Jarmila Urbánková

česká básnířka a překladatelka (1911-2000)
Tento článek je o překladatelce a básnířce. O herečce, národní umělkyni pojednává článek Jarmila Urbánková (herečka).

Jarmila Urbánková, provdaná Galandauerová (23. února 1911 Horní Vilémovice13. května 2000 Praha[1], též Jurka Baranáková nebo Marina Kraftová[2]) byla česká překladatelka a lyrická básnířka.

Jarmila Urbánková
Narození23. února 1911
Horní Vilémovice
Úmrtí13. května 2000 (ve věku 89 let)
Praha
Alma materMasarykova univerzita (1930–1936)
Gymnázium Třebíč
Povolánípřekladatelka, básnířka a spisovatelka
Oceněnízasloužilý umělec (1976)
ChoťMax Galandauer (od 1936)
DětiJan Galandauer
RodičeJaroslav Urbánek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Jarmila Urbánková se narodila v Horních Vilémovicích na Třebíčsku v rodině českobratrského faráře Jaroslava Urbánka. Po gymnáziu v Třebíči[3] a v Přerově, kam se v roce 1924 přestěhovala (odmaturovala v roce 1930[3][4]), vystudovala Filozofickou fakultu MU v Brně (čeština-angličtina), studium ukončila roku 1935[3]. Po studiích se začala živit jako překladatelka.[4] V listopadu 1935 odjela na pět měsíců do Londýna, aby se zdokonalila v angličtině. Za necelý rok se provdala za právníka Maxe Galandauera, aktivního komunistu brněnské Levé fronty. Na začátku okupace byl její muž zatčen. Později zemřel v koncentračním táboře. Jejich syn Jan Galandauer (* 1936) je historik.

ČinnostEditovat

Po skončení války pracovala v Praze na ministerstvu informací. Na jaře 1953 přešla do Státního nakladatelství dětské knihy, kde byla vedoucí redaktorkou. V roce 1955 se stala redaktorkou Literárních novin, odkud za dva roky odešla a nastoupila do Zrcadla kultury v Čs. rozhlasu. Od začátku 60. let se věnovala výhradně literární práci.[3]

První básně uveřejňovala v přerovském deníku Obzor pod pseudonymem Jurka Baranákov nebo Marina Kraftová. Přispívala do Listů pro umění a kritiku, Literárních novin, Rudého práva, Tvorby, Večerní Prahy, Literárního měsíčníku aj. Překládala především z angličtiny, francouzštiny, němčiny, bulharštiny a slovenštiny. Zaměřila se na autory, jako jsou A. J. Cronin, G. Hauptmann, J. Keats, P. B. Shelley. Také přebásnila Shakespearovy sonety.

Za básnické a překladatelské dílo byla v roce 1976 oceněna titulem zasloužilá umělkyně.

DíloEditovat

Básnické sbírkyEditovat

  • Rozbité zrcadlo (1932)
  • Horní náměstí (1934)
  • Větrný čas (1937)
  • Slunečnice (1942)
  • Cituplná zkazka (1944)
  • K jitřnímu prameni (1955)
  • Krůpěje (1957)
  • Zpívající pták (1964)
  • Pod milostnou lunou (1968)
  • Kotvy a stébla (1978)

Verše pro dětiEditovat

  • Vonička (1943)
  • Čím bych chtěl být (1946)
  • Kde zvířátka bydlí (1955)

Výbory z poezieEditovat

  • Po slunci hlavu obracím (1961)
  • Zrcadlo (1973)
  • Ozvěny jar (1981)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Archivovaná kopie. www.hornivilemovice.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-08. 
  2. https://www.knihovny.cz/Record/auth.AUT10-000039577
  3. a b c d http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1149
  4. a b Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 45–46. 

LiteraturaEditovat

  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 654–656. 
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 659. 
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1144–1146. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: III. díl : Q–Ž. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 402–403. 

Externí odkazyEditovat