James Watt

skotský mechanik, vynálezce a fyzik

James Watt (19. ledna 1736 Greenock, Skotsko, Království Velké Británie – 25. srpna 1819 Heathfield Hall, Handsworth, Anglie, Spojené království Velké Británie a Irska) byl skotský vynálezce, mechanik, fyzikmatematik, jehož vylepšení parního stroje se stalo ve Velké Británii a dalších zemích základem následující průmyslové revoluce. Později vynalezl ještě výkonnější dvojčinný parní stroj. Po Wattovi je v Mezinárodní soustavě jednotek pojmenována jednotka výkonu – watt.

James Watt
Portrét hlavy a ramen šedookého muže s parukou. Na sobě má hnědý kabát a pod ním černou vestu. Kolem krku má uvázanou bílou kravatu. Pozadí obrazu je šedozelené.
Henry Howard: Portrét Jamese Watta, cca 1797
Narození 19. ledna 1736
Greenock
Úmrtí 25. srpna 1819 (ve věku 83 let)
Heathfield Hall
Alma mater Glasgowská univerzita
Pracoviště Glasgowská univerzita
Obory strojírenství, parní stroj a vynález
Ocenění čestný doktor University v Glasgow (1806)
člen Královské společnosti
společník Edinburské královské společnosti
Rodiče James Watt a Agnes Muirhead
Podpis James Watt – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

O fungování parních strojů se začal zajímat během svého zaměstnání coby výrobce měřidel na Glasgovské univerzitě. Watt si uvědomil, že při nutném opakovaném ohřívání stávajícího parního stroje se plýtvalo velkým množstvím energie – v roce 1769 vytvořil a nechal si patentovat samostatný kondenzátor[1] umístěný mimo válec, čímž zvýšil účinnost nového typu stroje. Svůj vynález se pokusil podnikatelsky využít, to mu však zpočátku nedovolily finanční potíže. V roce 1775 začal spolupracovat s Matthewem Boultonem a založil s ním společnost Boulton & Watt; po počátečních neúspěších pak Watt díky tomuto podniku výrazně zbohatl.

Po odchodu na odpočinek nadále vynalézal. Zemřel v roce 1819 ve svém domě Heathfield Hall ve věku 83 let.

ŽivotEditovat

Původ a rodinaEditovat

James Watt se narodil 19. ledna 1736 ve William Street ve skotském Greenocku;[2] pokřtěn byl 25. ledna.[3]

Jeho pradědeček byl farmář z Aberdeenu. Zahynul 12. září 1644 v bitvě o most přes řeku Deeprvní biskupské válce, v níž Angličané válčili proti stoupencům covernantu. Wattův dědeček, Thomas Watt, narozený v roce 1642, se později přestěhoval do Cartsdyke, nyní předměstí Greenocku; zde založil školu matematiky a také učil místní rybáře a námořníky schopnosti navigace. Později zastával i soudcovské funkce a stal se jedním z předních občanů Greenocku. Dokázal vybudovat úspěšný podnik, který opravoval lodě, navigace, kompasy atd.[4] Byl bailiem[pozn. 1] barona Cartsburnu.[5] Se svou ženou Margaret Sherrerovou měli šest dětí, avšak tři z nich zemřely již v dětství, čtvrté se pak dožilo jen 18 let. Thomas Watt zemřel dne 27. února 1734 ve věku buď 92[6][7] nebo 95 let; jeho vdova pak zemřela následující rok.[8]

Po jeho smrti převzal podnik jeho druhorozený syn, James Watt starší (* 28. ledna 1699).[9][10] Po více než dvacet let byl členem greenocké rady, po nějakou dobu i jejím pokladníkem, nakonec i bailiem města.[9] Dokázal zaměstnávat až 40 dělníků.[8] Po ztrátě jedné lodi převážející velice hodnotný Jamesem Wattem vyrobený materiál však přišel o většinu majetku.[11] Byl ženat s Agnes Muirheadovou pocházející ze staré rodiny Muirheadů, která se již ve 12. století usadila v pozdějším hrabství Clydesdale, ještě později Lanarkshire.[12] Agnes prý byla neobyčejně inteligentní dáma s veselou povahou.[13][6]

Oba Wattovi rodiče byli presbyteriáni a patřili ke Covernantskému hnutí. Narodilo se jim celkem 5 dětí, 4 synové a jedna dcera. Tři z nich nejmladší, dva synové a dcera, zemřeli již v mládí. Kromě Jamese Watta měli ještě syna Johna, který však zemřel na moři na cestě do Ameriky v roce 1762 ve věku jen málo přes dvacet let.[14]

