Jaroslav Putík

český spisovatel

Jaroslav Putík (25. července 1923 Most31. října 2013 Praha) byl český spisovatel. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a následně byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Mezi jeho nejznámější díla patří Muž s břitvou, Smrtelná neděle, Brána blažených či Volný let voliérou.

Jaroslav Putík
Narození25. července 1923
Most
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí31. října 2013 (ve věku 90 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníBřevnovský hřbitov
Povoláníspisovatel, překladatel, novinář a publicista
Témataliteratura, publicistika a překlad
Manžel(ka)
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Jeho otec byl tesařem. Od roku 1938 se učil modelářem u firmy Otto Hellebrandt v pražské Libni. V roce 1940 se zapojil do odboje, když se stal členem levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. Zatčen byl v roce 1942 a odsouzen ke třem letům vězení, a to za „přípravu velezrady“. Trest si odpykával nejprve ve věznici v Litoměřicích, poté byl převezen do polského Gollnowa, pak do Landsbergu na Lechu, do Berlína a nakonec, na začátku roku 1945, do koncentračního tábora Dachau. Z koncentráku se vrátil vážně nemocný, ale rychle se zotavil.

Po osvobození začal nadšeně podporovat komunistické hnutí, začal se angažovat ve Československém svazu mládeže a také psát do jeho deníku Mladá fronta. V roce 1946 začal studovat novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Absolvoval v roce 1949. V roce 1948 nastoupil jako redaktor Svobodných novin (dříve Lidových). Vedl zahraniční rubriku, posléze byl i zástupcem šéfredaktora. V letech 1951–1953 byl na vojně. Mezitím Svobodné noviny zanikly, a tak nastoupil do Literárních novin, a to na stejný post, vedoucího zahraniční rubriky i zástupce šéfredaktora. V roce 1959 byl však donucen odejít, když se znelíbil polemikou, která se na stránkách novin rozvinula krátce předtím. Nastoupil pak do týdeníku Tvorba a později do časopisu Kulturní tvorba. V roce 1962 publikoval první prózu nazvanou Zeď. Od roku 1964 byl ve svobodném povolání. V roce 1968 se k redigování novin vrátil, když vedl kulturní dvouměsíčník Orientace. Ten byl však v roce 1970 zrušen jako „osmašedesátnický“ projekt a Putík se stal politicky nepohodlným. Až do konce 80. let nesměl publikovat.

Psal poté anonymní anotace do časopisů o výpočetní technice, pod cizím jménem dělal lektora pro nakladatelství Svoboda a Odeon a také překládal z francouzštiny a němčiny, ovšem překlady směly vycházet opět jen pod jmény kolegů, kteří nebyli v nemilosti. V roce 1978 odešel do důchodu.[1] Svůj nejslavnější román Muž s břitvou publikoval v exilovém nakladatelství v Kolíně nad Rýnem v roce 1986. Za své dílo získal několik ocenění, mezi něž patří například Cena Egona Hostovského nebo Cena Českého PEN klubu.[2]

Bibliografie editovat

Próza editovat

  • Pod egyptským půlměsícem (1957)
  • Svědomí (1959)
  • Zeď (1962)
  • Indicie (1963)
  • Pozvání k soudu (1964)
  • Smrtelná neděle (1967)
  • Brána blažených (1969)
  • Muž s břitvou (1986)
  • Volný let voliérou (1990)
  • Odysea po česku (1992)
  • Proměny mladého muže (1993)
  • Plyšový pes (1996)
  • Odchod ze Zámku (1998)
  • Zvonění na mraky (2000)
  • Pohyblivé písky (2004)
  • Zlatý pták (2007)

Zápisky

Bláznův polštář (2003)

Rozhlasové adaptace editovat

V 90. letech 20. století spolupracoval s literární redakcí Českého rozhlasu, pro který pod názvem Pohyblivé písky připravil vyprávění o své tvorbě a o životě.

Některé z povídek ze stejnojmenné sbírky byl zpracovány do rozhlasové podoby[3]:

Odkazy editovat

Reference editovat

Externí odkazy editovat