Otevřít hlavní menu

Johannes Schwarzenberg

rakouský politik
(přesměrováno z Jan Schwarzenberg)

Dr. Johannes Nepomuk Schwarzenberg, (německy Johann von Nepomuk zu Schwarzenberg, 31. ledna 1903, Praha, Rakousko-Uhersko26. května 1978, Città della Pieve, Perugia, Itálie) byl rakouský velvyslanec.

Jan ze Schwarzenbergu
Narození 31. ledna 1903
Praha
Úmrtí 26. května 1978 (ve věku 75 let)
Alma mater Vídeňská univerzita
Rodiče Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu
Příbuzní Karel V. kníže ze Schwarzenbergu a Arnošt ze Schwarzenbergu (sourozenci)
Funkce vyslanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
manželka Kathleen de Spoelberch
syn Erkinger Schwarzenberg
dcera Colienne von Meran
otec Karel IV. ze Schwarzenbergu
matka Ida Hoyos zu Stichsenstein
bratr Karel V. ze Schwarzenbergu
bratr Arnošt ze Schwarzenbergu
strýc Franz Clam-Gallas

ŽivotEditovat

Narodil se v Praze 31. ledna 1903 a byl pokřtěn jako Jan Nepomuk Erkinger Alfred Josef Petr ze Schwarzenbergu. Jeho rodiči byli Karel Bedřich ze Schwarzenbergu a jeho manželka Ida z Hoyos-Stichsensteinu.

V roce 1921 ukončil v Praze studium maturitou a následně studoval práva na univerzitě ve Vídni, která ukončil v roce 1926 promocí. V roce 1927 ve Vídni vstoupil do rakouských státních služeb jako policejní komisař. V roce 1928 složil prakticko-politickou zkoušku u zemské vlády Dolního Rakouska a v roce 1930 složil diplomatickou zkoušku a přešel na ministerstvo zahraničí. Od roku 1930 do roku 1933 pracoval jako atašé v oddělení zahraničních záležitostí kanceláře spolkového kancléře. Od roku 1933 do roku 1936 byl legačním sekretářem v Římě. Od roku 1936 do roku 1938 byl legačním sekretářem v Berlíně a od 11. března 1938 zastával tutéž funkci v Bruselu.

Po anšlusu Rakouska utekl do Ženevy a zde získal švýcarské občanství pod jménem Jean-Etienne Schwarzenberg a od roku 1940 do roku 1945 byl ředitelem a delegátem Mezinárodního červeného kříže. Koncem roku 1942 převzal agendu civilních vězňů a židů. Byl členem ICRC Governing Boards. Od března 1944 vedl Division d'Assistance spéciale (DAS),[1]

Od roku 1947 byl zástupce rakouské vlády v Římě. V roce 1955 přešel na post velvyslance ve Velké Británii a od roku 1966 byl velvyslancem u Svatého stolce, dále byl předsedou Apelačního výboru FAO a vedl delegaci FAO do Sýrie, Egypta a Jordánska po šestidenní válce, aby zařídil pomoc ve prospěch arabských a palestinských uprchlíků vyhnaných z obsazených území. V roce 1969 odešel do důchodu.[2]

ReferenceEditovat