Otevřít hlavní menu

Jaroslav Raimund Vávra

český cestovatel a spisovatel

Jaroslav Raimund Vávra (8. března 1902 Hradec Králové[1]5. května 1990 Praha) byl český spisovatel a cestovatel, autor románů, reportáží a kulturně-historických prací z oblasti severní Afriky nebo z dějin řemesla a technických objevů.[2]

Jaroslav Raimund Vávra
Jaroslav Raimund Vávra, Muzeum Bardo, Tunisko
Jaroslav Raimund Vávra, Muzeum Bardo, Tunisko
Narození 8. března 1902
Hradec Králové, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. května 1990 (ve věku 88 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel a cestovatel
Významná díla Tvrdá pěst Tuáregů
Příbuzní Otakar Vávra (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině úředníka pojišťovny[p 1] Aloise Vávry (1866–??) a jeho manželky Marie, rozené Beiglové (1878–??); rodiče byli oddáni v Hradci Králové, necelý měsíc před jeho narozením.[1] Jeho mladším bratrem byl filmový režisér Otakar Vávra.[3] Vystudoval reálku v Brně, absolvoval externě několik semestrů na lékařské fakultě a vyučil se zubním technikem. Od roku 1924 působil jako redaktor v pražských nakladatelstvích (Šolc a Šimáček, František Topič, František Borový, Josef Richard Vilímek a další), podílel se i na několika filmových scénářích (například Batalion režiséra Přemysla Pražského z roku 1927). Od roku 1936 patřil k okruhu Václavkova Bloku.[2]

Ještě na studiích procestoval s otcem téměř celou Evropu. Roku 1931, 1937 a 1947 podnikl cestu do severní Afriky, roku 1956 navštívil Egypt, Sýrii a Libanon a roku 1969 Mongolsko.[2]

V letech 19451973 pracoval v Československém filmu na Barrandově nejprve jako knihovník, poté ve Filmovém klubu, který založil, a konečně jako lektor. Roku 1947 podílel se na scénáři filmu svého bratra Krakatit.[2]

Jako spisovatel napsal řadu beletristických, cestopisných a kulturně-historických knih o severní Africe a jejích původních berberských obyvatelích. Dalším okruhem jeho zájmu se stalo sklářství, technické objevy a život pražské meziválečné technické inteligence a umělecké společnosti.[2]

DíloEditovat

  • Láska Sáry Jensenové (1929), román
  • Petrolejáři (1930), román z anglo-americké petrolejové války v roce 1927 o sovětské naftové koncese (Sovětský svaz v té době nebyl ještě s to čerpat vlastními prostředky pro sebe všechno své bohatství nafty, a proto dočasně rozdělil právo těžby mezi Anglii, USA a Francii), přepracováno roku 1937 a znovu 1951.
  • Ahmed má hlad (1935), román ze severní Afriky zachycující osudy domorodého chlapce, který prošel zkušenostmi francouzského dělníka a nezaměstnaného a nakonec se stal hrdinou protikoloniálního odboje.
  • Země zadávená žízní (1939), cestopis o cestách po Sahaře, přepracováno roku 1946.
  • Ohnivý samum (1940), román pro mládež pod pseudonymem J. R. Cekota.
  • Děti naší doby (1940), román ze života pražské meziválečné technické inteligence a umělecké společnosti, úplná verze doplněná o události z nacistické okupace s názvem Zhasněte! vyšla roku 1946.
  • Arabská otázka (1940), hospodářské a politické stati
  • Jedné zlé noci a jiná dobrodružství (1941), povídky.
  • Služebníci užiteční (1941) – pět volných kapitol okolo fotografování (vydal fotoateliér Ströminger k 15. výročí závodu, náklad 100 ks)
  • Tuareg, poslední Mohykán pravěkého člověka saharského (1942), kulturně-historické pojednání.
  • Prázdno mezi hvězdami (1944), román z prostředí sklářského průmyslu.
  • Viděl jsem smrt (1945), román o záhadě brigy Marie Celesta.
  • Posel úsvitu (1947), životopisný román o vynálezci Josefovi Božkovi.
  • Zastřená tvář Afriky (1948), cestopis.
  • Tvrdá pěst Tuáregů (1950), román pro mládež ze severní Afriky založený na skutečné historické události z kmenových válek v centrální Sahaře (nájezd kmene Tuaregů proti arabskému kmeni Ša'anbů vyvolaný krevní mstou), přepracováno roku 1962.
  • Huťmistr Rückl (1952), román z prostředí sklářských hutí napsaný s využitím deníkových zápisů šenovského skláře Františka Rückla ze 60. let 19. století.
  • Africké cesty (1955), cestopis.
  • Na březích Nilu (1958), kulturně-historické stati a cestopisné reportáže.
  • Když kamení promluvilo (1962), kulturně-historické pojednání.
  • Zde jsou lvi. Hic sunt leones (1964), cestopisné reportáže.
  • Pět tisíc let sklářského díla (1953), naučná monografie.
  • Případ skláře Egermanna (1975), historicko-životopisný román o osudech a díle Bedřicha Egermanna, objevitele barevného skla.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V době narození syna Otokara ředitel všeobecné úvěrní společnosti v Hradci Králové.

ReferenceEditovat

  1. a b Matrika narozených, Hradec Králové, 1897-1912, snímek 138, Záznam o narození a křtu. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-02. 
  2. a b c d e Lexikon české literatury 4/II. U–Ž, Academia, Praha 2008, str. 1252–1254.
  3. Matrika narozených, Hradec Králové, 1897-1912, snímek 424, Záznam o narození a křtu. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-02. 

Externí odkazyEditovat