Dětství a studiaEditovat

James Watt byl již od dětství churavý,[2] avšak vynikal v matematice. Protože kvůli svému chatrnému zdraví nemohl zpočátku navštěvovat školu, učila ho matka. Ta jej naučila číst, otec ho pak naučil základům aritmetikygeometrie.[15] Jednou za otcem domů dokonce přišel muž, který ho káral, že neposílá syna do školy. Poté, co však zjistil, že chlapec kreslí geometrické útvary, se chlapce zeptal na pár otázek a podle Wattova prvního životopisce tento muž žasl nad Wattovou inteligencí.[16] Později James Watt navštěvoval soukromou školu Mr. Adama[3] a nato gymnázium, kde zajímal zejména o fyziku a matematiku.[15] Naučil se také latinuřečtinu,[3] tyto jazyky jej však nebavily.[17] Vzdělávali ho soukromě i místní odborníci.[18] Jeho pozdějším úspěchům pak podle Wattových biografů pomohl také fakt, že již jako malý trávil čas v otcově dílně,[19] kde vyráběl kladkostroje, rumpály apod.[15]

Celé dětství trpěl bolestmi hlavy. Ty jej v některých činnostech indisponovaly na několik dní, někdy i týdnů. V létě pobýval zejména u rodiny Muirheadů. Za pár hodin dokázal údajně nastudovat takové množství znalostí, jako dokázal běžný člověk za několik dní. Nikdy však nespěchal a vždy měl volný čas, který věnoval svým přátelům, básnictví, čtení či přírodě. Své inteligence a talentu si byl vědom.[20] Jeho jedinou sportovní zálibou bylo rybaření; rybařil na mole za svým rodným domem v Greenocku.[21] Zaujala jej také astronomie; hvězdy pozoroval v lesíku kousek od domu otcovými nástroji. Dokázal zde strávit mnoho času.[22]

Od svých 14 let často pobývat u svého strýce v Glasgow a začal se zajímat o chemii a anatomii. Prováděl mnoho chemických pokusů a z přesnosti svých pozorování byl nadšen.[23]

V roce 1753 mu zemřela matka a Wattt se v Greenocku necítil dobře. Jelikož otec již neměl téměř žádné peníze, James Watt věděl, že nebude moci studovat. Kvůli svému zdraví si nakonec zvolil práci výrobce měřidel, která mu vyhovovala.[15][24] Obrátil se na svého strýce v Glasgow, Johna Muirheada, obchodníka,[25] u něhož od června roku 1754 do května 1755 bydlel.[26]

 
Socha Jamese Watta od Francise Chantreye v Glasgowské kulturní budově Hunterian Museum and Art Gallery.

V Glasgow tehdy nepůsobili žádní výrobci měřících přístrojů, a Watt byl všeumělem, dokonce se považoval za optika,[27] protože opravoval a prodával brýle. Také však opravoval housle, spinety, zároveň vyráběl rybářské pruty či kladky atd.,[28] takže Watt vlastně výrobcem měřidel nebyl.[29]

Watt se svěřil svému velice věrnému příteli, Andrewu Andersonovi. Ten měl staršího bratra Johna Andersona, který byl profesorem přírodní filozofie.[28] Po seznámení si Watta tak oblíbil,[30] že mu umožnil přístup ke své vědecké knihovně,[29] v níž Watt trávil mnoho času.[28] Prostřednictvím Andersona[29] a především profesora Muirheada, příbuzného Wattovy matky, byl uveden do společnosti dalších profesorů. Nejvíce upoutal profesora přírodní filozofie doktora Dicka. Ten mu doporučil jet studovat do Londýna, jelikož tam bylo možné dosáhnout lepšího vzdělání,[31] než v celém Skotsku. Watt se tedy rozhodl do Londýna jet. Pro jeho štestí se jeho vzdálený příbuzný, námořní kapitán Marr,[32][29] chystal na stejnou cestu, a tak 7. června 1755 společně na koni do Londýna vyrazili; cesta trvala 12 dní[33] a urazili 470 anglických mil, tj. 756,391 680 kilometrů.[34]

