

Z obav, aby nebylo ohroženo následnictví jejího nedospělého syna Ivana, odstranila Jelena oba své švagry, seniory moskevské větve rodu Rurikovců a bratry Vasilije III., Jurije Ivanoviče Dmitrovského a Andreje Ivanoviče Starického, kteří skončili svůj život v těžkém žaláři.

Zatímco oficiální moskevské letopisectví vychvaluje Jelenu Glinskou jako moudrou panovnici, moderní historiografie posuzuje její vládu mnohem skeptičtěji. Jednou z nejvíce kritizovaných stránek vlády velkokněžky Jeleny a knížete Tělepněva - Obolenského byla bezohledná a tvrdá persekuce politických protivníků, již vyvolalo mnohdy pouhé podezření. Na druhé straně se Jelena snažila pokračovat ve snahách svého zesnulého chotě o centralizaci země a podařilo se jí zachovat jistou stabilitu, která vynikla zvláště ve srovnání s následujícími roky bojarsko-knížecí anarchie, kdy ti, co stáli v čele státu, nebrali ohledy na jeho zájmy a usilovali především o vlastní prospěch.

Mincovní reformaEditovat

Významným přínosem Jeleniny regentské vlády byla mincovní reforma, zavedená v letech 15351538. Uspořádala peněžnictví velikého knížectví moskevského, jehož stav byl špatný již v posledních letech Vasilijovy vlády, což ztěžovalo uzavírání obchodů a vyvolávalo nedůvěru obyvatelstva. Na základě reformy byla na celém moskevském území unifikována mince. Jedině platným platidlem se stala stříbrná kopějka o hmotnosti 69 gramů, která se razila ve velkoknížecím mincovním dvoře. Všechny ostatní mince bylo zakázáno používat - byly staženy z oběhu, roztaveny a znovu naraženy. V důsledku reformy vznikl jednotný a stabilní systém peněžního oběhu, který přispěl k zintenzívnění směny zboží, rozvoji zahraničního obchodu, a tím také k urychlení ekonomického vývoje.

Zahraniční politikaEditovat

V zahraniční politice se moskevský stát musel bránit útokům jak ze strany polsko-litevského státu tak Tatarů. Polský král Zikmund I. Starý využil nezletilosti moskevského vládce a zahájil tažení na Rus s cílem zmocnit se strategicky důležitého Smolenska. Moskevský stát ztratil Gomel a po několikatýdenním obléhání a velkých ztrátách na životech místních obyvatel také Starodub. Počátkem roku 1537 byla uzavřena se Zikmundem I. mírová smlouva, na jejímž základě zůstal Gomel Litevcům, ale Starodub, pevnost vybudovaná k ochraně novgorodské hranice, byla navrácena Rusům. Koncem roku 1535 vypukla válka s kazaňským chanátem. Boje probíhaly valnou většinou na ruském území.

Byla Jelena Glinská otrávena?Editovat

Během roku 1537 začala Jelena postonávat a často navštěvovala kláštery, kde prosila za své uzdravení. Zemřela počátkem dubna 1538. Časem se objevila fáma, že regentka, nenáviděná bojary, byla otrávena, o čemž by svědčil i rychlý prostý pohřeb. Netrvalo ani týden a kníže Ovčina Tělepněv byl uvržen do vězení, zakován do želez, a tak prakticky odsouzen k smrti hlady.

ReferenceEditovat

  1. A. V. Ėkzempli︠a︡rskiĭ:  Q22811441.

LiteraturaEditovat

  • Robert Payne, Nikita Romanoff: Ivan Hrozný, Beta-Dobrovský – Ševčík, Praha – Plzeň 2008, ISBN 978-80-7306-337-5 a 978-80-7291-183-7
  • (anglicky) Isabel de Madariaga: Ivan the Terrible, Yale University Press, New Haven – Londýn 2005, ISBN 0-300-09757-3
  • (rusky) Boris Nikolajevič Florja: Ivan Groznyj, Molodaja gvardija, Moskva 1999, ISBN 5-235-02340-4

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat