Otevřít hlavní menu

Jan Nevole (15. dubna 1812, Víska u Chotěboře12. dubna 1903, Svobodné Hamry) byl český architekt, činný v Praze a Bělehradě. Po roce 1863 své podnikání ukončil a stal se statkářem ve Svobodných Hamrech u Hlinska. Byl oceňovaný pro vlastenecké aktivity a podporu české kultury.

Jan Nevole
Jan Nevole 1892.png
Narození 15. dubna 1812
Víska
Úmrtí 12. dubna 1903 (ve věku 90 let)
Svobodné Hamry
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Budova Kapitána Miši (Капетан Мишино здање) v Bělehradě, postavená r. 1863 podle projektu J. Nevole

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se 15. dubna 1812 ve „Výsce“ na Čáslavsku (dnes Víska u Havlíčkova Brodu). Chodil do národní školy v Jihlavě, pak na roční přípravku v Pardubicích a nakonec na technickou školu v Praze, kterou absolvoval r. 1830.[1]

V Praze byl nejprve čtyři roky zaměstnán u stavebního ředitelství, poté přijal místo soukromého vychovatele u stavitele Hoška a pomáhal mu s projektováním Svatováclavských lázní.[p 1] Krátce pracoval i u stavitele Stamanna, který mu roku 1839 zajistil studium na vídeňské stavební akademii. Po jejím absolvování se vrátil, podílel se na stavbě pražského státního nádraží a budoval Helmingrovu vilu umístěnou u tehdejší Žitné brány.[1]

Roku 1845 se přestěhoval do Bělehradu.[1] Ze staveb, které tam vybudoval, je známý např. Dům Kapitána Miši (Капетан Мишино здање), soukromý palác bohatého srbského obchodníka a mecenáše Miši Anastasijeviće dokončený r. 1863.[2] Ve své době to byl největší a nejkrásnější palác v Srbsku.[3]

Roku 1862 zemřel vídeňský architekt František Šebek, bratr Nevolovy manželky a majitel velkostatku ve Svobodných Hamrech. Nevolovi, kteří tento statek zdědili, se tam následujícího roku přestěhovali[1] a do konce života na něm hospodařili. (Patřil jim také statek Dřevíkov.)[4]

Po celý život byl Nevole činný ve vlasteneckých kruzích. V Praze se scházel s dalšími obrozenci a podporoval vznikající českou literaturu; Josef Kajetán Tyl mu věnoval novelu Rozina Ruthardova. V Bělehradě byl jeho dům střediskem místní české komunity. Spřátelil se tam s generálem Zachem, který pak, po svém penzionování z důvodu invalidity, několik let žil u v Čechách u Nevolových. Úctu spoluobčanů si svými vlasteneckými činy získal i na Kamenicku, v okolí svého posledního působiště.[5]

Zemřel 12. dubna 1903 ve Svobodných Hamrech.[5]

PříbuzenstvoEditovat

Z Nevolových příbuzných se proslavili:

  • švagr (bratr manželky) František Šebek (1814-1862),[1] architekt a politik činný hlavně ve Vídni[6]
  • syn PhDr. Milan Nevole (1846-1907), chemik, cukrovarský odborník, podnikatel a odborný spisovatel[7]
  • zeť Karel Preis (1846-1916), manžel dcery Anny, profesor chemie[4][8]

PoznámkyEditovat

  1. Budova Svatováclavských lázní, umístěná zhruba mezi dnešním Karlovým náměstím a Václavskou ulicí, byla dokončena r. 1844 a o čtyři roky později se zde konalo jedno z revolučních shromáždění. Viz Eva Hrubešová, Zmizelá místa Prahy 2 : Svatováclavské lázně

ReferenceEditovat

  1. a b c d e GABLER, Vilém. Jan Nevole. Světozor. 1892-04-08, roč. 26, čís. 21, s. 250. Dostupné online [cit. 2014-05-31]. 
  2. Podle přání investora měla tato budova sloužit kulturním a vzdělávacím účelům; dnes v ní sídlí rektorát Bělehradské univerzity. Viz Captain Miša Building na mit.edu.
  3. Famous Buildings 1 na beograd.rs
  4. a b Jan Nevole. Národní listy. 1903-04-15, roč. 43, čís. 103, s. 7. Dostupné online [cit. 2014-05-31]. 
  5. a b Z Hlinska. Národní politika. 1903-04-15, roč. 21, čís. 103, s. 5. Dostupné online [cit. 2014-05-31]. 
  6. Šebek, František, 1814-1862 [online]. svk7.svkkl.cz [cit. 2013-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-31. (česky) 
  7. Dr. Milan Nevole mrtev. Národní listy. 1907-11-25, roč. 47, čís. 326, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-05-31]. 
  8. Dr. Karel Preis. Národní listy. 1916-04-29, roč. 56, čís. 118, s. 6. Dostupné online [cit. 2014-05-31].