Jelikož Watt v Londýně neměl žádné příbuzné kromě kapitána Marra, musel si s jeho pomocí hledat práci. Většina podniků, které navštívil, vyžadovala, aby zde působil jako učeň po dobu sedmi let, což Watt nechtěl. Chtěl se za rok vrátit do Glasgow a tam si založit svůj vlastní podnik.[35] Nejdříve si našel místo u hodináře, ale jak tam, tak i u dobrého mechanika vydržel jen krátkou dobu.[29] Nakonec se na roční smlouvě domluvil s výrobcem matematických nástrojů Johnem Morganem, jemuž se Wattova práce líbila.[36] Wattův otec za tuto „stáž “ zaplatil 25 guinejí, což bylo v té době značné množství peněz.[37] Běžná sedmiletá stáž tehdy stála do 10 guinejí.[38]

V té době byl James Watt finančně závislý na svém otci a žil nejskromněji, jak mohl. V jednom dopise otci lituje, že tyto náklady nedokáže snížit, protože věděl, že otcova finanční situace také nebyla dobrá. U Morgana vyráběl kvadranty, váhy, později teodolity atd.[39] – práci, která mu byla přidělena, splnil co nejdůkladněji, jak mohl.[29] Během zimy však dostal silnou rýmu, zasáhl jej také kašel a dostal bolesti související s revmatismem. Aby se zotavil, rozhodl se vrátit domů. Vzal si s sebou i několik nových a vzácných nástrojů a několik odborných knih.[40] Z Londýna odjel na konci srpna 1756,[41] domů pak přijel začátkem podzimu.[42]

Působení v Glasgow a práce na parním strojiEditovat

Související informace naleznete také v článku Parní stroj.

Po uzdravení se James Watt vrátil do Glasgow, kde si chtěl založil vlastní podnik. V té době nepůsobil ve Skotsku žádný výrobce měřidel. V podnikání se však Watt nemohl uplatnit, protože cechovní pravidla vyžadovala zmíněných sedm let studií. Po několika dalších pokusech to již vypadalo, že nebude prosperovat, ale najednou ho však profesor Dick zaměstnal opravou přístrojů z Jamajky. Watt si za tuto práci vydělal své první větší peníze, pět liber.[43][44] Nakonec byl přijat jako univerzitní mechanik na Glasgovské univerzitě.[45] Měl zde k dispozici dvě místnosti,[46] jednu z nich veřejnou, kde prodával své nástroje. Ty, které Watt vyráběl, se prodávaly poměrně pomalu. Výrobky proto posílal do Greenocku, tehdy glasgowského přístavu, kde je prodával Wattův otec.[47]

S profesory Josephem Blackem,[30] objevitelem skupenského tepla, a Robinsonem, který se později stal profesorem Edinburské univerzity,[48] se spřátelil.[44] Profesor Black Jamese Watta požádal, aby mu sestrojil varhany. Byť Watt nikdy takovou práci nedělal, přijal ji. Nastudoval si teorii, akustiku a hudbu. Nakonec pro svého přítele vytvořil dobré varhany.[49] V té době se Wattova pověst začala rychle šířit a mezi svými spolupracovníky byl znám jako ten, „kdo toho znal nejvíce a uměl vyrobit cokoliv“.[50] Nevyhýbal žádné práci, i přesto mu však zbýval čas na pokusy.[48]

S cílem rozšířit podnikání vstoupil v říjnu 1759 do obchodního partnerství s Johnem Craigem. Začali s kapitálem ve výši 200 liber a do pěti let vydělali asi 600 liber. V práci dokázali udržovat šestnáct lidí.[51] V roce 1760 se jejich kamenný obchod přesunul mimo areál univerzity.[52]

Parními stroji se Watt začal zabývat až v roce 1759, kdy se o ně začal zajímat kvůli svému příteli Robinsonovi. Ten měl nápad, že by se pára mohla využívat i pro vozidla. Ještě téhož roku vytvořil Watt malý model vozu, poháněný parou. Ten se však neosvědčil.[49] Později zjistil, že univerzita má k dispozici nejnovější model Newcomenova parního stroje, ten byl však poslán k opravě do Londýna. Watt ale nechtěl čekat, a tak se na jeho popud stroj vrátil a on jej dostal k opravě.[53] Potřebné pomůcky si vyrobil. Jelikož většina děl, která byla na toto téma napsána, byla ve francouzštině, italštině či němčině[54], Watt se tyto jazyky začal učit.[55]

