Wikipedie

Jan Kleissl

český poslanec Českého zemského sněmu, místní politik, starosta a podnikatel

Jan Kleissl, uváděn i jako Jan Kleisl (27. listopadu 1829 Plzeň[4][5] – 10. února 1876 Plzeň[6][7]), byl rakouský a český podnikatel a politik z Plzně, v 60. a 70. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Jan Kleissl
Jan Kleissl okolo roku 1848
Jan Kleissl okolo roku 1848
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1867 – 1868[1]
Ve funkci:
1873 – 1876[2]
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1876[3]
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní strana
Narození1829
Úmrtí10. února 1876
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie editovat

Pocházel z rodu přistěhovalého do Plzně, kde se narodil, z Tyrolska koncem 18. století. Identifikoval se ale s českým národním hnutím. Profesí byl podnikatelem a obchodníkem v Plzni. V Plzni byl rovněž aktivní ve veřejném a politickém životě. Zastával funkci člena městské rady, náměstka starosty a starosty místního Sokola.[4] Plzeňským radním se poprvé stal v roce 1864.[8] V roce 1865 se v obecní samosprávě zasazoval o podporu českého divadla v Plzni.[9][10] Když se v roce 1866 do Čech blížila invazní pruská armáda, byl Kleissl pověřen převozem obecních cenností a důležitých listin do bezpečí do Lince. Patřil tehdy k hlavním představitelům mladé generace českých plzeňských politiků. Zároveň byl rivalem Emanuela Tuschnera, který se stal koncem 60. let plzeňským starostou. Počátkem 70. let podporoval započetí výstavby obecního vodovodu v Plzni.[11]

V 60. letech 19. století se poprvé nakrátko zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen za Národní stranu (staročeská) na Český zemský sněm v kurii obchodních a živnostenských komor (obvod Plzeň).[12] Šlo tehdy o velký úspěch, protože etnicky českým kandidátům se podařilo plně ovládnout mandáty přidělované za Plzeň.[13] Mandát ve sněmu obhájil Kleissl i v brzy poté vypsaných zemských volbách v březnu 1867.[14] V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[15] V rámci politiky pasivní rezistence pak fakticky mandát na zemském sněmu nevykonával. Byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868.[16] V doplňovacích volbách v září 1869 kandidoval, ale v kurii obchodních a živnostenských komor místo něj uspěl Josef Fürth.[17]

Po odchodu ze sněmu se po několik let stranil vysoké politiky a plně se zabýval komunálními otázkami, zaměstnávala ho hlavně výstavba dělnické kolonie Na Janské (na Severním Předměstí v Plzni, ulice dnes nazvána Kleisslova[18]). Alespoň tak ho hodnotily posudky státních orgánů. Díky příznivému hodnocení se mohl v březnu 1873 stát okresním starostou plzeňského okresu (místo Emanuela Tuschnera, který sice ve volbách do okresního zastupitelstva zvítězil, ale nezískal potvrzení panovníka do funkce, navíc se v té době Tuschner ocitl v rostoucích finančních obtížích, které později vyvrcholily i soudním stíháním).[19]

Do zemského sněmu se Kleissl vrátil až po několika letech. V doplňovacích volbách v říjnu 1873 byl zvolen na Český zemský sněm v městské kurii (obvod Plzeň).[20] V rámci tehdejší politiky české pasivní rezistence ale křeslo nepřevzal, byl pro absenci zbaven mandátu a následně manifestačně zvolen v doplňovacích volbách roku 1874,[21] stejně jako v doplňovacích volbách roku 1875.[22]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kam byl zvolen v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii městskou, obvod Plzeň. Z politických důvodů se ale nedostavil do sněmovny, čímž byl jeho mandát i přes opakované manifestační zvolení prohlášen za zaniklý.[23][24]

Ke konci života čelil finančním potížím, podle některých zdrojů v důsledku rozmařilého života,[4] podle jiných coby oběť hospodářské krize roku 1873.[25] Zemřel údajně jako velmi obézní ve Fodermayerově chudobinci[4] v únoru 1876. Příčinou úmrtí byla mrtvice.[7] Byl pohřben na Mikulášském hřbitově.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ V rámci politiky pasivní rezistence se na práci sněmu s výjimkou prvních měsíců roku 1867 fakticky nepodílel.
  2. ↑ V rámci politiky pasivní rezistence se na práci sněmu fakticky nepodílel.
  3. ↑ V rámci politiky pasivní rezistence se na práci Říšské rady fakticky nepodílel.
  4. ↑ a b c d Jan Kleissl [online]. old.oplzni.eu [cit. 2013-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  5. ↑ Plzeň 011. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Plzeň
  7. ↑ a b Úmrtí. Světozor. Únor 1876, roč. 10, čís. 7, s. 110. Dostupné online. 
  8. ↑ kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 107. 
  9. ↑ ŠRAJER, Jan: Jan Pištěk a jeho působení na plzeňské divadelní scéně [online]. otik.uk.zcu.cz [cit. 2013-09-11]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  10. ↑ kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 138. 
  11. ↑ kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 109–110, 119. 
  12. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  13. ↑ kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 111. 
  14. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001003.htm
  15. ↑ Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  16. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/020schuz/s020006.htm
  17. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/3/stenprot/004schuz/s004001.htm
  18. ↑ kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 123, 148. 
  19. ↑ kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 120. 
  20. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/003schuz/s003002.htm
  21. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  22. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/4/stenprot/001schuz/s001002.htm
  23. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  24. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=221&size=45
  25. ↑ kol. aut.: Dějiny Plzně II, od roku 1788 do roku 1918. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1967. S. 121. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Kleissl&oldid=23524886“