Jaromír Foretník
Jaromír Foretník (17. prosince 1914 Brno – 3. srpna 2006)[1] byl československý válečný letec RAF za druhé světové války.
| Jaromír Foretník | |
| Základní informace | |
|---|---|
| Narození |
17. prosince 1914 Brno  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí |
3. srpna 2006 (ve věku 91 let) ?  Česko |
| Vojenské informace | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obsah
Život do válkyEditovat
Narodil se v Brně, kde též vystudoval reálku. Poté nastoupil základní vojenskou službu, během které mu bylo nabídnuto studium Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Tu ukončil v roce 1934 a byl zařazen jako poručík do hraničářského praporu č. 11 ve Štúrovu na Dunaji, kde sloužil tři roky. V květnu 1939 odešel přes Polsko do Francie.[1]
Za válkyEditovat
Během bitvy o Francii na jaře 1940 byl přeřazen z československé armády do letecké skupiny a po ústupu do Velké Británie se stal příslušníkem 311. československé bombardovací perutě. V období od dubna 1941 do listopadu 1942 odlétal 15 misí jako střelec a 30 ve funkci navigátora. Od konce roku 1942 působil jako zpravodajský důstojník u No. 6 (C) OTU (operačně výcvikové jednotky), od srpna 1943 zastával tutéž funkci u 311. perutě. Po přeškolení na službu u dopravního letectva začal počátkem roku 1944 létat jako navigátor postupně celkem u čtyř perutí RAF.
Za války nalétal celkem 671 hodin (Anson, Wellington, Liberator).[2]
- Funkce: střelec, navigátor,
- Útvary: 311. čs. bombardovací peruť a 511. (04.06.1944-27.10.1944)[3], 24. (22.09.1944-27.10.1944)[4], 167., a 147. dopravní peruť
Po válceEditovat
Po návratu do osvobozené vlasti nastoupil v srpnu 1945 jako profesor navigace v Pilotní škole III v Olomouci, kde od října 1946 zastával funkci řídícího teoretického výcviku. V únoru 1949 byl poslán na dovolenou a za několik týdnů z armády propuštěn. Poté pracoval jako tesař, od roku 1955 jako skladník v Sigmě Lutín, od roku 1959 pak jako dispečer u Krajské vojenské správy v Olomouci. Několik let pobýval i v Horce nad Moravou.
Po nemoci byl upoután na invalidní vozík. I přes všechny válečné zásluhy a protesty spolubojovníků mu byla zamítnuta žádost o přijetí do domova pro válečné veterány.[2]