V té době, přesněji v první polovině 60. let 18. století, si vzal svou sestřenici Margaret Millerovou, známou jako Peggy,[56] se kterou již dlouhou dobu udržoval vztah.[57] Přestěhovali se do vlastního domu.[58]

 
Animace Newcomenova parního stroje

Po opravě v zimě 1763 se snažil stroj zlepšit. Povšiml si, že kotel dodává páru jen na pár zdvihů pístu, a poté bylo nutno čekat na vytvoření nové páry. O možnostech větší efektivity parního stroje přemýšlel několik dalších měsíců.[53] Věděl jak zabránit rychlému zkapalňování páry při jejím vstupu do válce: válec musí být minimálně stejně teplý, jako vstupní teplota páry. Na druhou stranu potřeboval, aby byl parní válec co nejchladnější.[59] Na jedné procházce na začátku roku 1765 se mu však podařilo tento problém vyřešit. Páru není nutno srážet přímo ve válci, ale v jiné, s válcem spojené nádobě. Vyrobil tedy oddělený kondenzátor, čímž stroj výrazně zefektivnil. Dále pokračoval ve vylepšování parního stroje. Později přišel také na to, že efektivita parního stroje se zvýší ještě více tím, když parní válec uzavře na obou stranách. Vynalezl tak dvojčinný parní stroj, v němž pára koná práci na obou stranách pístu.[59]

Uskutečnění Wattova nápadu podle jeho nákresu trvalo celý půl rok. Z tohoto modelu však unikala pára. James Watt tedy za pomoci klempíře, nepříliš znalého parních strojů, postavil nový a rozměrnější, neboť se domníval, že tím problém s unikající párou vyřeší. Ani tento stroj však nefungoval a Wattovi navíc došly finance.

Partnerství s RoebuckemEditovat

Pomohl mu podnikatel John Roebuck. Ten si uvědomoval, co může Wattův stroj znamenat pro jeho doly. Newcomenův parní stroj byl totiž používán k odčerpávání vody z dolů, avšak pokud bylo vody příliš, vznikaly záplavy a horníci mohli utonout.[60]

Jako podmínku za svou finanční pomoc Wattovi stanovil Roebuck patentovou ochranu. Zároveň Watta požádal, aby na svém vynálezu pracoval co nejintenzivněji.[61]

Watt mu již v listopadu 1765[61] poslal podrobné nákresy, podle kterých měl Roebuck ve svých železárnách Carron Iron Works odlít pístový válec. Odlít se jej však nepovedlo správně a Watt musel pokračovat v pokusech. Jelikož měl Watt stále velké dluhy, musel si začít nějak přivydělávat. Začal tedy pracovat jako zeměměřič lodních kanálů, avšak jeho myšlenky byly stále zaměřeny na parní stroj.[62] Nakonec se v roce 1767[63] Roebuck s Wattem domluvili na tom, že Roebuck zaplatí všechny Wattovy dluhy a bude jeho pokusy financovat. Watt se tedy mohl věnovat jen parnímu stroji. Za to bylo sjednáno, že Roebuck dostane dvě třetiny zisku.

Wattovi se nakonec podařilo sestrojit funkční model. Poté si jel do Londýna stroj patentovat. Dne 5. ledna 1769 mu byl po několika problémech patent pod číslem 913 udělen. Jeho název zněl v překladu nově vynalezený způsob zmenšení spotřeby páry a paliva v ohňových strojích. Watt se ještě předtím vzdal své funkce mechanika na Glasgowské univerzitě, aby se svému vynálezu mohl věnovat opravdu naplno. Aby uživil rodinu si však nějakou práci najít musel; trasoval průplavy.[64]

V říjnu roku 1769 se mu po šesti měsících podařilo podle svého patentu stroj postavit. Tento stroj však měl chyby.[64] Kondenzátor nefungoval a pístový válec netěsnil, a zdálo se, že se tyto problémy nepodaří rozřešit. Watt byl pracemi na parním stroji zaměstnán již 12 let a ani nemohl zaplatit patentové poplatky. Později kvůli zadlužení upadl Roebuckův podnik upadl do konkursu.[65] V roce 1772 Roebuck zbankrotoval.[66]

V této době prodával Watt i hudební nástroje.[67]

