Jan Plovajko

český válečník

Jan Plovajko (5. února[1] 1922 Tuří Bystrá, Podkarpatská Rus11. ledna 2020 Trutnov) byl československý a český plukovník rusínského původu. Za druhé světové války se účastnil bojů na východní frontě v československých jednotkách. Byl vězněn v gulagu a za komunistického režimu pracoval nejprve jako technik a po okupaci jako dělník. Dne 28. října 2010 byl oceněn Řádem Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.[2][3]

Jan Plovajko
Narození5. února 1922
Tuří Bystrá, Podkarpatská Rus
Československo Československo
Úmrtí11. ledna 2020 (ve věku 97 let)
Trutnov
ČeskoČesko Česko
NárodnostČeskoslovenská
Povolánívoják a veterán
OceněníŘád Bílého lva (2010)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Narodil se do rodiny Vasila Plovajka a Oleny roz. Huštanové. Rodiče měli zemědělskou usedlost, na kterou jeho otec musel vydělat v Argentině. Jako jediný z dětí v rodině mohl studovat gymnázium v Užhorodě. V roce 1939, po maďarské invazi na Podkarpatskou Rus, utekl stejně jako jeho strýc a bratr[1] do Sovětského svazu. Za překročení hranice byl zatčen, obviněn ze špionáže a odsouzen na tři roky do gulagu Norillag za polárním kruhem.[2]

Po amnestii se přihlásil do jednotky československé armády v SSSR. Zúčastnil se několika významných bitev, mj. bitvy o Kyjev, bitvy o Bílou Cerkev, bitvy u Jasla, bitvy na Dukle či bojů o Liptovský Mikuláš. Během bitvy o Kyjev zemřel jeho starší bratr Vasil.[2]

Po válce Plovajko zůstal v armádě, prošel důstojnickým kurzem a stal se velitelem kasárenTrutnově. V polovině roku 1948 vznesla Státní bezpečnost proti Janu Plovajkovi obvinění ze záškodnické činnosti, kontaktu s cizím nepřítelem a vraždy.[4] Veškerá obvinění byla zrušena, ale v roce 1950 byl z rozhodnutí ministra obrany Alexeje Čepičky „z důvodů opakovaných poklesků“[1] propuštěn z armády. Pracoval v různých profesích, do roku 1968 jako stavební technik. V roce 1977 odešel do důchodu jako dělník na stavbě pražského metra.[1]

Po roce 1989 byl aktivní ve Vojenském sdružení rehabilitovaných, Československé obci legionářskéČeském svazu bojovníků za svobodu.[4][3]

S rodinou žil v Trutnově a se svou ženou vychoval tři děti.[1]

Plukovník Plovajko zemřel 11. ledna 2020 v Trutnově, poslední rozloučení s vojenskými poctami se konalo 24. ledna v Trutnově.[5]

Vyznamenání editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d e Jan Plovajko [online]. Letopisy.cz [cit. 2010-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-21. 
  2. a b c Jan Plovajko obdržel Řád bílého lva vojenské skupiny [online]. Krkonošský deník, 2010-10-30 [cit. 2010-12-18]. Dostupné online. 
  3. a b Seznam osobností vyznamenaných při příležitosti 28. října 2010. Novinky.cz [online]. Borgis, 2010-10-28 [cit. 2010-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-10. 
  4. a b Jan Plovajko (1922) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2010-12-18]. Dostupné online. 
  5. Zemřel válečný veterán plukovník Jan Plovajko. Pohřeb bude mít v pátek v Trutnově. www.acr.army.cz [online]. [cit. 2020-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-27. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat