Jan Kapr

český hudební skladatel, hudební režisér, publicista a pedagog

Jan Kapr (12. března 1914 Praha29. dubna 1988 Praha) byl český hudební skladatel, hudební režisér, publicista a pedagog.[1]

Jan Kapr
Základní informace
Narození12. března 1914
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. dubna 1988 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba a opera
Povoláníhudební skladatel a pedagog
OceněníStalinova cena, Státní cena, zasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Hudbě se věnoval už od svého dětství, od 16 let svého věku, kdy utrpěl těžký úraz, se hudbě věnoval téměř výhradně. Po studiích na Pražské konzervatoři v letech 1933–1938 (základní studium) a 1938–1940 (mistrovské kurzy) působil po 7 let jako hudební režisér v Československém rozhlase, poté pak 2 roky pracoval jako šéfredaktor vydavatelství Orbis. V této době byl prominentním skladatelem a protežovaným členem KSČ. V roce 1948 byl členem akčního výboru strany, který posuzoval ideologickou vhodnost provedení těch kterých skladeb. V roce 1951 obdržel Stalinovu cenu druhého stupně za hudbu k propagandistickému dokumentu režiséra Vladimíra Vlčka Nové Československo.[2] O dva roky později mu president Antonín Zápotocký udělil Státní cenu druhého stupně „za bohatou tvorbu v oblasti budovatelských písní z roku 1952”.[3] K padesátým narozeninám (1964) byl oceněn čestným titulem zasloužilý umělec za „významné úspěchy v komorní a symfonické tvorbě”.[4] V letech 1961–1972 vyučoval skladbu na Janáčkově akademii múzických uměníBrně (studenti mj. František Gregor Emmert, Milan Slavický). Jako publicista od roku 1949 redigoval časopis Hudební rozhledy. V 60. letech výrazně proměnil svůj kompoziční styl – nechal se inspirovat skladebnými směry a proudy tzv. Nové hudby a v pozdějším díle je osobitě syntetizoval. Napsal hudebně teoretickou práci Konstanty.

Po roce 1968 zaujal negativní postoj k sovětské okupaci Československa, na protest proti okupaci jednotkami Varšavské smlouvy vrátil Stalinovu cenu i legitimaci komunistické strany. Jeho díla pak nebyla uváděna, v důsledku normalizace na počátku 70. let také nemohl dále vyučovat. V roce 1970 odešel do invalidního důchodu a stáhl se do ústraní.[5] Po vzniku tak zvané Anticharty (1977) uvedlo Rudé právo, že k ní připojil svůj podpis i zasloužilý umělec Jan Kapr.[6] V roce 1981 byl přijat do Svazu českých skladatelů a koncertních umělců.[5]

DíloEditovat

Symfonické skladbyEditovat

  • 1939 – Marathon, symfonické scherzo (čestné uznání na olympijských hrách v Londýně v roce 1948)
  • 1942 – I. symfonie pro velký orchestr
  • 1946 – II. symfonie pro velký orchestr
  • 1947 – Symfonietta pro malý orchestr
  • 1956 – III. symfonie „Lyrická” pro malý orchestr
  • 1956 – Svita pro velký orchestr
  • 1957 – Letní předehra pro velký orchestr
  • 1958 – IV. symfonie pro velký orchestr
  • 1959 – V. symfonie „Olympijská” pro žestě, bicí, 2 klavíry, varhany, housle a kontrabas
  • 1964 – VI. symfonie pro malý orchestr
  • 1971 – VII. symfonie „Krajina dětství” pro dětský sbor a velký orchestr na slovenskou lidovou poezii (1968), o SU 34' VIII. symfonie „Campanae Pragenses” pro smíšený sbor (na texty nápisů na pražských zvonech), velký orchestr a mgf pás se zvukem zvonů
  • 1974 – Anachron pro komorní orchestr
  • 1977 – VIII. symfonie „Pražské zvony” pro sbor a symfonický orchestr
  • 1982 – IX. symfonie „Josef Mánes” pro velký orchestr
  • 1984 – Symfonietta č. 2 pro orchestr
  • 1985 – X. symfonie „Lanžhotská” pro dva vokální sólisty a velký orchestr

Koncertantní skladbyEditovat

  • 1953 – II. koncert pro klavír a orchestr
  • 1955 – Koncert pro housle a orchestr
  • 1958 – Koncertantní variace pro flétnu a smyčcový orchestr
  • 1960 – Fantazie pro housle a orchestr (verze pro housle a klavír)
  • 1968 – Omaggio alla tromba pro trubku a instrumentální soubor
  • 1975 – Concertino pro klarinet a komorní soubor
  • 1981 – Koncert pro akordeon a malý orchestr
  • 1986 – III. koncert pro klavír a orchestr „E.G.”

