Otevřít hlavní menu

Jan Procházka (spisovatel)

český scenárista a spisovatel

Jan Procházka (4. února 1929 Ivančice20. února 1971 Praha) byl český spisovatel a politik; v 50. a 60. letech působil v aparátu Československého svazu mládeže a Komunistické strany Československa. Od 70. let působil jako scenárista a spisovatel. Jan Procházka je otcem spisovatelek Ivy Procházkové a Lenky Procházkové.

Jan Procházka
Narození 4. února 1929
Ivančice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 20. února 1971 (ve věku 42 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Košířský hřbitov (Kotlářka)
Povolání spisovatel a politik
Ocenění
Politická příslušnost Komunistická strana Československa
Děti
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Jan Procházka pocházel ze selské rodiny. Vystudoval Vyšší rolnickou školu v Olomouci a po studiu nastoupil v pohraničí jako vedoucí Státního statku mládeže v Ondrášově na Bruntálsku (1945-1949). Tam však setrval pouze rok a odešel do Prahy na Ústřední výbor Československého svazu mládeže, kde organizoval mládežnické brigády do pohraničí.[1]

Jako pracovník aparátu ČSM působil nejprve na zemědělském referátu krajského, brzy poté Ústředního výboru Československého svazu mládeže (1950-1959). V roce 1956 napsal svou první knihu. V roce 1959 se stal dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barrandov. Na přelomu 50. a 60. let souhlasil s režimem KSČ, byl členem ÚV ČSM a kandidátem ÚV KSČ (1962-1967) a členem ideologické komise ÚV KSČ (1963-1966).[2]

Po názorovém rozchodu s prezidentem Antonínem Novotným v roce 1967 patřil k tzv. „reformnímu“ křídlu KSČ. V letech 1968–1969 zastával funkci místopředsedy Svazu československých spisovatelů. Na začátku období normalizace byla jeho tvorba z politických důvodů zakázána a filmy, které byly podle jeho scénářů natočeny, neobsahovaly v titulcích jeho jméno (např. Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci). Mezi jeho další scénáře patří Kočár do Vídně, který napsal spolu s Karlem Kachyňou, ten ho také v roce 1966 natočil.[3]

PrózaEditovat

  • Zelené obzory – mladý agronom musí řešit v pohraničí problémy s místními lidmi, ale také své vlastní citové
  • Přestřelka – moravské pohraničí, milostný vztah mladého pohraničníka a stíhání ilegálních uprchlíků
  • Politika pro každého – publicistická kniha, zobrazující negativní jevy ve společnosti, v době normalizace hodně čtena studenty
  • Tři panny a Magdaléna – Čtyři scénáře k úspěšným filmům (Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje), které autor převedl na novely a příběhy nazval jmény jejich hrdinek. Zachytil v nich s neobyčejnou znalostí ženské duše "citové procitání na rozcestí puberty" v prvních dvou (Jitka, Lenka), probouzející se ženství v postavě studentky ve třetí (Božena) a drama ženy, prošlé úskalími manželství, ve čtvrté (Magdalena).
  • Ucho – filmová povídka o odposleších v 50. letech, které se nevyhýbaly ani komunistické smetánce. Pomocí krátkých, úderných vět vykresluje atmosféru strachu, která postihla dům náměstka ministra. Ministra Košaru zatkli a po noci hrůzy, kdy náměstek Ludvík očekává tajnou policii. Povídka byla zfilmována Karlem Kachyňou a patřila mezi nejdůkladněji uložené trezorové filmy; na veřejnost se dostala až roku 1990. V roce 2015 makedonský režisér Ivo Trajkov (který vystudoval na FAMU) natočil film Medena Nok (Noc bezMoci) podle tejto povídky Ucho[4].
  • Ať žije republika (1965), zfilmován téhož roku
  • Kočár do Vídně (1966), zfilmován téhož roku
  • Svatá noc (1966) – psychologická drobnokresba, ve které se střetávají dva světy víry – křesťanské a komunistické, zfilmovan jako Noc nevěsty v roce 1967.

Další filmy podle scénářů Jana Procházky: Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje, Na kometě, Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci, Městem chodí Mikuláš, Kráva.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Procházka Jan, s. 287. 
  2. TISCALI.CZ. Jan Procházka | OSOBNOSTI.cz. SPISOVATELE.cz [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online. (česky) 
  3. Jan PROCHÁZKA: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online. 
  4. http://www.csfd.cz/film/406870-noc-bezmoci/prehled/

LiteraturaEditovat

  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. - Soft, 2003. 
  • PROCHÁZKA, Jan. Ucho. Praha: Art-servis, 1990. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 630. 
  • Daniela Havránková: Revize minulosti ve filmech Jana Procházky, DP Univerzita Karlova v Praze, Praha 2012[1]

Externí odkazyEditovat

  1. HAVRÁNKOVÁ, Daniela. Revize minulosti ve filmech Jana Procházky [online]. 2012. Dostupné online.