Partnerství s BoultonemEditovat

 
Parní stroj firmy Boulton a Watt

Svůj podíl na Wattově patentu přenechal Roebuck Matthew Boultonovi, velkému továrníkovi. Ten se zasloužil o praktické rozšíření Wattova vynálezu. Byl majitelem továrny na hodinářské a ozdobné předměty. V roce 1770 zaměstnával již 700 dělníků. Postavil továrnu v Soho a hledal způsob, jak si opatřit levnou hnací sílu. Ředitelem jeho závodů technik profesor Small, který byl Wattovým přítelem a Boultona upozornil na Wattovy výsledky.[65] Boulton se chtěl stát Wattovým partnerem, ale jen při dodržení tří podmínek:

  1. Wattův stroj musí fungovat
  2. partnerství s Roebuckem musí Watt ukončit a jeho práva přenést na Boultona
  3. prodloužit patentovou ochranu o 25 let, tedy až do roku 1800.

Po delším jednání, zejména s londýnským patentovým úřadem se Wattovi podařilo tyto připomínky splnit.

Při zeměměření Kaledonského kanálu ve vesnici Fort Augustus v září roku 1773, Wattově největším zeměměřičském projektu, obdržel 26. září zprávu od Roberta Muirheada, že je jeho žena vážně nemocná. Rychle jej do Glasgow, ale přijel až po její smrti – jeho žena zemřela již v den, kdy Muirhead napsal svůj dopis. Zemřelo i dítě, které Margaret porodila.[68][69][70] Wattovi porodila 6 dětí,[66] mimo jiné Jamese, Gregoryho, Janet a Margaret. Její smrt ho velice zasáhla. Do svého deníku si zapsal: „In her I lost the comfort of my life, a dear friend and a faithful wife.“[68]

Boulton s Wattem pak založili společnost Boulton & Watt. Boulton měl smluvené dvě třetiny, Watt jednu. I tak se Boulton o zisk dělil napolovic. Společně se stali přáteli. V květnu 1774 se natrvalo přestěhoval do Birminghamu.[71] Nadále často navštěvoval Glasgow, kde měl příbuzné a hlavně své děti. Musel také navštěvovat svého otce, který byl na Wattovu pomoc odkázaný.[72] V Soho měl Watt k dispozici několik mechaniků, kteří uměli dělat velice jemnou práci. Začátkem roku 1775 byla zhotovena nejdůležitější součástka, parní válec. Odlita byla v tehdy vyhlášené slévárně Johna Wilkinsona. Po namontování válce stroj konečně fungoval. Nadšený Wilkinson objednal v Boultonově a Wattově firmě svému podniku parní stroj.

Později bylo ujednáno, že veškeré součásti pro parní stroje bude vyrábět firma Boulton a Watt, ale parní válce bude dodávat Wilkinsonova továrna, která sídlila v Broseley a byla tehdy pokládána za nejlepší železozpracující továrnu v Anglii.[73]

Firma však neměla dostatek pracovníků na stavbu strojů. V roce 1776 dodala jen jeden parní stroj, následující rok pak stroje dva. Tehdy však nebyla výroba parních strojů jednoduchá, stavěl se až na místě. Následující roky se výkon Wattovy a Boultonovy společné firmy zlepšil, i tak však prodělávala, jelikož stroje byly pronajímány za poplatky a ty byly placeny celkem lhostejně.[74] Firma se však poměrně rychle připravila na hromadnou výrobu a bylo rozhodnuto, že podnik vyrobí 65 parních strojů ročně, což bylo tehdy poměrně vysoké číslo.[75] I tak nadále prodělávala a ztráty musel Boulton splácet z příjmů svých ostatních podniků.[74] Jeden z nejdůležitějších strojů, který firma dodala, byl tzv. „The Bow“ v Londýně. Jelikož věděli, že kvalita jejich strojů bude záviset na tomto stroji, jel Watt do Londýna na spuštění stroje a na místě opravil závadu. Mechanik, který stroj stavěl, dokonce v Londýně zůstal, aby na stroj dohlížel.[75]

Jednou Watt dostal nabídku, aby šel pracovat do Ruska, tu ale odmítl.[76] V roce 1777 se do firmy přidal William Murdoch.[77]