Komorní hudbaEditovat

Pro klavír a sólový nástrojEditovat

  • 1945 – I. sonáta pro klavír
  • 1953 – Domov I a II. Cyklus klavírních skladeb
  • 1963 – III. sonáta pro klavír
  • 1968 – Sonáta pro cimbál
  • 1968 – Intermezzo pro flétnu a klavír
  • 1972 – Šachová sonáta pro dva klavíry nebo klavír a mgf pás s partem 2. klavíru
  • 1976 – Příležitosti (Opportunities), cyklus klavírních skladeb
  • 1976 – Signály pro trubku a klavír
  • 1981 – IV. sonáta pro klavír
  • 1984 – Monology pro sólový klavír

Pro smyčcové kvartetoEditovat

  • 1953 – III. smyčcový kvartet
  • 1958 – IV. smyčcový kvartet
  • 1963 – VI. smyčcový kvartet s barytonovým sólem na slova Renáty Pandulové
  • 1965 – VII. smyčcový kvartet
  • 1976 – VIII. smyčcový kvartet pro violu (jako hlavní nástroj), dvoje housle a violoncello

Pro další komorní souboryEditovat

  • 1965 – Dialogy pro flétnu a harfu
  • 1966 – Šifry pro klavír, bicí nástroje a elektronické zvuky
  • 1966 – Oscilace pro housle a komorní soubor
  • 1967 – Rotace 9 (Krystal) pro housle, violu, violoncello a klavír
  • 1969 – Testimonianze (Svědectví). Skladba pro čtyři instrumenty se světelnou režií
  • 1973 – Woodcuts (Dřevoryty), pro 4 trubky a 4 trombóny
  • 1973 – Barvy ticha pro 8 nástrojů
  • 1974 – Circuli pro housle a akordeon
  • 1976 – Sonáta pro flétnu, lesní roh a klavír
  • 1977 – Sonatina pro housle, violu, violoncello a akordeon
  • 1981 – Clavicello pro klarinet a violoncello
  • 1983 – Brněnské allegro pro žestový soubor
  • 1984 – Miniatury pro klarinet, hoboj a violoncello

Vokální hudbaEditovat

  • 1940 – Píseň rodné zemi. Kantáta pro smíšený sbor a orchestr na slova Josefa Hory
  • 1960 – Sny a plány. Cyklus smíšených sborů na soudobou poezii
  • 1963 – Dítě. Písňový cyklus pro mezzosoprán a klavír na texty soudobých českých básníků a lidové poezie
  • 1965 – Contraria Romana. Osm písní pro baryton a malý or­chestr (nebo klavír) na texty klasické latinské poezie
  • 1967 – Cvičení pro Gydli. Čtyři studie pro soprán, flétnu a harfu
  • 1977 – Musica per Mila pro soprán a harfu (1970), verze pro soprán a komorní orchestr
  • 1973 – Guten Morgen, Stern, cyklus smíšených sborů na německé a latinské texty Christiana Morgensterna
  • 1976 – Stínohra – Snář pro soprán, flétnu (altovou flétnu) a harfu
  • 1975 – Vendanges. Písně pro soprán, baryton a klavír na francouzské texty Paula Verlaina
  • 1983 – Mánesův orloj. Cyklus smíšených sborů a capella na texty Františka Hrubína

OperyEditovat

  • 1962 – Muzikantská pohádka. Opera na námět hry Marie Kubátové "Jak přišla basa do nebe", libreto Libuše Tomášková

Instruktážní skladbyEditovat

  • 1970 – Zvonky, plačky, motovidla, 21 instruktážních skladeb pro klavír
  • 1971 – Pískánky pro zobcovou flétnu a klavír
  • 1985 – Dvojhrátky pro dva dechové nástroje, Cyklus instruktivních skladeb

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Jan Kapr. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2020-04-30 [cit. 2022-11-15]. Dostupné online. 
  2. Stalinovy ceny 1950 našim umělcům. Rudé právo. 18. 3. 1951, roč. 31, čís. 65, s. 1. Dostupné online. 
  3. Rozhodnutí presidenta republiky o udělení státních cen s čestným titulem „Laureát státní ceny" na rok 1953. Rudé právo. 10. 5. 1953, roč. 33, čís. 129, s. 3. Dostupné online. 
  4. Řád práce F. Kudláčkovi. Rudé právo. 9. 5. 1964, roč. 44, čís. 67, s. 2. Dostupné online. 
  5. a b KOTRUBENKO, Viktor. Jan Kapr (Vinohrady). ENCYKLOPEDIE PRAHY 2 [online]. 30. 4. 2020, rev. 19. 10. 2022 [cit. 31.10.2022]. Dostupné online. 
  6. K provolání čs. výborů uměleckých svazů. Tvořit v duchu socialistického realismu. Rudé právo. 7. 2. 1977, roč. 57, čís. 31, s. 2. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat