Jan Jiří II. Anhaltsko-Desavský

Jan Jiří II. Anhaltsko-Desavský (17. listopadu 1627 Dessau7. srpna 1693 Berlín) byl v letech 1660 až 1693 anhaltsko-desavský kníže z rodu Askánců.

Jan Jiří II. Anhaltsko-Desavský
anhaltsko-desavský kníže
Portrét
Portrét Jana Jiřího II., Adriaen Hanneman, 1666
Doba vlády16601693
Narození17. listopadu 1627
Dessau
Úmrtí7. srpna 1693 (ve věku 65 let)
Berlín
ManželkaHenrietta Kateřina Oranžská
PotomciAmálie Ludovika Anhaltsko-Desavská
Henrietta Amálie Nasavsko-Desavská
Fridrich Kazimír Anhaltsko-Desavský
Alžběta Albertina Anhaltsko-Desavská
Henrietta Amálie Anhaltsko-Desavská
Luisa Žofie Anhaltsko-Desavská
Marie Eleonora Anhaltsko-Desavská
Henrietta Anežka Anhaltsko-Desavská
Leopold I. Anhaltsko-Desavský
Jana Šarlota Anhaltsko-Desavská
RodAskánci
OtecJan Kazimír Anhaltsko-Desavský
MatkaAnežka Hesensko-Kasselská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl členem společnosti Die Fruchtbringende Gesellschaft a také sloužil jako polní maršál Braniborska-Pruska.

Postarší Jan Jiří II. okolo roku 1690

Jan Jiří se narodil 17. listopadu 1627 v Dessau jako druhorozený (ale jediný přeživší) syn anhaltsko-desavského knížete Jana Kazimíra a jeho první manželky Anežky, dcery lankraběte Mořice Hesensko-Kasselského.

Manželství

editovat

9. září 1659 se jednatřicetiletý Jan Jiří v Groningenu oženil s o deset let mladší Henriettou Kateřinou, dcerou oranžského knížete Frederika Hendrika. Manželství bylo šťastné a někteří dokonce tvrdili, že šlo o manželství z lásky. Pár měl deset dětí.

Po smrti svého otce 15. září 1660 převzal Jan Jiří vládu nad Anhaltsko-Desavskem. Zdědil také rodinné nároky na Aschersleben, který mělo od roku 1648 pod kontrolou Braniborsko-Prusko.

Jan Jiří udělal svou vojenskou kariéru ve službách pruské armády: kurfiřt Fridrich Vilém ho v roce 1670 jmenoval Generalfeldmarschallem. Poté, co Francie vpadla do klevského vévodství Fridricha Viléma, sjednal Jan Jiří v červnu 1672 ve Vídni smlouvu mezi císařem Leopoldem I. a Fridrichem Vilémem, kterou se každý z nich zavázal poskytnout 12 000 vojáků k udržení hranic vestfálského míru tváří v tvář francouzské agresi. Jan Jiří byl vybrán, aby vedl převážně neúspěšné tažení, což vedlo maršála Georga von Derfflingera k dočasné protestní rezignaci.

Během tažení proti Francouzům o kontrolu nad Alsakem v roce 1674 většina armády Fridricha Viléma odešla do zimních ubikací ve franckém Schweinfurtu. Jako místodržitel velel Jan Jiří vojákům zůstávajících v Braniborsku. Francouzský král Ludvík XIV. přesvědčil švédského krále Karla XI. k invazi do Braniborska; poté, co rozprášili malé vojsko Jana Jiřího, odešla švédská vojska také do zimních ubikací. Desavský kníže se v roce 1675 zúčastnil odvetného tažení Fridricha Viléma, které vyústilo v bitvu u Fehrbellinu.

V roce 1683 odcestoval Jan Jiří do Pasova, zdánlivě s císařem Leopoldem diskutovat o braniborském zapojení do osmanských válek, jeho hlavním cílem však bylo radit proti další francouzské válce. Kníže znovu potvrdil spojenectví Braniborska s Rakouskem.

Kníže Jan Jiří zemřel 7. srpna 1693 ve věku 65 let v Berlíně. Jeho nástupcem se stal jeho jediný přeživší syn Leopold.

Potomci

editovat

S manželkou Henriettou Kateřinou měl Jan Jiří deset dětí, z nichž se šest dožilo dospělosti:

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Jan V. Anhaltsko-Zerbstský
 
 
Jáchym Arnošt Anhaltský
 
 
 
 
 
 
Markéta Braniborská
 
 
Jan Jiří I. Anhaltsko-Desavský
 
 
 
 
 
 
Wolfgang I. z Barby
 
 
Anežka z Barby-Mühlingenu
 
 
 
 
 
 
Anežka z Mansfeld-Mittelortu
 
 
Jan Kazimír Anhaltsko-Desavský
 
 
 
 
 
 
Fridrich III. Falcký
 
 
Jan Kazimír Falcko-Simmernský
 
 
 
 
 
 
Marie Braniborsko-Kulmbašská
 
 
Dorotea Falcko-Simmernská
 
 
 
 
 
 
August Saský
 
 
Alžběta Saská
 
 
 
 
 
 
Anna Dánská
 
Jan Jiří II. Anhaltsko-Desavský
 
 
 
 
 
Filip I. Hesenský
 
 
Vilém IV. Hesensko-Kasselský
 
 
 
 
 
 
Kristýna Saská
 
 
Mořic Hesensko-Kasselský
 
 
 
 
 
 
Kryštof Württemberský
 
 
Sabina Württemberská
 
 
 
 
 
 
Sabina Bavorská
 
 
Anežka Hesensko-Kasselská
 
 
 
 
 
 
Jan VI. Nasavsko-Dillenburský
 
 
Jan VII. Nasavsko-Siegenský
 
 
 
 
 
 
Alžběta z Leuchtenburgu
 
 
Juliana Nasavsko-Dillenburská
 
 
 
 
 
 
Filip IV. z Waldecku
 
 
Magdaléna Waldecko-Wildungenská
 
 
 
 
 
 
Juta z Isenburg-Grenzau
 

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John George II, Prince of Anhalt-Dessau na anglické Wikipedii.

  1. Geneapedia. geneapedia.org [online]. [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  2. ROBERTSON, Alex. Henriette Amalie von Anhalt-Dessau Prinzessin (1662-1662) » Robertson Genealogy » Genealogie Online. Genealogie Online [online]. [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  3. Friedrich Casimir von Anhalt-Dessau, Prinz. geni_family_tree [online]. 1663-11-08 [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  4. a b c Ascania 6. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  5. Henry Casimir II, Prince of Nassau-Dietz. geni_family_tree [online]. 1657-01-18 [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  6. Louise Sophie von Anhalt-Dessau. geni_family_tree [online]. 1667-09-15 [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  7. Radziwill 3. www.genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  8. Princess Henriette Agnes of Anhalt-Dessau. geni_family_tree [online]. 1674-01-09 [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  9. HISTORISCHE COMMISSION BEI DER KÖNIGL. AKADEMIE DER WISSENSCHAFTEN. Leopold, Fürst von Anhalt-Dessau. 1.. vyd. München/Leipzig: Duncker & Humblot (Allgemeine Deutsche Biographie). Dostupné online. S. 336. 
  10. Anna Luise Marie Föhse, Reichsfürstin. geni_family_tree [online]. 1677-03-22 [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
Jan Kazimír
Anhaltsko-desavský kníže
Jan Jiří II.
16601693
Nástupce:
Leopold I.