Jan Vermeer

nizozemský barokní malíř

Jan Vermeer van Delft [jan frmér fan delft], Johannes Vermeer (pokřtěn jako Johannis van der Meer 31. října 1632 Delft15. prosince 1675 tamtéž) byl jeden z nejvýznamnějších nizozemských barokních malířů.

Jan Vermeer
Možný vlastní portrét Jana Vermeera, detail z obrazu „Kuplířka“ (1656)
Možný vlastní portrét Jana Vermeera, detail z obrazu „Kuplířka“ (1656)
Rodné jménoJohannes Vermeer
Narozeníříjen 1632
Delft
Úmrtí15. prosince 1675 (ve věku 43 let)
Delft
Místo pohřbeníOude Kerk
Povolánímalíř a sběratel umění
RodičeReijnier Janszoon Vermeer a Digna Baltus
Manžel(ka)Catharina Bolenes
Významná dílaDiana en haar Nimfen
De geograaf
De koppelaarster
Het melkmeisje
Christ in the House of Martha and Mary
… více na Wikidatech
MecenášPieter van Ruijven
OvlivněnýCarel Fabritius
Dirck van Baburen
Gabriël Metsu
Leonaert Bramer
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Byl pokřtěn jako Johannis van der Meer v protestantském kostele Nieuwe Kerk v Delftu. Jeho otec se původně jmenoval Reynier Janz Vos a teprve později si z neznámých důvodů změnil příjmení na van der Meer či zkráceně Vermeer.[1] Pracoval jako hostinský, po svatbě o sobě tvrdil, že je výrobcem hedvábí. Snad proto se na mnoha Vermeerových obrazech objevují nejrůznější látky a tapiserie. Vermeer starší však také nakupoval a prodával obrazy a byl členem cechu sv. Lukáše.

Vermeer a jeho rodina, příslušníci nižší střední třídy, žili ve velkém domě, zájezdním hostinci jménem Mechelen. Janovi prarodiče byli negramotní a negramotná byla i Janova matka. Jan se narodil jako druhé dítě a jediný syn.

Motivace Jana (Johannese) stát se umělcem a jeho malířské začátky jsou obestřeny tajemstvím. Musel však šest let navštěvovat ateliér mistra, jenž byl členem cechu sv. Lukáše (tj. cechu malířů). Teprve v roce 1653 mohl sám do cechu vstoupit a signovat a prodávat vlastní díla.[1] Někteří z badatelů se domnívají, že se Vermeer vydal za studii do Amsterdamu či Utrechtu.

 
Mlékařka (mezi lety 1658–1660)

Vermeer se oženil v roce 1653 s Catharinou Bolnesovou,[1] která byla katolička, a není jisté, zda Jan po svatbě konvertoval nebo ne. Z manželství vzešlo patnáct dětí, z nichž čtyři zemřely v raném dětství. V roce 1655 zemřel jeho otec, Jan získal část dědictví, společně s matkou vedl hospodu, obchodoval s obrazy a maloval.[1]

Na Vermeerově raném díle je patrné, že se mladý malíř vyrovnával s vlivy náboženské, mytologické a žánrové malby utrechtské školy, která vycházela z Caravaggia.[2] Vermeerova tchyně vlastnila skromnou sbírku obrazů utrechtských mistrů. Byla navíc vzdálenou příbuznou utrechtského malíře Abrahama Bloemarta.

Krátce poté přichází obrat a Vermeer se zaměřuje na malbu scén z běžného života. S podobnými tématy získali slávu malíři jako Gerard Terborch, Nicolas Maes nebo Pieter de Hooch. Přesto jsou Vermeerovy obrazy jiné: figury na obrazech jsou zachyceny jakoby v jediném a jedinečném okamžiku, což jim dodává nezvyklou důstojnost i živost.

Zdá se, že Vermeer se v období svých malířských počátků živil – podobně jako jeho otec – prodejem uměleckých děl jiných malířů. V průměru vytvořil jen dvě plátna ročně, přesto se při každé příležitosti na nejrůznějších listinách pokládá za malíře. Později byl nepochybně pokládán za znalce, takže býval zván, aby odhadl cenu obrazů, ale také jeho vlastní obrazy se prodávaly za velmi vysokou cenu.