Klíčová byla objednávka parního stroje do dolů v Cornwallu, kde se používaly Newcomenovy parní stroje. Prvnímu parnímu stroji pro tyto doly byla věnována mimořádná pozornost a Watt sám jel do Cornwallu, aby na výstavbu stroje dohlížel. Pobyt tam však nebyl pro Watta příjemný, jelikož zaměstnanci u Newcomenových strojů považovali Wattův příjezd za nepřátelské napadení oblasti jejich zájmů.[78] Mnoho lidí sledovalo s napětím spuštění stroje. Fungoval dobře, jeho rychlost byla rekordní a spotřebovával třetinu uhlí než stroje stávající.[79] Nato začalo přicházet mnoho nových objednávek. V roce 1784 byly již všechny parní stroje v Cornwallu nahrazeny těmi Wattovými.[78]

V létě 1776 se Watt podruhé oženil, a to s dcerou bohatého barvíře Jamese Mac Gregora Ann Mac Gregorovou.[80] S tou měl Watt dvě děti, obě však zemřely již v dětství.[72]

Díky úspěchu společné firmy s Boultonem Watt výrazně zbohatl.[66]

 
James Watt a parní stroj

Kopírovací strojEditovat

 
Přenosný kopírovací stroj, vynález Jamese Watta

Před rokem 1780 neexistovala žádná efektivní metoda, jak vytvářet kopie dopisů nebo nákresů. Jediná, která se používala, bylo více spojených per dohromady. Watt se nejprve svými experimenty snažil tuto metodu zlepšit, nakonec na ni však rezignoval.[81] Místo toho vymyslel novou metodu: speciálním inkoustem se napsal dopis, na něj se položil speciální tenký papír a oba se válečkem přitiskly.[82]

Na tomto vynálezu začal pracovat v roce 1779. Aby vyrobil správný inkoust, tenký papír a lis. musel experimentovat. V roce 1780 se mu podařilo vynález patentovat. Společně s Boultonem (který poskytl potřebné finance) a Jamesem Keirem (jenž firmu řídil) založili novou firmu s názvem James Watt and Co. Za pár let po vyřešení nedostatků mohl být tento Wattův vynález používán běžnými lidmi.[83]

Další život a díloEditovat

Zásluhou Jamese Watta se rychlost průmyslová revoluce nejen ve Spojeném království zvýšila.

V roce 1784 se stal členem Edinburské královské společnosti.[84] Spolu s Boultonem byl členem Lunární společnosti spojující významné vědce a průmyslníky.[85]

Watt mimo vynalezl i další věci, například odstředivý regulátor, vývěvu, setrvačník parního stroje, dvojcestný ventil či přímovod. Také vyřešil utěsnění pístu, nezávisle objevil složení vody, ale také upřesnil fyzikální pojem práce. Zavedl také jednotku koňská síla, kterou později nahradil v soustavě SI po něm pojmenovaný watt.[86]

James Watt se radil také o fotografických postupechThomasem Wedgwoodem cca v roce 1790 nebo 1791. Tomu napsal: „Vážený pane, děkuji Vám za Vaše instrukce o stříbrných obrázcích[pozn. 2], až budu doma, udělám nějaké experimenty.“

Pozdní životEditovat

 
Pracovna Jamese Watta

V roce 1800 odešel Watt na odpočinek. V témže roce vypršel jeho patent a jeho obchodní partnerství s Boultonem bylo předáno jejich synům, Matthewu Robinsonovi Boultonovi a Jamesi Wattovi mladšímu. Watt si zakoupil statek v Heathfieldu, kde pobýval.[87]

Nadále vynalézal nové věci, a to v pracovně ve svém domu Heathfield HallHandsworthu. Zároveň si dopisoval s velkým množstvím vědců a sledoval také vývoj parního stroje. V roce 1806 obdržel čestný doktorát Glasgowské univerzity. Francouzská akademie jej zvolila korespondenčním členem a v roce 1814 se stal jejím zahraničním spolupracovníkem.[88] Stal se členem londýnské Královské společnosti. Bylo mu nabídnuto i povýšení do šlechtického stavu, to ale odmítl.[89]

Zemřel dne 25. srpna 1819 ve svém domě ve věku 83 let. Pohřben byl 2. září v nedalekém kostele sv. Marie.

