Otevřít hlavní menu

Jan Malýpetr

český pedagog
Tento článek pojednává o učiteli tělocviku. Možná hledáte: Jan Malypetr – politik první republiky.

Jan Malýpetr (29. května 1815 Olovnice[1]31. ledna 1899 Praha[2]) byl učitel a nadšený propagátor tělocviku. Roku 1848 se stal prvním českým učitelem tělesné výchovy na zemské škole v Praze. Spolu s J. E. Purkyněm, F. L. Čelakovským a K. J. Erbenem vytvořil české sportovní názvosloví. Ve svých žácích povzbuzoval národní uvědomění. V prostorách jeho ústavu v Panské ulici byla 16. února 1862 založena Pražská jednota tělocvičná, později známá jako Sokol, a Malýpetr se stal jejím prvním cvičitelem. Na veřejných školách vyučoval do roku 1888; vedle toho zakládal a provozoval soukromé tělocvičny ve městech i na venkově. Zasloužil se o zavedení tělesné výchovy do škol a její popularizaci.

Jan Malýpetr
Jan Malýpetr (1895)
Jan Malýpetr (1895)
Narození 29. května 1815
Klobuky
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 31. ledna 1899 (ve věku 83 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se 29. května 1815 v Olovnici u Kralup,[1] ale dětství strávil v Klobukách u Slaného čp. 11, na statku nazývaném „u Sakulínů“, kde hospodařili jeho rodiče i prarodiče. Prvních pět let navštěvoval místní školu v obci, od deseti let nejprve německou piaristickou školu a pak gymnázium v Litoměřicích. V letech 1835–36 studoval filosofii a později práva v Praze. Kancelářská práce, ke které se tam připravoval, ho ale nelákala. Stal se vychovatelem dětí Josefa Františka Friče a od roku 1841 učitelem přírodopisu v ústavu profesora Al. Vocela. Jako pedagog pozoroval přirozenou touhu dětí po pohybu, což ho vedlo k myšlence, vytvořit pro žáky soustavu tělesných cvičení, která by byla zábavná i prospěšná jejich zdraví.[3]

Roku 1841 byla v Praze zásluhou zemských stavů založena škola gymnastiky podle soustavy Friedricha Ludwiga Jahna.[4] Malýpetr se do ní přihlásil a prospíval tak, že se roku 1847 mohl stát učitelem tělocviku ve Vídni.[3] Následujícího roku se vrátil do Prahy, kde vyučoval v „Budči“ (v Panské ulici) a od roku 1849 i na staroměstském gymnáziu;[3] stal se tak prvním českým učitelem tělesné výchovy. Roku 1853 získal definitivu[4] a stal se učitelem v nově zřízené tělocvičně pro univerzitu, c. k. gymnázia a reálky v Praze.[3] Tělocvičnu v Budči provozoval soukromě.[4] Spolu s J. E. Purkyněm, F. L. Čelakovským a K. J. Erbenem se také podílel na vytvoření české sportovní terminologie.[5] Ve svých žácích probouzel i národní uvědomění.[6]

V 50. letech se Malýpetrův ústav stal střediskem vznikajícího českého gymnastického hnutí. Miroslav Tyrš, Jindřich Fügner a p. Müller se zde zapojili do úsilí, směřujícího k založení české organizace inspirované německým Turnvereinem.[4] 16. února 1862 byla v prostorách jeho školy ustavena Pražská jednota tělocvičná, krátce nato přejmenovaná na Sokol.[7] Malýpetr se stal jejím prvním cvičitelem.[4]

Později převzal soukromou školu v domě „u Doušů“ (koncem 19. století byl zbořen) na Václavském náměstí, kterou předtím provozoval Ferdinand Schmidt, a následně založil druhou na Ferdinandově třídě.[4] V letech 1879, 1882 a 1885 byl ministerským výnosem jmenován členem zkušební komise.[8]

Zakládal řadu tělocvičen ve městech i na venkovských šlechtických sídlech:[9] v pražském ústavu choromyslných (1850), na Malé Straně (1855), ve Františkových Lázních (1860), na Peruci (1876) i jinde.[8]

Roku 1888, po čtyřiceti letech ve státních školách, odešel do důchodu, ale nadále soukromě vyučoval v nadaci hraběte Straky a v ústavu choromyslných. Do pozdního věku si zachoval fyzickou kondici i duševní svěžest, čímž potvrdil platnost zásad, které celý život prosazoval.[8]

Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.[4]

RodinaEditovat

 
Náhrobek Jana Malýpetra na Vyšehradě

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil roku 1854 s Veronikou Klečkovou (1836–1874) ze Zbirohu,[10][11] podruhé roku 1876 s Alžbětou Korytovou (1857-??).[11]

Měl pět synů a tři dcery.[11] Syn Jan pracoval jako lesmistr[4] (zemřel zřejmě 21. července 1922),[12] Vojtěch jako magistrátní úředník a Prokop jako úředník v Ringhofferových závodech na Smíchově.[4]

V témže domě v Klobukách se narodil také jeho synovec Jan Malypetr (1873–1947), politik první Československé republiky.[13][14]

Podoba příjmeníEditovat

Literatura z 19. a počátku 20. století, tj. v době jeho života, uvádí zásadně dlouhou verzi příjmení (Malýpetr).[15] Novodobé zdroje naopak zpravidla dávají přednost krátké verzi (Malypetr), shodně s příjmením politika[13] V tomto článku je použita dlouhá verze, jakou jej oslovovali jeho současníci a jak se zřejmě podepisoval i on sám.

ReferenceEditovat

  1. a b SOA Praha, Matrika narozených Zěměchy 03, s. 53. Dostupné online. Viz též doklad ke sňatku jeho rodičů, vložený mezi strany 14 a 15 téže matriční knihy.
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých na Vyšehradě, sign. VYŠ Z7, s. 119. Dostupné online.
  3. a b c d Jan Malýpetr. In: RANK, Josef; VICHTERLE, František. Sokol. Národní kalendář českoslovanský na obyčejný rok 1863. Praha: Alexandr Štorch, 1862. Dostupné online. S. 182–183.
  4. a b c d e f g h i Úmrtí. Národní listy. 1899-02-01, roč. 39, čís. 32, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  5. Jan Malýpetr. Světozor. 1869-11-19, roč. 3, čís. 47, s. 382. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  6. L. T. Sedmdesát let Sokola. Národní listy. 1932-02-16, roč. 72, čís. 47, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  7. Valná schůzka tělocvičné jednoty pražské. Národní listy. 1862-07-20, roč. 2, čís. 169, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  8. a b c O životě Jana Malýpetra, .... Národní listy. 1899-02-02, roč. 39, čís. 33, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  9. Naše vyobrazení. Jan Malýpetr. Světozor. 1895-05-31, roč. 29, čís. 29, s. 348. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  10. Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných u sv. Jiljí, sign. JIL O9, s. 31. Dostupné online.
  11. a b c Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 369, obraz 468. Dostupné online.
  12. Zprávy osobní a rodinné. Národní listy. 1922-08-09, roč. 62, čís. 216, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-21]. 
  13. a b Kulturně historické putování Slánskem č. 10 (www.meuslany.cz). www.meuslany.cz [online]. [cit. 2011-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-09. 
  14. Archivovaná kopie. www.infoslany.cz [online]. [cit. 2013-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-14. 
  15. Viz reference zmiňované na jiných místech tohoto článku.