 
Dívka čtoucí dopis (1658)

Vermeer příliš netvořil ani v časech největší slávy, dobře však prodával. Když jej roku 1663 v ateliéru navštívil francouzský cestovatel Balthasar de Monconys, Vermeer mu nemohl ukázat ani jedinou vlastní práci. Když pak společně navštívili dům pekaře Hendricka van Buytena, sběratele Vermeerových děl, de Monconys si do deníku poznamenal, že viděl „obraz s jedinou figurou“ za neuvěřitelnou cenu 600 zlatých (guilder).[1][3]

V roce 1669 Vermeera dvakrát navštívil bohatý mladý znalec umění Pieter van Beckhout, který si poznamenal, že viděl některé ukázky Vermeerova umění, přičemž nejpozoruhodnějším aspektem na nich byla dokonalá perspektiva. Na období 16621663 a 16701671 byl Jan Vermeer opakovaně zvolen do čela cechu sv. Lukáše. V tomto období byl také – spolu s Hansem Jordaensem – povolán do Haagu, kde bylo jeho úkolem posoudit pravost řady obrazů, jež se prodávaly jako díla slavných italských mistrů, mj. Raffaela Santiho a Michelangela.[4]

Roku 1660 se Vermeerova rodina z hostince Mechelen přestěhovala do menšího domu na Oude Langendijk, který vlastnila Janova tchyně. Za francouzské invaze v roce 1672 se příjmy rodiny s jedenácti dětmi rapidně snížily. Válečná doba obchodu s uměním nepřála a na Vermeera zřejmě dolehly velké finanční problémy. Maloval ještě méně než dříve a je pravděpodobné, že se obavy o budoucnost projevily i na jeho zdravotním stavu. Zemřel v roce 1675 a zanechal po sobě vdovu, jedenáct dětí a značné dluhy.[2] Je pohřben ve Starém kostele (Oude Kerk) v Delftách.

Záhy po smrti upadl v zapomenutí. Zájem o jeho dílo se probudil v 19. století a od té doby stále roste. O Vermeera se velice zajímali impresionisté, zejména Vincent van Gogh, spisovatel Marcel Proust, malíř 20. století Salvador Dalí a další umělci. Počátkem 20. století Vermeerovy obrazy kupovali američtí milionáři za astronomické sumy, takže je větší počet jeho děl vystaven mj. v newyorském Metropolitan Museum of Art a v National Gallery of Art ve Washingtonu.

Vermeerovy obrazy byly také často padělány. Proslavil se zejména Han van Meegeren, který je považován za jednoho z největších padělatelů v historii umění.[5]

V roce 2003 natočil režisér Peter Webber film o okolnostech vzniku Vermeerova obrazu Dívka s perlou. Hlavní role vytvořili Scarlett Johansson a Colin Firth.[6]

Dílo editovat

 
Dívka s perlou (mezi lety 1665–67)

Vermeerovo dochované dílo tvoří pouhých 37 obrazů, z nichž naprostá většina není datována. [2] Po počátečním hledání, kdy zpracovával mytologické náměty ve stylu historické malby, se Vermeer soustředil na žánrové obrazy poměrně malého formátu, které však vynikají jak kompozicí, tak také živostí a mimořádným zacházením se světlem. Zachycují vnitřní prostory s postavami zabranými do své práce. Jako zdroj světla slouží většinou okno umístěné na okraji obrazu. V obrazech interiérů Vermeer povýšil všední situace a běžné denní činnosti do roviny meditativní. Jeho náměty nabízejí průřez holandskou společností sedmnáctého století, od zobrazení prosté dívky při práci (Mlékařka) až po scény ze života měšťanů v jejich prostorných domech. Jen zcela výjimečně maloval z okna svého ateliéru pohledy na město Delft.

Vermeer na svých obrazech používal techniku pointillé, kterou dosahoval průsvitné tóny a odlesky. Hojně používal drahý pigment lapis lazuli, nazývaný také přírodní ultramarín.

