Jan Nepomuk z Klebelsbergu
Jan Nepomuk říšský hrabě z Klebelsbergu a Thumburgu (Johann Nepomuk Reichsgraf von Klebelsberg, Freiherr zu Thumburg) (17. února 1772 Szoboszló – 1. června 1841 Terezín) byl rakouský generál. V rakouské armádě sloužil od roku 1785, vynikl svou účastí během napoleonských válek. Později dosáhl hodnosti generála jízdy, svou kariéru završil jako zemský velitel na Moravě (1831–1834) a velitel pevnosti Terezín (1834–1841), kde také zemřel.
| Jan Nepomuk z Klebelsbergu | |
|---|---|
 Portrét z roku 1825 (litografie) | |
| Velitel pevnosti v Terezíně | |
| Ve funkci: 1834 – 1841 | |
| Zemský velitel na Moravě a ve Slezsku | |
| Ve funkci: 1831 – 1834 | |
| Narození | 30. ledna 1772 Hajdúszoboszló |
| Úmrtí | 1. června 1841 (ve věku 69 let) Terezín |
| Choť | (1806) Anna Pejačević (1785–1847) |
| Rodiče | Prokop Zikmund z Klebelsbergu Marie Josefína z Ugarte |
| Profese | voják a důstojník |
| Ocenění | rytíř Vojenského řádu Marie Terezie Řád sv. Anny 1. třídy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPocházel z tyrolské šlechtické rodiny, která vlastnila statky v severních Čechách a v roce 1733 získala říšský hraběcí stav.[1] Byl synem c.k. generálmajora Prokopa Zikmunda Klebelsberga (1735–1819), matka Marie Josefa (1739–1800) pocházela z rodu Ugarte. Do armády vstoupil jako kadet v roce 1785 a pod velením svého otce se zúčastnil války proti Turkům, později bojoval ve francouzských revolučních válkách. V roce 1797 dosáhl hodnosti majora, v roce 1802 byl jmenován c.k. komořím a po povýšení na plukovníka (1805) velel v severní Itálii. Zúčastnil se tažení v roce 1809, téhož roku byl povýšen na generálmajora a získal Řád Marie Terezie. V roce 1813 dosáhl hodnosti polního podmaršála a bojoval v bitvě u Lipska, v následujícím roce pod Aloise Lichtenštejnem operoval na Rýně a dosáhl samostatného vítězství u St Julien ve Švýcarsku nad generálem Marchandem (1. března 1814). Ještě v roce 1814 obdržel Vojenský záslužný kříž a Leopoldův řád, později získal francouzský Řád sv. Ludvíka (1816) a ruský Řád sv. Anny (1820). V roce 1831 byl povýšen na generála jezdectva[2] a v letech 1831–1834 byl zemským velitelem pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně. Od roku 1832 byl též c.k. tajným radou. Závěr své kariéry strávil jako velitel pevnosti v Terezíně (1834–1841), kde také zemřel.
Od roku 1811 byl členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti a v letech 1839 až 1841 členem jejího centrálního komité.[3]
Rodina
editovatJeho majetkem v Čechách byl zámek Libořice, který koupil v roce 1817 od strýce.[4] V roce 1806 se oženil s Chorvatkou[3], hraběnkou Annou Pejačevićovou z Veröcze (1785–1847), c.k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Měli spolu osm dětí, synové sloužili v armádě, z nich Julius zdědil statek Libořice a v roce 1847 jej prodal. Dcera Leopoldina (1817–1909) se provdala za c.k. generálmajora hraběte Karla Apponyiho (1805–1890).[5]
Strýc Jana Nepomuka Vojtěch Václav z Klebelsbergu (1738–1812) zastával řadu let vysoké zemské úřady v Českém království, naposledy byl nejvyšším maršálkem (1803–1812). Bratranec hrabě Alois Ugarte (1784–1845) byl dlouholetým moravským zemským hejtmanem (1834–1845).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ottův slovník naučný, díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 328 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Služební postup Jana Nepomuka Klebelsberga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 50 dostupné online
- ↑ a b VOLF, Miloslav a Československé zemědělské muzeum (Praha, Česko). Významní členové a spolupracovníci Vlastenecko-hospodářské společnosti v království Českém: (k 200. jubileu založení VHS). Praha: Ústav vědeckotechnických informací, 1967. s. 71. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:75572317-c9dd-4768-a852-64a9c05ce680
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 278
- ↑ Potomstvo Jana Nepomuka Klebelsberga in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1865, Gotha, 1865; s. 441 dostupné online
