Jean-Jacques Dessalines

haitský císař

Jean-Jacques Dessalines (20. září 175617. října 1806) byl vůdcem Haitské revoluce ve francouzské kolonii Saint-Domingue a vládcem nezávislého Haiti podle ústavy z roku 1801. Nejdříve byl uznáván jako generální guvernér, později přijal titul císař a vládl pod jménem Jakub I. Haitský. Je považován za jednoho ze zakladatelů Haiti.

Jean-Jacques Dessalines
Jean-Jacques-Dessalines jako císař Jakub I. Haitský
Jean-Jacques-Dessalines
jako císař Jakub I. Haitský
Narození20. září 1758
Plaine-du-Nord
Úmrtí17. října 1806 (ve věku 48 let)
Port-au-Prince
Povolánípolitik
Nábož. vyznáníkatolická církev
Manžel(ka)Marie-Claire Heureuse Félicité
DětiJacques Dessalines
FunkceEmperor of Haiti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

MládíEditovat

Ve svém mládí byl Dessalines otrokem na kávovníkové plantáži francouzského plukovníka jménem Henri Duclos. Ujala se ho jeho teta Victoria Montou, rovněž otrokyně, ale velmi energická žena.[1] Tetu Victorii velmi pobuřovaly těžké podmínky otroctví a práce na polích. Byla starší než Jean-Jacques a naučila jej způsobům boje člověka proti člověku. Později se sama účastnila válečných bojů pod přezdívkou Gran Toya. Zemřela v roce 1805.[2]

Vojenská kariéraEditovat

 
Jean-Jacques Dessalines – dobová kresba

Po Velké francouzské revoluci se Dessalines stal důstojníkem francouzské armády. Sloužil v ní, když byla kolonie ohrožována Brity a Španěly. Později se stal jedním z velitelů protifrancouzského povstání, které vyústilo v haitskou revoluci. Stejně jako vůdce revoluce Toussaint Louverture svedl mnoho úspěšných válečných střetnutí. Poté, co byl Toussaint Louverture v roce 1802 zajat a deportován do Francie (kde v roce 1803 zemřel ve věznici), stal se Dessalines novým vůdcem revoluce. V listopadu 1803 porazil vojsko vyslané Napoleonem Bonapartem v bitvě u Vertières.

Nezávislost HaitiEditovat

 
Bitva haitských povstalců s polskými legiemi v roce 1804

Dne 1. ledna 1804 vyhlásilo Haiti svoji nezávislost a stalo se tak prvním státem vzniklým ze vzpoury černých otroků. Dessalines byl radou generálů jmenován generálním guvernérem Haiti. Francie tak přišla o svoji tehdy nejvýnosnější kolonii. Současně to také byla první a na dlouhou dobu poslední velká Napoleonova porážka. Dne 22. února 1804 vydal Dessalines dekret, kterým oficiálně nařídil masakr bílého obyvatelstva a zabavení jejich majetku. Vraždění bylo oficiálně ukončeno dne 22. dubna 1804. Až na výjimky (lékaři, kněží, polští dezertéři z francouzské armády, němečtí osadníci), bylo bílé obyvatelstvo během dvou měsíců vyvražděno, včetně žen a dětí. Sám císař Desallines byl v roce 1806 zavražděn.

Smrt císařeEditovat

V důsledku rozporů mj. v otázkách zemědělské politiky se proti císaři Jakubovi I. spikli čtyři jeho blízcí spolupracovníci. Dessalines byl zastřelen na mostě tehdy zvaném Pont Larnage, dnes v obci Pont-Rouge (severně od Port-au-Prince), dne 17. října 1806.[3] Mezi spiklenci byli Bruno Blanchet a Alexandre Pétion, dva pozdější prezidenti Republiky Haiti, která byla po smrti císaře vyhlášena.

ReferenceEditovat

  1. Jean-Jacques Dessalines et sa tante Victoria Montou (francouzsky).
  2. DUPONT, Berthony: „Jean-Jacques Dessalines: Itinéraire d'un révolutionnaire“ (Jean-Jacques Dessalines: Deník revolucionáře), éditions l'Harmatthan, 2006, str. 75 (francouzsky). [1]
  3. CADET, Pierre Josué Agenor. „Gouvernement de Dessalines“ (Vláda Dessalinese). http://newsgroups.derkeiler.com/Archive/Soc/soc.culture.haiti/2005-10/msg00580.html Archivováno 1. 7. 2013 na Wayback Machine (francouzsky)

LiteraturaEditovat

  • POPKIN, Jeremy D. (2011). A Concise History of the Haitian Revolution (Stručné dějiny haitské revoluce). Chichester, West Sussex: Wiley-Blackwell. ISBN 978-1-4051-9820-2.

Externí odkazyEditovat