PovahaEditovat

 
Dopisy Jamese Watta

James Watt byl pracovitý, před novou prací studoval příslušnou teorii a ověřoval si známé poznatky.[48] Měl hodně přátel, na které si nacházel čas i přes relativně vysoké pracovní vytížení.[20] Mnoho četl, byl rozhleděný, uměl řadu jazyků a kromě astronomie a matematiky se zajímal o botaniku, starověké obory (například metafyziku či etymologii) a literaturu.[pozn. 3] Byl obeznámen i s architekturou, hudbou či právem.[90][91]

Přátelil se s mnoha vědci a učenci.[91] Rád konverzoval, ale málokdy navrhoval témata – raději se ujímal slova při probírání témat, které navrhli ostatní. I přesto, že jeho řeč byla bohatá na informace, nepodobala se vážným diskusím či přednáškám, naopak byla veselá; Watt měl smysl pro jistý typ vážného humoru. Byť byl jeho hlas hluboký a silný, zpravidla mluvil hlasem nízkým. Jeho úsměv byl klidný. Byl laskavé povahy a přátelům nebo těm, kteří jej požádali o radu, se snažil pomáhat.[90] Podle Andrewa Carnegieho zemřel bez jediného nepřítele.[91] Jeho zdraví, které bylo v mládí churavé, se v pozdějších fázích života zdálo být pevnější.[90]

Watt neměl rád vyjednávání se zákazníky, kteří hodlali využívat jeho typ parního stroje.[92][pozn. 4]

Posmrtné připomínkyEditovat

  • Mezinárodní soustavě jednotek SI je po něm pojmenována jednotka výkonu – watt.[93][94]
  • Roku 1969 byl v parku Glasgow Green umístěn pamětní kámen, označující místo, kde měl Watt v roce 1765 přijít na to, jak vylepšit Newcomenův parní stroj.[95]
  • Dne 29. května 2009 Bank of England oznámila, že se Matthew Boulton a James Watt objeví na nové 50 librové bankovce. Vlevo je vyobrazen Boulton, uprostřed stojí Wattův parní stroj a Watt je umístěn napravo od něj; za těmito prvky je vyobrazena továrna v Soho. Bylo to v historii poprvé, kdy se na bankovce Bank of England objevily dvě osoby, a podruhé, co se na britské bankovce objevil Skot (Watt).[96] V září 2011 bylo oznámeno, že bankovky budou dány do oběhu 2. listopadu.[97] Každý z mužů má na bankovce i jeden ze svých citátů. Boultonův citát zní: „I sell here, Sir, what all the world desires to have – POWER“ a Wattův citát uvádí: „I can think nothing else but this machine.“
  • Po Wattovi byla pojmenována kolej Jamese Watta v Greenocku.
  • V roce 2011 byl Watt společně s dalšími šesti inženýry uveden do Skotské inženýrské síně slávy.[98]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Bailie byla funkce skotského úředníka, jakási obdoba rychtáře.
  2. Watt se o nich zmiňuje jako o „Silver Pictures“.
  3. Nebylo vzácné slyšet jej kritizovat německou poezii.
  4. V dopise svému příteli Williamu Smallovi z roku 1772 Watt napsal, že by „raději čelil naládovanému kanónu, než aby vyjednával obchodní podmínky pro svou firmu“.[92]

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků James Watt na norské (bokmål) Wikipedii a James Watt na anglické Wikipedii.

