Jan I. z Lichtenštejna

rakouský maršálek
(přesměrováno z Jan I. Lichtenštejnský)

Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna, německy Johann I. Josef von Liechtenstein, (26. června 1760 Vídeň - 20. dubna 1836 Vídeň) byl rakouský polní maršál a 10. kníže z Lichtenštejna v letech 18051806 a pak znovu v letech 18141836.

Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna
kníže z Lichtenštejna
Portrét
Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna
Doba vlády18051836
(31 let panování)
Narození26. červen 1760
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí20. dubna 1836
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
PohřbenKostel Narození Panny Marie ve VranověBrna
PředchůdceAlois I. z Lichtenštejna
NástupceAlois II. z Lichtenštejna
ManželkaMarie Josefa Žofie z Fürstenberka-Weitry
(17761848)
DynastieLichtenštejnové
OtecFrantišek Josef I. z Lichtenštejna
MatkaMarie Leopoldina ze Šternberka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl posledním lichtenštejnským knížetem, který vládl pod Svatou říší římskou. Byl druhorozeným synem knížete Františka Josefa I.

Vojenská kariéra editovat

Jan Josef si zvolil vojenskou kariéru a ve 22 letech nastoupil do armády v hodnosti poručíka. Později během osmanských válek v Evropě se stal plukovníkem. Na významu získal během napoleonských válek, kdy byl povýšen na post polního maršála a stal se vrchní velitelem armády Rakouského císařství. Vedl rakouské vojsko v bitvě u Slavkova. Později byl obviněn kvůli nevýhodným mírovým smlouvám s Napoleonemprešpurský mír a schönbrunnský mír. Obě tyto dohody byly velmi výhodné pro Napoleona a tvrdé pro Rakousko a Jan Josef byl nařčen, že má malé diplomatické schopnosti, a proto aby unikl před kritikou, odešel v roce 1810 z armády.

Kníže editovat

Jako lichtenštejnský kníže provedl pokrokové reformy, i poté však země zůstávala absolutistickou monarchií. V roce 1818 však potvrdil platnost nové ústavy, jež omezovala moc panovníka. Zlepšil podmínky v zemědělství a lesnictví a radikálně reorganizoval svou administrativu, aby vyhověl požadavkům o modernizaci země. Stal se propagátorem nového uměleckého směru v zahradnictví biedermeier.

Janu I. Josefovi se také podařilo získat další panství, která věnoval svým synům, jako sekundo- a tertiogeniturní fideikomis: na přelomu let 1820/1821 získal panství Deutschlandsberg-Hollenegg (pro prince Františka de Paula), roku 1823 Neulengbach (pro prince Karla Jana) a roku 1831 panství RoseggKorutanech (pro prince Bedřicha).

V roce 1806 Napoleon začlenil Lichtenštejnsko do Rýnského spolku a udělil mu nezávislost. Na Vídeňském kongresu byla suverenita Lichtenštejnska potvrzena. V roce 1815 se země stala členem Německého spolku, a tak upevnila svou suverenitu.

Manželství a rodina editovat

 
Kněžna Josefína, rozená Fürstenbergová (1776–1848), manželka knížete Jana I. (sbírky Lichtenštejnského muzea ve Vídni

V roce 1792 se kníže Jan oženil s Josefou Žofií z Fürstenbergu-Weitry (1776–1848), dcerou lantkraběte Jáchym Egon z Fürstenbergu, s níž měl 14 dětí. Nejstarší syn Alois II. byl dědicem knížecího titulu a rodových majetků v Čechách, na Moravě a v Rakousku, dalších šest synů sloužilo v armádě, tři z nich dosáhli generálských hodností. Z dcer byla významnou osobností císařského dvora Sofie (1798–1869), nejvyšší hofmistryně císařovny Alžběty.

  • 1. Leopoldina Marie Josefa (1793–1808)
  • 2. Karolína (*/† 1795)
  • 3. Alois Josef Maria Jan Křtitel (1796–1858), vládnoucí lichtenštejnský kníže 1836–1858, rytíř Řádu zlatého rouna, nositel velkokříže Řádu sv. Štěpána, ∞ 1831 Františka Kinská z Vchynic a Tetova (1813–1881)
  • 4. Sofie Marie Josefa (1798–1869), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, nejvyšší hofmistryně císařovny Alžběty, ∞ 1817 Vincenc hrabě Esterházy z Galánty (1787–1835), c. k. komoří, generálmajor
  • 5. Marie Josefína (1800–1884)
  • 6. František de Paula Jáchym Josef (1802–1887), c. k. generál jezdectva, vrchní velitel v Uhrách, dědičný člen rakouské Panské sněmovny, ∞ 1841 Julie hraběnka Potocká (1818–1895), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže
  • 7. Karel Jan Nepomuk Antonín (1803–1871), c. k. plukovník, ∞ 1832 Rosálie hraběnka von Grünne (1805–1841), dáma Řádu hvězdového kříže
  • 8. Klotylda (1804–1807)
  • 9. Henrietta (1806–1886), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1825 Josef hrabě Hunyady de Kethély (1801–1869), c. k. komoří
  • 10. Bedřich Adalbert (1807–1885), c. k. generál jezdectva, guvernér v Sedmihradsku, vrchní velitel v Uhrách, doživotní člen rakouské Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, ∞ 1848 Sophie Löwe (1815–1866), operní zpěvačka
  • 11. Eduard František Ludvík (1809–1864), c. k. polní podmaršál, ∞ 1839 Honoria hraběnka Choloniew-Choloniewska (1813–1869), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže
  • 12. August Ludvík Ignác (1810–1884), c. k. major
  • 13. Ida Leopoldina Sofie (1811–1884), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1832 Karel kníže Paar (1806–1881), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna
  • 14. Rudolf (1816–1848), c. k. podplukovník, padl v Itálii

Pohřeb editovat

 
Lichtenštejnská hrobka ve Vranově

Po smrti knížete Jana I. byly jeho ostatky dne 23. dubna 1836 s vojenskými poctami převezeny z Lichtenštejnského paláce do Michaelerkirche k poslednímu požehnání a poté do Vranova, kde byl pochován. Kníže Jan I. i jeho manželka byli pochováni v nové lichtenštejnské rodinné hrobce ve Vranově, severně od Brna, kterou dal kníže vystavět.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann I Josef, Prince of Liechtenstein na anglické Wikipedii.

Literatura editovat

  • JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6. 

Externí odkazy editovat