Obraz Název Rok Velikost Umístění
1   Kristus u Marie a Marty 1654/1655 160 × 142 cm, olej na plátně National Gallery of Scotland, Edinburg
2   Svatá Praxedis (přisuzováno) 1655 101,6 × 82,6 cm, olej na plátně Musée de la Chapelle de la Visitation, Monako
3   Diana s nymfami 1655/1656 98,5 × 105 cm, olej na plátně Mauritshuis, Den Haag
4   Kuplířka 1656 143 × 130 cm, olej na plátně Gemäldegalerie Alte Meister, Zwinger, Drážďany
5   Spící děvče 1657 87,6 × 76,5 cm, olej na plátně Metropolitan Museum of Art, New York
6   Dívka u okna čtoucí dopis 1657 83 × 64,5 cm, olej na plátně Gemäldegalerie Alte Meister, Zwinger, Drážďany
7   Ulička v Delftu 1657/1658 54,3 × 44 cm, olej na plátně Rijksmuseum, Amsterdam
8   Voják a smějící se děvče 1658 49,2 × 44,4 cm, olej na plátně Frick Collection, New York
9   Sklenka vína 1658–1660 66,3 × 76,5 cm, olej na plátně Staatliche Museen zu Berlin, Preussischer Kulturbesitz, Berlín
10   Mlékařka 1658–1660 45,4 × 41 cm, olej na plátně Rijksmuseum, Amsterdam
11   Dáma a dva pánové 1659/1660 78 × 67,5 cm, olej na plátně Herzog Anton Ulrich-Museum, Braunschweig
12   Pohled na Delft 1660/1661 98,5 × 117,5 cm, olej na plátně Mauritshuis, Den Haag
13   Přerušená hodina hudby 1660/1661 38,7 × 43,9 cm, olej na plátně Frick Collection, New York
14   Žena v modrém čtoucí dopis 1662–1664 46,5 × 39 cm, olej na plátně Rijksmuseum Amsterdam
15   Hodina hudby 1662–1665 74,6 × 64,1 cm, olej na plátně Buckinghamský palác, Londýn
16   Žena s váhami 1662–1664 42,5 × 38 cm, olej na plátně National Gallery of Art, Washington D.C.
17   Hráčka na loutnu 1664 51,4 × 45,7 cm, olej na plátně Metropolitan Museum of Art, New York
18   Žena se šňůrou perel 1664 55 × 45 cm, olej na plátně Staatliche Museen zu Berlin, Preussischer Kulturbesitz, Berlín
19   Žena s konvicí vody 1664/1665 45,7 × 40,6 cm, olej na plátně Metropolitan Museum of Art, New York
20   Dívka s perlou 1665 44,5 × 39 cm, olej na plátně Mauritshuis, Den Haag
21   Koncert 1665/1666 69 × 63 cm, olej na plátně Isabella Stewart Gardner Museum, Boston (ukradeno 1990)
22   Píšící žena ve žlutém 1665–1670 45 × 39,9 cm, olej na plátně National Gallery of Art, Washington D.C.
23   Hlava dívky 1666/1667 44,5 × 40 cm, olej na plátně Metropolitan Museum of Art, New York
24   Dívka s flétnou (přisuzováno) 1665/1670 20 × 17,8 cm, olej na dřevě National Gallery of Art, Washington D.C.
25   Dívka s červeným kloboukem 1666/1667 23,2 × 18,1 cm, olej na dřevě National Gallery of Art, Washington D.C.
26   Dáma se služkou a s dopisem 1667/1668 89,5 × 78,1 cm, olej na plátně Frick Collection, New York
27   Astronom 1668 50,8 × 46,3 cm, olej na plátně Louvre, Abu Dhabi
28   Geograf 1668/1669 53 × 46,6 cm, olej na plátně Städelsches Institut, Frankfurt am Main
29   Milostný dopis 1669/1670 44 × 38,5 cm, olej na plátně Rijksmuseum, Amsterdam
30   Krajkářka 1669/1670 24,5 × 21 cm, olej na plátně Louvre, Paříž
31   Dáma s dopisem a služkou 1670 71 × 59 cm, olej na plátně National Gallery of Ireland, Dublin
32   Žena sedící u virginálu 1670 25,5 × 20 cm, olej na plátně Wynn Collection, Las Vegas
33   Alegorie víry 1671–1674 114,3 × 88,9 cm, olej na plátně Metropolitan Museum of Art, New York
34   Kytaristka 1672 53 × 46,3 cm, olej na plátně Kenwood House, Londýn
35   Alegorie malířství 1666–1673 130 × 110 cm, olej na plátně Kunsthistorisches Museum, Vídeň
36   Stojící dáma u spinetu 1673–1675 51,7 × 45,2 cm, olej na plátně National Gallery, Londýn
37   Sedící dáma u spinetu 1673–1675 51,5 × 45,5 cm, olej na plátně National Gallery, Londýn

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d e FLEYBERK, Jiří. Přemožitelé času sv. 15. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jan Vermeer (z Delftu), s. 132–136. 
  2. a b c Slovník světového malířství. Praha: Odeon+Artia, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 642–644. 
  3. SCHNEIDER, Norbert. Vermeer. Köln: [s.n.], 2007. Dostupné online. ISBN 978-3-8228-6323-7. S. 92. 
  4. Schneider. Vermeer, s. 13
  5. GLÜCKSELIG, Josef. Atentáty na umění. Praha: ČTK-Pragopress, 1971. S. 48–74. 
  6. Stránka filmu v databázi ČSFD; Stránka filmu v databázi IMDB

Související články editovat

Externí odkazy editovat