Otevřít hlavní menu

Japodi[1] (řecky Ιάποδες) byl starověký národ, který obýval území severně a vnitrozemí od Liburnů, u pobřeží Jaderského moře a východně od Istrijského poloostrova. Obsadili vnitřek území vymezené řekami Colapis (Kupou) a Oeneus (Unou) a pohořím Velebit pohoří (Mons Baebius), který je odděloval od pobřežních Liburnů. Jejich území pokrývalo centrální vnitrozemí moderního Chorvatska a údolí řeky Una v dnešní Bosně a Hercegovině. Archeologická dokumentace potvrzuje jejich přítomnost v těchto zemích přinejmenším od 9. století před naším letopočtem a na svých územích přetrvávali déle než tisíciletí. Starověká písemná dokumentace o vnitrozemských Japodech je vzácnější než o přilehlých pobřežních národech (Liburni, Dalmati a další), které měly častější námořní kontakty se starověkými Řeky a Římany.

Japodi zažili svůj největší rozvoj a maximální územní expanzi od 8. do 4. století před naším letopočtem. Usadili se převážně ve vnitrozemských horských údolích mezi Pannonií a pobřežním Jaderským mořem, ale na rozdíl od jižních Liburnů pravidelně dosáhli také severního pobřeží Jaderského moře ve Vindolském údolí (klasické Valdevinum).

Tito Japodi byli smíšeným[2][3] národem Keltů a panonských[4] Ilyrů se silným Venetovským prvkem.[5] Později byli zcela keltizováni.

Území Japodů v cca 5. století před naším letopočtem

Původ a příbuznostEditovat

Přesný původ raných Japodů je nejistý; z archeologické dokumentace vyplývá smíšená příbuznost k časným Pannonům a Ilyrům. První písemná zmínka o kmeni Ilyrů je od řeckých spisovatelů ze 6. století před naším letopočtem. Předběžně je popsal Strabón jako smíšenou rasu Keltů a Ilyrů, kteří používali keltské zbraně, tetovali se a živili se špaldou a prosem; nicméně Strabónův návrh smíšené keltské-Ilyrské kultury Japodů není potvrzena archeologií. Japodové existovali přinejmenším od 9. století před naším letopočtem a keltský vliv dosáhl do oblasti ve 4. století před n. l., když už Japodové byli na ústupu. Archeologické důkazy typické keltské kultury jsou dokumentovány pouze v okrajové kontaktní zóně Japodů a keltských Taurisků v údolí řeky Kupy (současná slovinsko-chorvatská hranice). Jinde, a to zejména v hlavní oblasti Japodů v pohoří Lika v Chorvatsku, jsou jednoznačné keltské artefakty vzácné a vysvětlitelné pouze obchodní směnou.

Římské dobytíEditovat

Římané říkali o Japodech, že jsou válečná rasa závislá na rabovacích výpravách, ale jiné archeologické výzkumy potvrzují, že jejich hlavní ekonomickou činností byla těžba a metalurgie. Přilákali pragmatické Římany, aby dobyli svou zemi, jejíž říční údolí bylo také přirozenou cestou pro strategickou komunikaci mezi Jadranem a Panonií. Vyvolané konflikty začaly od roku 171 př. n. l., když konzul C. Cassius Longinus nejprve napadl Japody. V roce 129 př. n. l. D. Iunius Brutus oslavoval nad nimi triumf, poté v letech 78–76 př. n. l. byli také napadeni Gaiusem Cosconiem. Měli s Římem foederati od 56 př. n. l. a platil tributum, ale následně se od 52–47 př. n. l. bouřili. V roce 34 př. n. l. byli nakonec dobyti Octaviem Augustem. Později si zachovali částečnou autonomii s domácími praepositus Iapodum.

NáboženstvíEditovat

Původní náboženství Japodů je stěží známo, a zdá se, že je to podobné jako u dalších východních Ilyrů. Znali dvojici božských vodních božstev Vidassus (římský Sylvanus) a Thana (jako římská Diana), jejíž skalnaté reliéfy přetrvávají dodnes na některých pramenech v jejich okolí. Uctívali svatého koně jako svůj kmenový totem a také svaté hady jako symbol svých předků. Rané hroby měly obvykle v jeskyních a později v římských dobách často v dřevnatých sarkofágech a také spalováni v keramických urnách.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iapydes na anglické Wikipedii.

  1. Ostrov kamene, kterému vládly ženy a kde bazalka nosí lásku. Vítejte na Krku | Aktuality. Lidovky.cz [online]. 2016-07-27 [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. (česky) 
  2. A Classical Dictionary: Containing The Principle Proper Names Mentioned In Ancient Authors Part One by Charles Anthon,2005,page 539: "... Tor, " elevated," " a mountain. "-Strabo, 293) ; the Iapodes (Strabo, 313), a Gallo-Illyrian race occupying the val. leys of ..."
  3. Wilkes, J. J. The Illyrians, 1992,ISBN 0-631-19807-5,page 79,"along with the evidence of name formulae, a Venetic element among the Japodes. A group of names identified by Alföldy as of Celtic origin: Ammida, Andes, Iaritus, Matera, Maxa,"
  4. The origins of the Europeans: classical observations in culture and personality by William Scott Shelley,1997,ISBN 1573092207,page 222,The Transalpine Iapydes, a Pannonian tribe, was both strong and savage
  5. Wilkes, J.J. The Illyrians. Blackwell, 1992, ISBN 0-631-19807-5, p. 79. "...along with the evidence of name formulae, a Venetic element among the Japodes. A group of names identified by Alföldy as of Celtic origin: Ammida, Andes, Iaritus, Matera, Maxa,..."

LiteraturaEditovat

  • Mitja Gustin et al.: Keltoi in Yugoslavia (Die Kelten und ihre Zeitgenossen auf dem Gebiet Jugoslawiens). Narodni muzej, Ljubljana 1984. (německy)
  • Radoslav Katicic: Zur Frage der keltischen und pannonischen Namengebiete im römischen Dalmatien. Godisnjak (Annuaire) 3, 55 p., Centar za balkanoloske studije, Sarajevo 1965.(německy)
  •   Encyklopedické heslo Japodi v 11. vydání Encyclopædia Britannica ve Wikizdrojích