Jan Zhořelecký

český princ

Jan Zhořelecký (22. června 1370, Praha1. března 1396, klášter Neuzelle) byl braniborský markrabě (1373), vévoda zhořelecký (1376) a pán Nové marky (1378) z dynastie Lucemburků.

Jan Zhořelecký
Braniborský markrabě, zhořelecký vévoda a pán Nové Marky
Narození22. června 1370
Praha
Úmrtí1. března 1396
(ve věku 25 let)
Neuzelle
PohřbenKatedrála sv. Víta
ManželkaKateřina Meklenburská
PotomciEliška Zhořelecká
DynastieLucemburkové
OtecKarel IV.
MatkaAlžběta Pomořanská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan byl třetí syn císaře Karla IV., jenž se dožil dospělosti (druhý ze svazku s Alžbětou Pomořanskou). Jeho manželkou byla Kateřina, dcera švédského krále Albrechta Meklenburského, se kterou se oženil 10. února 1388 v Praze a s níž měl dceru Elišku. V závěti z roku 1376 Karel IV. Janovi přiřkl Zhořelecko a část Braniborského markrabství.

Za vlády nevlastního bratra Václava IV. jej výrazně podporoval v boji proti moravskému markraběti Joštu Lucemburskému a panské jednotě ve snaze o uchopení moci ve státě.

Osvobození krále editovat

8. května 1394 byl král Václav IV. na cestě z hradu Žebrák do Prahy zajat oddílem panské jednoty. Václav IV. byl uvězněn na Pražském hradě. Jan Zhořelecký odmítl návrh markraběte Jošta, aby se připojil k jeho snaze o převzetí moci a začal nejprve politicky a pak i vojensky usilovat o královo osvobození. V Kutné Hoře, kterou Jan ovládal, zformoval početný vojenský oddíl a s ním vyrazil na pomoc králi ku Praze. Bez větších problémů obsadil Staré i Nové Město, kde jmenoval nového královského podkomořího a dosadil nové konšely.

 
Erb Jana Zhořeleckého

Markrabě Jošt a členové vzbouřené pražské jednoty však již mezitím opustili Prahu a odvedli i zajatého krále Václava, kterého pak věznili na hradech Příběnice a Krumlov a posléze i na hradě Wildberg v Horních Rakousích, na území Joštova spojence vévody Albrechta III. Habsburského. Jan Zhořelecký se poté s pomocí pomořanského vévody Svantibora vydal na vojenské tažení proti panské jednotě do jižních Čech. Ačkoliv měl výraznou vojenskou převahu, musel z důvodu nedostatečného zásobení potravinami uspěchaně vyjednat s panskou jednotou propuštění krále Václava IV. za značně nevýhodných podmínek. Jako protihodnotu za propuštění krále požadovala panská jednota vydání významných hradů Křivoklátu, Karlštejna, Žebráku a Zvíkova a také stříbrných dolů v Kutné Hoře. Do doby převzetí moci na těchto místech požadovala panská jednota samotného Jana Zhořeleckého jako rukojmího.

V nemilosti editovat

Po propuštění vězněného krále začíná Jan Zhořelecký upadat v královu nemilost, zejména z důvodu personálních změn, které vykonal v Praze. Král Václav se nemínil nikterak podílet na splácení Janových dluhů vzniklých vydržováním mocného vojska zformovaného pro královo osvobození. Těžká finanční tíseň a politická neprozíravost a ústupnost krále Václava přivedla Jana Zhořeleckého k postupnému odklonu od Václava IV. a ke sblížení se s jeho dřívějším protivníkem – panskou jednotou. V lednu 1396 mu král Václav IV. odňal úřad zemského hejtmana.

Záhadná smrt editovat

Zadlužený Jan se uchýlil do kláštera Neuzelle, kde za podivných okolností ve věku dvaceti pěti let zemřel. 29. února 1396 zcela zdráv ulehl ke spánku a ráno byl nalezen mrtev. Podezření, že byl otráven, nebylo sice dokázáno, ale tato příčina smrti je považována za možnou. Pokud by tomu tak skutečně bylo, podezření by pak mohlo padnout na nejbližší Janovy příbuzné, tedy na Václava IV., Zikmunda Lucemburského, případně na Jošta, kteří všichni mohli mít motiv.[1]

Genealogie editovat

 
 
 
 
 
Jindřich VI. Lucemburský
 
 
Jindřich VII. Lucemburský
 
 
 
 
 
 
Beatrix z Avesnes
 
 
Jan Lucemburský
 
 
 
 
 
 
Jan I. Brabantský
 
 
Markéta Brabantská
 
 
 
 
 
 
Markéta z Dampierre
 
 
Karel IV.
 
 
 
 
 
 
Přemysl Otakar II.
 
 
Václav II.
 
 
 
 
 
 
Kunhuta Uherská
 
 
Eliška Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
Rudolf I. Habsburský
 
 
Guta Habsburská
 
 
 
 
 
 
Gertruda z Hohenbergu
 
Jan Zhořelecký
 
 
 
 
 
Bogislav IV. Pomořanský
 
 
Wartislaw IV. Pomořanský
 
 
 
 
 
 
Markéta z Rügenu
 
 
Bogislav V. Pomořanský
 
 
 
 
 
 
Ulrich I. z Lindow-Rupinu
 
 
Alžběta z Lindau-Ruppinu
 
 
 
 
 
 
Adéla ze Schladenu
 
 
Alžběta Pomořanská
 
 
 
 
 
 
Vladislav I. Lokýtek
 
 
Kazimír III. Veliký
 
 
 
 
 
 
Hedvika Kališská
 
 
Alžběta Piastovna
 
 
 
 
 
 
Gediminas
 
 
Aldona Litevská
 
 
 
 
 
 
Jewna
 

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. STEJSKALOVÁ, Helena. Kdo nechal otrávit syna Karla IV.? [online]. Epochaplus.cz, 2015 [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat