Jan mladší z Hradce
Jan mladší z Hradce, podle pořadí jména Jan III. († 3. listopadu 1420), byl český šlechtic z jihočeského rodu pánů z Hradce. V počátcích husitských válek se angažoval na katolické straně.
| Jan mladší (Jan III.) z Hradce | |
|---|---|
| Úmrtí | 1420 |
| Děti | Jan IV. z Hradce |
| Rodiče | Jindřich III. z Hradce a Alzbeta von Hardegg[1] |
| Rod | Páni z Hradce |
| Příbuzní | Oldřich IV. Vavák z Hradce (sourozenec) Jindřich IV. z Hradce (vnuk) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Jan byl starším ze dvou synů Jindřicha III. z Hradce. Zatímco jeho bratr Oldřich zvaný Vavák se přiklonil k víře podobojí, Jan zůstal věrný katolické víře. Za krále Václava IV. zastával funkce nejvyššího purkrabího a nejvyššího hofmistra. Na Jindřichově Hradci poskytl útočiště pražskému mistru Stanislavovi ze Znojma, který byl původně stoupencem Viklefova učení, ale poté se obrátil na papežskou stranu a v roce 1413 byl z Prahy vyhnán. Kostnický koncil nazval Jana z Hradce nejkřesťanštějším pánem v Čechách a doporučil ho jako ochránce litomyšlskému biskupovi Janu Železnému. Působil pak ve službách krále Zikmunda, v roce 1420 byl např. pověřen vyjednáváním s rakouskými knížaty ohledně pomoci Oldřichovi z Rožmberka proti táboritům.[2] Zemřel pravděpodobně na následky zranění, které utrpěl v řadách Zikmundova vojska v bitvě pod Vyšehradem.[3]
Rodina a državy editovat
Jan z Hradce byl dvakrát ženat. S první ženou, Anežkou z Kapelly, neměl žádné potomky, s druhou manželkou, Eliškou z Vartemberka, měl dceru Alžbětu a syny Jana a Jindřicha. Kolem roku 1414 si s bratrem rozdělili správu rozsáhlých držav pánů z Hradce tak, že Oldřichovi zůstal Hradec a Jan se ujal panství Telč a moravských statků. Jeho syn a dědic Jan je již nazýván Janem Teleckým.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého, Díl 4: Vysočina táborská. Praha: Argo, 1995. ISBN 80-85794-30-6. S. 38–39.
- ↑ ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české. Sv. V. Praha: Paseka, 2010. ISBN 978-80-7432-007-1. S. 276.