Jana Rybářová

česká herečka

Jana Rybářová (31. března 1936 Praha12. února 1957 Praha) byla česká herečka, která v 50. letech 20. století zazářila v českých filmech Stříbrný vítr či Proti všem. Velmi mladá a neobyčejně půvabná herečka spáchala sebevraždu několik hodin předtím, než měla být obsazena do role Jany ve filmu Vlčí jáma.[1]

Jana Rybářová
Jana Rybářová u klavíru
Jana Rybářová u klavíru
Narození31. března 1936
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí11. února 1957 (ve věku 20 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studium, divadelní začátkyEditovat

Jana Rybářová navštěvovala kurzy baletní přípravky pražského Národního divadla a zároveň byla již na obecní dívčí škole (od r. 1942) členkou divadelního kroužku a účinkovala na jeho besídkách.[2] Ve školním roce 1947/1948 začala studovat na Státním francouzském reálném gymnasiu na Praze 19, avšak po jeho zrušení již příští školní rok přešla na střední školu na pražských Hradčanech a i zde pokračovala v hraní v zájmovém dramatickém a hudebním kroužku. Od školního roku 1951/1952 studovala na tanečním oddělení Státní konservatoře hudby v Praze, kde absolvovala v červnu 1955.[2] Po ukončení studií byla přijata do hereckého souboru pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, ve kterém setrvala až do své předčasné smrti.[3]

Filmové roleEditovat

 
Hrob Jany Rybářové na Vyšehradském hřbitově, plastika od Jana Hány

Roku 1954 se stala členkou kmenové skupiny herců režiséra Václava Kršky,[2] jenž ji od té doby obsazoval do všech svých filmů. Také proto nejprve odmítala nabídky od jiných filmových režisérů a k práci s nimi se dostala až na konci svého života, kdy již ovšem největší překážku ke své další herecké profesi spatřovala ve své vlastní nedostatečné vyjadřovací technice a ve své vnitřní nejistotě.[2]

Televizní roleEditovat

  • M. Majerová: Robinsonka (pro Čs. televisi upravil Ota Hofman, Televisní studio Praha, vysílání 2. 11. 1955)[4]

Divadelní role ve hrách Realistického divadla Zdeňka NejedléhoEditovat

DeníkyEditovat

Literárním odkazem Jany Rybářové se staly její deníky, provázané s pokusy o vlastní básnickou tvorbu.[5] S prvními zápisy začala sice již r. 1946, ale soustředěně vedené jsou až deníky z posledních čtyř let jejího života – z nich lze vyvodit vývoj jejích názorů a přetrvávající krize, kterou se nakonec rozhodla vyřešit sebevraždou.[5] Kromě nich deníky obsahují řadu životopisných pasáží: o letních pobytech v Čeřenicích na Sázavě, o školním prostředí a vztahu ke svým bližním, o lásce a končí sebezpytným rozborem jejího vztahu k opernímu zpěvákovi a herci Přemyslu Kočím.[6]

Jaroslav Seifert o Janě RybářovéEditovat

O širší společenské reflexi osudu Jany Rybářové vypovídá i báseň Jaroslava Seiferta z jeho knihy Koncert na ostrově (oddíl Muší křídlo).[7]

Jana Rybářová pohledem divadla a televizeEditovat

Švandovo divadlo na Smíchově r. 2011 uvedlo ke 130. výročí svého vzniku hru Smíchoff/On, ve které má vedlejší role Naivky svůj fiktivní předobraz v postavě Jany Rybářové. Svědectví pamětníků shrnul televizní dokument M. Boudy Nelze umírat štěstím z r. 2000.[5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Český Film - znalostní databáze. libri.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 
  2. a b c d HAVLÍKOVÁ, Jana. Nevyjasněná úmrtí VII : Jana Rybářová, Karel Höger, František Husák. Praha: World Circle Foundation, 2001. 153 s. ISBN 80-902731-6-5. OCLC 614720848 
  3. a b Virtuální studovna Divadelního ústavu - O projektu. vis.idu.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 
  4. Knihovna. vis.idu.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 
  5. a b c Příběhy slavných: Nelze umírat štěstím (Jana Rybářová). Premiéra 22. 11. 2000. [1]
  6. KOČÍ, PŘEMYSL, 1917-2003. Dobrý den živote, aneb, Všechno je jinak. 1. vyd. vyd. Praha: Arista Dostupné online. ISBN 80-86410-07-2, ISBN 978-80-86410-07-4. OCLC 46964750 S. 88–92. 
  7. SEIFERT, Jaroslav. Koncert na ostrově. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1965. S. 58–59. 

LiteraturaEditovat

  • KAZDA, Jaromír. Realistické divadlo? : 1945-1991 (2005)

Externí odkazyEditovat