Otevřít hlavní menu

Jan Kučera (právník)

český poslanec Českého zemského sněmu a advokát

Jan Kučera (1. února 1838 Poděbrady[2]17. ledna 1895 Praha[3]) byl rakouský a český právník a politik, ve 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a poslanec Říšské rady.

Jan Kučera
Jan Kučera
Jan Kučera

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1868 – 1874[1]
Ve funkci:
1878 – 1883
Ve funkci:
1889 – 1895

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1879 – 1880
Stranická příslušnost
Členství Český klub
(do r. 1874 staročeši)
(od r. 1874 mladočeši)

Narození 1. února 1838
Poděbrady
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. ledna 1895 (ve věku 56 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Karlo-Ferdinandova univ.
Commons Kategorie Jan Kučera
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Pocházel z rodiny učitele z Poděbrad. Studoval na gymnáziu v Plzni a Akademickém gymnáziu v Praze a pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde v červenci 1861 získal titul doktora práv. Nastoupil do advokátní kanceláře k Václavu Bělskému. Od roku 1869 působil ve vlastní advokátní kanceláři v Praze. Byl aktivní ve veřejném životě. V roce 1862 zakládal spolu s Rudolfem Thurn-Taxisem pěvecký spolek Hlahol. Podílel se také na vzniku spolku Umělecká beseda. Do svého čela ho zvolila Národní jednota severočeská, zasedal také ve výboru pro zřízení Národního divadla v Praze. V letech 1864–1866 vedl profesní sdružení Právnická jednota a v letech 1864–1868 byl členem redakce odborného časopisu Právník.[4][5]

V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách v červnu 1868 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii venkovských obcí (obvod Písek – Vodňany).[6] V této době vrcholicí české opozice jako advokát zastupoval pořadatele táboru lidu pod Řípem.[4] Patřil taky mezi 81 českých politiků, kteří v srpnu 1868 podepsali státoprávní deklaraci českých poslanců coby nejucelenější programový manifest české opozice proti centralistickému ústavnímu vývoji Rakouska-Uherska.[5][7]

Mandát na sněmu obhájil, opět za svůj obvod, i ve volbách do Českého zemského sněmu roku 1870[8] a volbách roku 1872.[9] V rámci tehdejší politiky české pasivní rezistence křeslo nepřebral a byl zbaven mandátu. Uspěl ale vzápětí v doplňovacích volbách roku 1873.[10] V doplňovacích volbách roku 1874 kandidoval za nově utvořenou Národní stranu svobodomyslnou (mladočeskou). Ve volebním klání prohrál a místo něj na sněm usedl Václav Kotalík.[11] Do sněmu se za mladočechy[12] vrátil ve volbách roku 1878, nyní za kurii venkovských obcí (obvod Rokycany – Blovice).[13] Znovu se jako zemský poslanec uvádí až po volbách roku 1889, kdy za mladočeskou stranu uspěl v městské kurii (obvod Hořovice– Beroun – Radnice – Rokycany).[14]

Když na přelomu 80. a 90. let vrcholila mladočeská agitace proti staročeskému projektu punktací, byl Kučera předsedou mladočeského klubu na sněmu.[4] Co předseda poslaneckého klubu podporoval rozšiřování stranických řad i o osobnosti odlišných politických názorů. Mladočechem se tak dočasně stal i Tomáš Masaryk a trvale Karel Kramář. Strana se díky tomu během 90. let stala umírněnější a kultivovanější politickou silou.[5] Byl rovněž přísedícím zemského výboru,[4] kde zasedal v letech 1889–1895.[5]

Ve volbách roku 1879 byl zvolen i jako poslanec i na Říšskou radu (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii venkovských obcí (obvod Roudnice – Louny – Mělník). Rezignaci na mandát oznámil 1. ledna 1880.[15] Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[16]

Od roku 1890 byl rovněž pražským městským zastupitelem.[4]

Zemřel v lednu 1895.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. V letech 1868-1870 a 1872-1874 se kvůli politice pasivní rezistence fakticky na práci sněmu neúčastnil.
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Poděbrady
  3. Účetnictví a administrativa okresních komisí a její ústavů (1 vydání) [online]. baila.net [cit. 2013-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-31. (česky) 
  4. a b c d e f JUDr. Jan Kučera. Národní listy. Leden 1895, roč. 35, čís. 17, s. 1. Dostupné online. 
  5. a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kučera, Jan (1838-1895), Politiker und Jurist, s. 316. (německy) 
  6. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/001schuz/s001001.htm
  7. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  8. http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/001schuz/s001001.htm
  9. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  10. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/001schuz/s001001.htm
  11. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  12. Národní listy 18. 9. 1878, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5011270&picp=&it=0&s=djvu
  13. http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
  14. Národní listy 7. 7. 1889, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=0&id=7307743&picp=&idpi=11407036
  15. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  16. Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2.

Externí odkazyEditovat