Otevřít hlavní menu

Jan Marius Tomeš

český básník a spisovatel

Doc. PhDr. Jan Marius Tomeš (20. září 1913, Olomouc – 11. srpna 2010, Praha) byl básník, esejista, historik umění, výtvarný teoretik, překladatel. Patřil do meziválečné generace básníků, která vstoupila do literatury na přelomu 30. a 40. let 20. století. Mezi jeho nejbližší přátele patřili i jeho současníci Jiří Orten, Ivan Blatný, Josef Kainar, Kamil Bednář a další.

Jan Marius Tomeš
Narození 20. září 1913
Olomouc
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 11. srpna 2010 (ve věku 96 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Národnost česká
Vzdělání Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání básník, esejista, historik umění
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

Život a díloEditovat

Narodil se v Olomouci, ale dětství prožil ve městě Kunštát, které si zamiloval a kam se celý život vracel. Jeho otec byl notář a Jan Marius část mládí pobýval také v Brně, kde měl možnost vídat básníka Jiřího Mahena a seznámit se s poezií André Bretona; také se s velkým nadšením věnoval aviatice. Přispíval často do novin a časopisů té doby, z nichž některé vycházejí dodnes: Práce, Rovnost, Literární noviny, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Studentský časopis a další. Svoji první básnickou sbírku Klubko Ariadnino, 1942 publikoval za okupace. Po válce vyšly ještě dvě sbírky veršů Za..., 1946 a Ruby, 1947. Jeho abstraktní lyrika však nenašla odezvu u představitelů poválečného politicko-kulturního zaměření našeho státu a nemohla být publikována. V roce 1949 se oženil a po boku své ženy Heleny prožil celý život. Neměli žádné děti. Blízkým přítelem rodiny byl básník František Halas, který je pravidelně navštěvoval v Praze i v při letních pobytech v Kunštátě a byl inspirátorem díla J.M. Tomeše jako básníka i esejisty.

Po válce vystudoval autor obor dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od r. 1951 do r. 1958 pracoval jako vedoucí oddělení moderního umění v Národní galerii v Praze. V r. 1952 získal titul PhDr. Od r. 1959 až do vynuceného odchodu na počátku normalizace v r. 1971 přednášel dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Byl autorem řady literárně a umělecko-historických studií, 13 zasvěcených monografií českých a 4 monografií zahraničních umělců, mnoha doprovodných textů v katalozích různých výstav a také knižních doslovů. Jeho výtvarně-teoretické komentáře k českému a světovému umění byly otištěny v domácích i zahraničních odborných časopisech. Byl také překladatelem, především, francouzské poezie a autorem řady esejů o literatuře a výtvarném umění, které vyšly souborně pod názvem Slovo a tvar, 2003. Zemřel v Praze v r. 2010 ve věku 96 let.

OceněníEditovat

  • V roce 1999 se Jan M. Tomeš stal čestným občanem Kunštát[1]u

SpisyEditovat

PoezieEditovat

MonografieEditovat

(publikované pod jménem Jan Tomeš)

  • Jan Lauda, 1952,
  • Alois Bubák, 1956,
  • Jan Slavíček, 1957,
  • Bohumír Dvorský, 1958,
  • Josef Brož, 1960,
  • Pierre Auguste Renoir, 1960,
  • Jaroslav Grus, 1963,
  • Paul Gauguin, 1963,
  • Antonín Slavíček, 1966,
  • Pier Luigi Nervi, 1967,
  • Oskar Kokoschka, anglicky 1967, česky 1988,
  • Antonín Slavíček, 1973,
  • František Tichý. Malířské dílo, 1976,
  • Antonín Chittussi, 1980,
  • Sochař Josef Wagner, 1985,
  • Jindřich Prucha 1987,
  • Jan Souček 1991.

PřekladyEditovat

  • Gérard de Nerval: Chiméry, 1966,
  • Charles Baudlaire: Hořké propasti (výbor z Květů zla), 1966,
  • Antologie surrealismu: Magnetická pole 1967,
  • Edgar Degas: Osm sonetů 1972,
  • Stéphane Mallarmé: Souhlas noci - část, 1977, 2002, 2 sv. vč. Mallarméovské studie: Lampa v Touronu,
  • Suzanne Renaud: Tušený úsvit, 1982,
  • Suzanne Renaud: K podzimu, (Vers l'automne), 1992,
  • Gérard de Nerval: Chiméry a Aurélie, 2003,
  • Charles Baudlaire: Z květů zla (Des Fleurs du Mal), 2009.

Výbor z esejůEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Boskovicko:V Kunštátě udělí čtyři čestná občanství II.. stare.boskovicko.cz [online]. [cit. 2016-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-13. 

Externí odkazyEditovat