Otevřít hlavní menu

Jang Pchu

čínský politik a básník v říši Ming
Jang Pchu je čínské jméno, v němž Jang je příjmení a Pchu osobní jméno.

Jang Pchu (čínsky pchin-jinem Yáng Pǔ, znaky zjednodušené 杨溥, tradiční 楊溥, 13721446) byl čínský politik říše Ming. Začátkem vlády císaře Chung-siho byl roku 1424 jmenován velkým sekretářem, v úřadě zůstal do konce svého života, poslední dva roky jako první z velkých sekretářů.

Jang Pchu
Portrét Jang Pchua
Portrét Jang Pchua

první velký sekretář
Ve funkci:
1444 – 1446
Panovník Jing-cung
Předchůdce Jang Š’-čchi
Nástupce Cchao Naj

velký sekretář
Ve funkci:
1424 – 1446
Panovník Süan-te, Jing-cung

Narození 1372
Š’-šou, Chu-pej
Úmrtí 1446
Země říše Ming
Choť Peng Shi(Wife of Yangpu )
Rodiče Yang Wenxian a Zhan Shi(Yangpu Mu)
Alma mater ťin-š’ (1400)
Náboženství konfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

JménaEditovat

Jang Pchu používal zdvořilostní jméno Chung-ťi (čínsky pchin-jinem Hóngjì, znaky zjednodušené 弘济, tradiční 弘濟) a pseudonym Nan Jang (čínsky pchin-jinem Nán Yáng, znaky zjednodušené 南杨, tradiční 南楊), „Jang z jihu“. Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-ting (čínsky pchin-jinem Wéndìng, znaky 文定).

ŽivotEditovat

Jang Pchu pocházel z jižní Číny (z dnešního okresu Š’-šou v prefektuře Ťing-čou v provincii Chu-pej); nejvyšší stupeň úřednických zkoušek, palácové zkoušky, složil a hodnost ťin-š’ získal roku 1400.[1] Poté sloužil v akademii Chan-lin.

S Chuang Chuajem, Jang Š’-čchim a Jang Žungem patřil do blízkého okolí korunního prince Ču Kao-čch’a. V září 1414 po návratu císaře Jung-leho z tažení do Mongolska Ču Kao-sü obvinil svého staršího bratra Ču Kao-čch’a z porušení povinností a císař potrestal rádce korunního prince, velké sekretáře Chuang Chuaje a Jang Š’-čchiho a také Jang Pchua, který byl odvolán z funkce a uvězněn.[2]

Po nástupu Ču Kao-čch’a na trůn (jako císaře Chung-si) byl propuštěn a 9. září 1424 jmenován velkým sekretářem.[3] Sekretářem zůstal do své smrti jako jeden ze „tří Jangů“ (ještě s Jang Š’-čchim a Jang Žungem). Tato trojice výjimečně zkušených, schopných a mocných politiků od druhé poloviny 20. let 15. století spravovala říši Ming pod vedením císaře Süan-te a po jeho smrti roku 1435 společně s císařovnou vdovou (po Chung-sim) Čang a předními eunuchy.[4][5] Roku 1444, po úmrtí Jang Š'-čchiho, převzal jeho funkci prvního velkého sekretáře.

Tři Jangové byli rovněž pokládáni za nejlepší básníky své doby. Psali v tehdejším oblíbeném stylu tchaj-ke tchi (kabinetní poezie) – prostých, až monotónních básní, vyjadřujících sdílené hodnoty úřednické vrstvy a soustředěných na vzestup země zásluhou schopné vlády a velebení panovníka.[6]

ReferenceEditovat

  1. DREYER, Edward L. Early Ming China: a political history, 1355-1435. Stanford: Stanford University Press, 1982. 315 s. ISBN 0-8047-1105-4. S. 214. (anglicky) 
  2. CHAN, Hok-lam. The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns, 1399–1435. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Chan]. ISBN 0521243327. S. 182–304, na s. 278. (anglicky)
  3. Dreyer, s. 222.
  4. HUCKER, Charles O. Ming government. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China 8: The Ming Dynasty, 1368 — 1644, Part II. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243335. S. 77–78.
  5. Chan, s. 306.
  6. CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun; OWEN, Stephen. The Cambridge History of Chinese Literature : Volume 2. Cambridge, New York, Mebourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi, Dubai, Tokyo: Cambridge University Press, 2010. ISBN 0-521-11677-5, 9780521116770. S. 1–62, na s. 16–17. (anglicky)