Otevřít hlavní menu

Jan Reimann mladší (23. července 1843 Karlín[1] - 11. dubna 1899 Dobřichovice), byl pražský zlatník, stříbrník a výrobce galanterie období historismu a secese.

Jan Reimann
Narození 23. července 1843
Karlín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. dubna 1899 (ve věku 55 let)
Dobřichovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Narodil se jako syn pasíře Jana Reimanna v Karlíně, tehdy na jednom z největších průmyslových předměstí Prahy. Otec zahájil samostatnou praxi v oborech pasířství a galanterie roku 1849. Syn dílnu převzal a přebudoval na moderní závod. Jan Reimann mladší si po vyučení a praxi ve šperkařských centrech v Německu a po cestách Evropou založil vlastní zlatnickou firmu, jejíž domácí obchody byly v Praze Na Příkopech, v českých lázeňských městech (Teplice, Mariánské Lázně, Karlovy Vary) a ve Vídni, a dále v zahraniční v Paříži, Berlíně, Varšavě, Moskvě, Petrohradu a Oděse. Reimann se oženil s Aloisií (Luisou) Pažoutovou, s níž vychoval Zbyňka, Marii, Záviše a Zdeňka, kteří v otcově živnosti nepokračovali, působili v diplomatických službách a automobilovém průmyslu. Rodina žila ve vile v Dobřichovicích u Prahy, přátelila se s významnými kulturními a politickými činiteli, například s rodinou Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra. Po předčasné smrti Jana Reimanna firmu až do roku 1918 vedla vdova Luisa, která se provdala za provozního mistra závodu Ing. Jindřicha Lorenze (zemřel roku 1907).

DíloEditovat

Reimann se brzy vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších zlatníků a klenotníků, zejména šperků a galanterie s českými granáty, a to nejen v českých zemích, ale v celém Rakousko-Uhersku. Vrcholem jeho podnikání byla léta 1881–1914, kdy se firma úspěšně prezentovala na světových i zemských výstavách, například roku 1891 na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze, roku 1895 na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze; mezinárodní ocenění firma získala krátce po mistrově smrti roku 1900 na Světové výstavě v Paříži. Tehdy měla firma 6 poboček po celé Evropě a celou řadu subdodavatelů. Bohatá nabídka šperkařských a klenotnických prací zahrnovala granátové šperky ve zlatě, stříbře, mědi či obecných kovech, nádobí v podobě nápojových souprav (poháry, karafy s číšemi), vázy, upomínkové předměty, toaletní soupravy (kartáč, zrcadlo, flakóny), psací soupravy, dózičky, kuřácké potřeby (popelníky, tabatěrky, ořezávátka na doutníky, jantarové špičky na cigarety, škrtátka a pouzdra na sirky), kazety, knižní desky, sportovní ceny, řády a vyznamenání. Mohou být ze skla, různých kovů, dřeva či perleti, vždy zdobené českými granáty nebo almandiny. Soupravy nápojového skla obsahovaly karafu a číše ovinuté montáží keře z drátků s plody v podobě českých granátů, psací soupravy řezané z perleti měly opět výzdobu z českých granátů.

SbírkyEditovat

Kolekci šperků, klenotnických a galanterijních prací Reimannova závodu, mistrův pracovní stůl a nabídkové etue z višňového dřeva darovala Luisa Reimannová roku 1918 do sbírek Národního muzea v Praze. Další šperky této firmy vlastní Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Moravská galerie v Brně, pobočka litoměřického muzea v Třebenicích a stovky soukromých majitelů i muzeí po celém světě, kteří je dosud neidentifikovali.

Reimannovy značkyEditovat

Reimannovy práce jsou značeny buď raženou jmenovkou REIMAN v obdélném rámečku, nebo puncovní značkou s iniciálami JR psanými tučným tiskacím písmem a v oválném štítku, či psacími písmeny JR v obdélném štítku. Puncy mají velikost do 3 milimetrů, často jsou zalepené špínou a k jejich určení je nutno nejprve místo vyčistit (kartáčkem, vatičkou namočenou v lihu, benzínu či jaru). Drobné písmo se dá přečíst jen lupou.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Rocha na Žižkově v Praze

LiteraturaEditovat

  • STEHLÍKOVÁ, Dana: Reimannové zlatníci, stříbrníci a podnikatelé, in: Dobřichovické kukátko XXIII, 2007, s. 26-28 (dostupné on-line).
  • VÁŇOVÁ, Jana: Jan Reimann a jeho rodina v Dobřichovicích, in: Dobřichovické kukátko XXIII, 2007, s. 28-29.
  • STEHLÍKOVÁ, Dana: Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Praha 2003, s. 408, obr., ISBN 80-85983-90-7

Externí odkazyEditovat