Jan I. Ratibořský

Jan I. (Hanuš) Ratibořský (okolo 1332 – 1380/1382), nejstarší syn Mikuláše II. Opavského a Anny Ratibořské, byl opavským a ratibořským vévodou v letech 1365–1377, od roku 1377 (po vzniku údělu) pán v Ratiboři, Krnově a Bruntále, do roku 1375 v Pštíně a Mikołowě, v letech 1378–1382 zastavil městečko Żory.

Jan I. Ratibořský
kníže opavský a ratibořský
Doba vlády	1377–1380/1382 (ratibořsko) 1365–1377 (opavsko)
Narození	1332?
Úmrtí	1380/82
Pohřben	dominikánský klášteře v Ratiboři
Předchůdce	Mikuláš I.
Nástupce	Jan II. Železný
Manželka	Anna Zaháňská († neznámo)
Potomci	Jan II. Železný Mikuláš V. Markéta
Otec	Mikuláš II. Opavský
Matka	Anna Ratibořská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roku 1361 se oženil s Annou, dcerou zaháňsko-hlohovského knížete Jindřicha V. Po smrti otce (1365) vedl spory s bratry Mikulášem III., Václavem I. a Přemyslem o dědictví. Roku 1372 potvrdil Opavě magdeburské právo. Kvůli finanční tísni předal roku 1375 opolskému knížeti Vladislavovi okresy Pszczyna a Mikołów. Po rozdělení rodového majetku roku 1377 zůstala v jeho rukách Ratiboř, Bruntál a Krnov. V roce 1378 opět z finančních důvodů zastavil těšínskému knížeti Přemyslovi městečko Żory.

Jan se jako politický vazal účastnil politických aktů Lucemburků, například roku 1370 byl svědkem včlenění Lužice k českým zemím. Z manželství s Annou Hlohovskou se Jan dočkal dvou synů – Jana II. a Mikuláše V., a dcery Markéty (asi 1380 – před 7.9. 1407, vdaná roku 1406 za těšínského knížete Boleslava I.). Není známo, kdy přesně Jan I. zemřel, muselo se tak ale stát mezi 16. únorem 1380 a 28. říjnem 1382, kdy jsou o něm poslední zmínky. Pochován je v dominikánském klášteře v Ratiboři.

Související články

• Opavští Přemyslovci

Předchůdce: Mikuláš II. Opavský

Opavsko-ratibořský kníže 1365–1377

Nástupce: Mikuláš III. Opavský Václav I. Opavský Přemysl I. Opavský

Předchůdce: Mikuláš I.

Kníže ratibořský 1377–1380/1382

Nástupce: Jan II. Železný

Portály: Slezsko