Jan Nepomuk Pálffy z Erdödu

český šlechtic

Jan Nepomuk Pálffy z Erdödu svobodný pán z Újezdu (po roce 1918 jen Jan Nepomuk Pálffy) (10. října 1872 Retzhof11. května 1953 Štýrský Hradec) byl český šlechtic z rodu Pálffyů, hrabě a velkostatkář. Byl posledním soukromým majitelem zámků Březnice,[1] Merklín[2] a Vacíkov.

Jan Nepomuk Pálffy z Erdödu
Erb Pálffyů na rodové hrobce
Erb Pálffyů na rodové hrobce
Narození 10. října 1872
Retzhof, Štýrsko
Úmrtí 11. května 1953 (ve věku 80 let)
Štýrský Hradec
Bydliště zámek Březnice
Země Rakousko-Uhersko, Československo, Rakousko
Znám jako šlechtic, velkostatkář
Titul hrabě, svobodný pán z Újezdu
Období 1915-1953
Předchůdce Eduard Pálffy z Erdödu
Následovník Karel Pálffy
Manžel(ka) Ferdinandina Wurmbrand-Stuppach
Děti 4
Rodiče

Eduard Pálffy z Erdödu

Marie Eleonora z Walterskirchenu
Příbuzní

Sophie (sestra)

Marie Irma (sestra)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se jako nejmladší dítě a jediný syn poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu hraběte Eduarda Pálffyho z Erdödu[3] a jeho manželky Marie Eleonory z Walterskirchenu. Vyrůstal na zámku Březnice a Blovice, které jeho otec zdědil po smrti Jana Krakovského z Kolovrat v roce 1872. Jan Pálffy byl vášnivým cestovatelem, což dokládají bohaté sbírky z jeho cest po Africe, dnes umístěné na zámku Březnice, a propagátorem fotografování, jež využíval k dokumentaci svých cest. Správu rodových statků převzal roku 1900 a pokračoval v racionální hospodářské politice svého otce. Panství březnických Pálffyů v Čechách tehdy zabíralo rozlohu více než 9 000 hektarů lesů a orné půdy. Eduard Pálffy zemřel roku 1915 a Jan Nepomuk tak zdědil veškerý jeho majetek.  V roce 1919 prodal zámek v Blovicích textilnímu továrníkovi Adolfu Klikarovi[4] a nadále mu zůstala pouze panství Merklín a Březnice, zmenšená pozemkovou reformou. Společně s dalšími zástupci české šlechty podepsal deklaraci na obranu československého státu a národa z 24. ledna 1939 a poté i se synem Karlem (1900–1979) se v září 1939 připojili k Národnostnímu prohlášení české šlechty, ale již roku 1941 přijali oba německé říšské občanství.[5] Po ukončení druhé světové války byl veškerý jeho majetek znárodněn na základě dekretů prezidenta republiky. Poté odešel do Rakouska, kde roku 1953 zemřel.

RodinaEditovat

V roce 1898 se oženil s Ferdinandinou Wurmbrand-Stuppach a společně měli čtyři děti:

  • Vilemína (1898–1978)
  • Karel (1900–1979)
  • Žofie (1901–1976)
  • Margareta (1902–1979)

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. Březnice. www.zamek-breznice.cz [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. 
  2. Základní informace - Oficiální stránky obce Merklín. www.merklin.cz [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. 
  3. Prostor - architektura, interiér, design. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. 
  4. Zámek Hradiště - Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích. www.muzeum-blovice.cz [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. 
  5. 650 let Merklína. www.merklin.cz [online]. [cit. 2019-07-10]. Dostupné online.