Jan Nepomuk Pálffy z Erdödu
Jan Nepomuk hrabě Pálffy z Erdödu, svobodný pán z Újezdu, po roce 1918 jen Jan Nepomuk Pálffy (10. října 1872 Retzhof – 11. května 1953 Štýrský Hradec) byl český šlechtic z rodu Pálffyů, hrabě a velkostatkář. Byl posledním soukromým majitelem zámků Březnice,[1] Merklín[2] a Vacíkov.
| Jan Nepomuk Pálffy z Erdödu | |
|---|---|
 Erb Pálffyů na rodové hrobce | |
| Narození | 10. října 1872 Retzhof, Štýrsko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 11. května 1953 (ve věku 80 let) Štýrský Hradec  Rakousko |
| Bydliště | zámek Březnice |
| Země | Rakousko-Uhersko, Československo, Rakousko |
| Znám jako | šlechtic, velkostatkář |
| Titul | hrabě, svobodný pán z Újezdu |
| Období | 1915–1953 |
| Předchůdce | Eduard Pálffy z Erdödu |
| Následovník | Karel Pálffy |
| Choť | (1898) Ferdinandina Wurmbrand-Stuppach (1872–1954) |
| Děti | 4 |
| Rodiče | Eduard Pálffy z Erdödu Marie Eleonora z Walterskirchenu |
| Rod | Pálffyové z Erdődu |
| Příbuzní | Sophie (sestra) Marie Irma (sestra) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se jako nejmladší dítě a jediný syn poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu hraběte Eduarda Pálffyho z Erdödu[3] a jeho manželky Marie Eleonory z Walterskirchenu. Vyrůstal na zámku Březnice a Blovice, které jeho otec zdědil po smrti Jana Krakovského z Kolovrat v roce 1872. Jan Pálffy byl vášnivým cestovatelem, což dokládají bohaté sbírky z jeho cest po Africe, dnes umístěné na zámku Březnice, a propagátorem fotografování, jež využíval k dokumentaci svých cest. Správu rodových statků převzal roku 1900 a pokračoval v racionální hospodářské politice svého otce. Panství březnických Pálffyů v Čechách tehdy zabíralo rozlohu více než 9 000 hektarů lesů a orné půdy. Eduard Pálffy zemřel roku 1915 a Jan Nepomuk tak zdědil veškerý jeho majetek. V roce 1919 prodal zámek v Blovicích textilnímu továrníkovi Adolfu Klikarovi[4] a nadále mu zůstala pouze panství Merklín a Březnice, zmenšená pozemkovou reformou. Společně s dalšími zástupci české šlechty podepsal deklaraci na obranu československého státu a národa z 24. ledna 1939 a poté i se synem Karlem (1900–1979) se v září 1939 připojili k Národnostnímu prohlášení české šlechty, ale již roku 1941 přijali oba německé říšské občanství.[5] Po ukončení druhé světové války byl veškerý jeho majetek znárodněn na základě dekretů prezidenta republiky. Poté odešel do Rakouska, kde roku 1953 zemřel.
Rodina editovat
V roce 1898 se oženil s Ferdinandinou Wurmbrand-Stuppach (1872–1954) a společně měli čtyři děti:
- 1. Vilemína (12. 12. 1898 Praha – 23. 11. 1978 Innsbruck)
- ⚭ (1937) Roman Wisata (14. 7. 1909 Praha – ?)
- 2. Karel (23. 6. 1900 Březnice – 8. 4. 1979 Mariapfarr, Salcbursko)
- ⚭ (1929) Ilona Hoyos-Wenckheim (4. 5. 1907 Vídeň – 22. 3. 2005 Mariapfarr)
- 3. Žofie Marie (8. 6. 1901 Březnice – 5. 8. 1976 Vídeň)
- ⚭ (1925) Gerolf Coundenhove-Kalergi (18. 12. 1896 Poběžovice – 30. 12. 1978 Londýn)
- 4. Markéta (6. 9. 1902 Březnice – 4. 10. 1979 Salcburk)
- ⚭ (1921) hrabě Alois Serenyi (13. 9. 1893 Luhačovice – 26. 4. 1957 Vídeň), rozvedli se roku 1939
Galerie editovat
-
Zámek Březnice - za držení Jana Pálffyho došlo v roce 1933 k překrytí renesanční sgrafitové výzdoby jednoduchou šedou omítkou. -
Zámek Blovice (letní sídlo Pálffyů) - roku 1919 prodal Jan Pálffy zámek textilnímu továrníkovi Adolfu Klikarovi.
Reference editovat
- ↑ Březnice. www.zamek-breznice.cz [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Základní informace - Oficiální stránky obce Merklín. www.merklin.cz [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-06.
- ↑ Prostor - architektura, interiér, design. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-06.
- ↑ Zámek Hradiště - Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích. www.muzeum-blovice.cz [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-02.
- ↑ 650 let Merklína. www.merklin.cz [online]. [cit. 2019-07-10]. Dostupné online.
