Jan Procházka (spisovatel)
Jan Procházka (4. února 1929 Ivančice – 20. února 1971 Praha) byl český spisovatel a politik; v 50. a 60. letech působil v aparátu Československého svazu mládeže a Komunistické strany Československa. Od 60. let působil jako scenárista a spisovatel. Jan Procházka je otcem spisovatelek Ivy Procházkové a Lenky Procházkové.
| Jan Procházka | |
|---|---|
| Narození | 4. února 1929 Ivančice  Československo |
| Úmrtí | 20. února 1971 (ve věku 42 let) Praha Československo |
| Místo pohřbení | Košířský hřbitov |
| Povolání | spisovatel, politik, scenárista a dramaturg |
| Ocenění | Medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} 1. stupeň, in memoriam (1999) |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
| Děti | Iva Procházková Lenka Procházková |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis editovat
Jan Procházka pocházel ze selské rodiny. Vystudoval Vyšší rolnickou školu v Olomouci a po studiu nastoupil v pohraničí jako vedoucí Státního statku mládeže v Ondrášově na Bruntálsku (1945–1949). Tam však setrval pouze rok a odešel do Prahy na Ústřední výbor Československého svazu mládeže, kde organizoval mládežnické brigády do pohraničí.[1]
Jako pracovník aparátu ČSM působil nejprve na zemědělském referátu krajského, brzy poté Ústředního výboru Československého svazu mládeže (1950–1959). V roce 1956 napsal svou první knihu. V roce 1959 se stal dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barrandov. Na přelomu 50. a 60. let souhlasil s režimem KSČ, byl členem ÚV ČSM a kandidátem ÚV KSČ (1962–1967) a členem ideologické komise ÚV KSČ (1963–1966).
Po názorovém rozchodu s prezidentem Antonínem Novotným v roce 1967 patřil k tzv. „reformnímu“ křídlu KSČ. V letech 1968–1969 zastával funkci místopředsedy Svazu československých spisovatelů. Na začátku období normalizace byla jeho tvorba z politických důvodů zakázána a filmy, které byly podle jeho scénářů natočeny, neobsahovaly v titulcích jeho jméno (např. Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci). Mezi jeho další scénáře patří Kočár do Vídně, který napsal spolu s Karlem Kachyňou, ten ho také v roce 1966 natočil.[2] Zemřel krátce po štvavé kampani v Československé televizi a v Rudém právu.[3]
Próza editovat
- Zelené obzory – mladý agronom musí řešit v pohraničí problémy s místními lidmi, ale také své vlastní citové
- Přestřelka – moravské pohraničí, milostný vztah mladého pohraničníka a stíhání ilegálních uprchlíků
- Politika pro každého – publicistická kniha, zobrazující negativní jevy ve společnosti, v době normalizace hodně čtena studenty
- Tři panny a Magdaléna – Čtyři scénáře k úspěšným filmům (Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje), které autor převedl na novely a příběhy nazval jmény jejich hrdinek. Zachytil v nich s neobyčejnou znalostí ženské duše „citové procitání na rozcestí puberty“ v prvních dvou (Jitka, Lenka), probouzející se ženství v postavě studentky ve třetí (Božena) a drama ženy, prošlé úskalími manželství, ve čtvrté (Magdalena).
- Ucho – filmová povídka o odposleších v 50. letech, které se nevyhýbaly ani komunistické smetánce. Pomocí krátkých, úderných vět vykresluje atmosféru strachu, která postihla dům náměstka ministra. Ministra Košaru zatkli a v noci hrůzy jeho náměstek Ludvík očekává tajnou policii. Povídka byla zfilmována Karlem Kachyňou a patřila mezi nejdůkladněji uložené trezorové filmy; na veřejnost se dostala až roku 1990. V roce 2015 makedonský režisér Ivo Trajkov (který vystudoval na FAMU) natočil film Medena Nok (Noc bezMoci) podle této povídky Ucho[4].
- Ať žije republika (1965), zfilmován téhož roku
- Kočár do Vídně (1966), zfilmován téhož roku
- Svatá noc (1966) – psychologická drobnokresba, ve které se střetávají dva světy víry – křesťanské a komunistické –, zfilmován jako Noc nevěsty v roce 1967.
Další filmy podle scénářů Jana Procházky: Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje, Na kometě, Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci, Městem chodí Mikuláš, Kráva.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Procházka Jan, s. 287.
- ↑ Jan PROCHÁZKA: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online.
- ↑ https://plus.rozhlas.cz/ceskoslovenska-televize-byla-poslusnou-sluzkou-komunistickeho-rezimu-podilela-se-9007611
- ↑ http://www.csfd.cz/film/406870-noc-bezmoci/prehled/
Literatura editovat
- PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. – Soft, 2003.
- PROCHÁZKA, Jan. Ucho. Praha: Art-servis, 1990.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 630.
- HAVRÁNKOVÁ, Daniela. Revize minulosti ve filmech Jana Procházky. Praha, 2012 [cit. 2022-03-30]. diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta - Filmová věda. Vedoucí práce Stanislava Přádná. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Procházka na Wikimedia Commons 
Osoba Jan Procházka ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Procházka (spisovatel)
- Jan Procházka na serveru totalita.cz
- Jan Procházka ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Jan Procházka Archivováno 29. 3. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Jan Procházka na Kinoboxu
- Jan Procházka v Internet Movie Database (anglicky)