  1. WASSON, Ellis. Dějiny moderní Británie: od roku 1714 po dnešek. Překlad Tomáš Znamenáček. [s.l.]: Grada, 2010. 432 s. ISBN 978-80-247-3267-1. S. 388. 
  2. a b L. T. C. Rolt 1963, s. 12.
  3. a b c DICK, Malcolm. James Watt (1736-1819): Culture, Innovation and Enlightenment. 1. vyd. Liverpool: Oxford University Press, 2020. 256 s. Dostupné online. ISBN 1-78962-504-1, ISBN 978-1-78962-504-2. OCLC 1140011141 S. 41. (anglicky) 
  4. CARNEGIE, Andrew, 1905. James Watt. 2. vyd. Brémy: [s.n.]. 239 s. Dostupné online. ISBN 3-86403-004-8, ISBN 978-3-86403-004-8. OCLC 941974593 Kapitola Chapter I Childhood and Youth, s. 3. (anglicky) 
  5. Muirhead, James Patrick 1858, s. 7.
  6. a b KOZEL, Stanislav. James Watt. Praha: Orbis, 1946. 30 s. Dostupné online. S. 5. 
  7. ROLT, Lionel Thomas Caswall. James Watt. 1. vyd. [s.l.]: Arco Pub. Co, 1963. 147 s. Dostupné online. OCLC 213789555 S. 8. (anglicky) 
  8. a b MUIRHEAD, Patrick James, 1858. The Life of James Watt : With Selections From His Correspondence. 1. vyd. [s.l.]: J. Murray. 580 s. Dostupné online. OCLC 1087284879 S. 9. (anglicky) 
  9. a b Muirhead, James Patrick 1858, s. 12.
  10. A. Carnegie 1905, s. 5.
  11. A. Carnegie 2011, s. 5.
  12. A. Carnegie 2011, s. 3.
  13. Muirhead, James Patrick 1858, s. 13.
  14. Muirhead, James Patrick 1858, s. 17.
  15. a b c d Kozel, Stanislav 1946, s. 6.
  16. Muirhead, James Patrick 1858, s. 18.
  17. A. Carnegie 2011, s. 9.
  18. Muirhead, James Patrick 1858, s. 25.
  19. L. T. C. Rolt 1963, s. 15.
  20. a b Muirhead, James Patrick 1858, s. 23–24.
  21. Muirhead, James Patrick 1858, s. 25–26.
  22. Muirhead, James Patrick 1858, s. 28–29.
  23. Muirhead, James Patrick 1858, s. 22–23.
  24. A. Carnegie 2010, s. 10–11.
  25. D. Malcolm 2020, s. 46.
  26. Murihead, James Patrick 1858, s. 31–32.
  27. D. Malcolm 2020, s. 210.
  28. a b c A. Carnegie 2011, s. 11.
  29. a b c d e f Kozel, Stanislav 1946, s. 7.
  30. a b D. Malcolm 2020, s. 169.
  31. D. Malcolm 2020, s. 48.
  32. D. Malcolm 2020, s. 242.
  33. A. Carnegie 1905, s. 23.
  34. RUSSELL, Ben. James Watt: Making the World Anew. 1. vyd. Londýn: Reaktion Books, 2014. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78023-375-8, ISBN 1-78023-375-2. OCLC 921489485 S. 22. (anglicky) 
  35. A. Carnegie 1905, s. 28–29.
  36. A. Carnegie 1905, s. 29.
  37. D. Malcolm 2020, s. 47.
  38. D. Malcolm 2020, s. 211.
  39. A. Carnegie 1905, s. 28–30.
  40. A. Carnegie 1905, s. 34.
  41. Muirhead, James Patrick 1858, s. 39.
  42. A. Carnegie 1905, s. 35.
  43. D. Malcolm 2020, s. 49–50.
  44. a b A. Carnegie 1905, s. 35–36.
  45. L. T. C. Rolt 1963, s. 19.
  46. Kozel, Stanislav 1945, s. 8.
  47. A. Carnegie 1905, s. 38–39.
  48. a b c Kozel, Stanislav 1946, s. 9.
  49. a b Kozel, Stanislav 1946, s. 8.
  50. A. Carnegie 1905, s. 39.
  51. Thomas H. Marshall. James Watt. 1. vyd. Edinburgh: Leonard Parsons Ltd., 1925. Dostupné online. (anglicky) 
  52. A. Carnegie 1905, s. 60.
  53. a b Kozel, Stanislav 1946, s. 10.
  54. A. Carnegie 1905, s. 72.
  55. A. Carnegie 1905, s. 45–46.
  56. D. Malcolm 2020, s. 62.
  57. A. Carnegie 1905, s. 58.
  58. L. T. C. Rolt 1963, s. 23.
  59. a b Kozel, Stanislav 1946, s. 12.
  60. Roebuck, John. 11. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1911. (1911 Encyclopædia Britannica; sv. 23). Dostupné online. 
  61. a b Kozel, Stanislav 1946, s. 13.
  62. A. Carnegie 1905, s. 68.
  63. A. Carnegie 1905, s. 69.
  64. a b Kozel, Stanislav 1946, s. 14.
  65. a b Kozel, Stanislav 1946, s. 15.
  66. a b c KINGSFORD, Peter W. James Watt. Britannica.com [online]. Britannica Inc. [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. D. Malcolm, s. 212, 215.
  68. a b D. Malcolm 2020, s. 69.
  69. Mission X – Victory Of The Steam Engine, ZDF 2002, 53 minut, dabing Prima TV, 24 minuta., [cit. 2020-05-19], Dostupné online
  70. Kozel, Stanislav 1946, s. 16.
  71. D. Malcolm 2020, s. 212.
  72. a b Kozel, Stanislav 1946, s. 17.
  73. Kozel, Stanislav 1946, s. 18.
  74. a b Kozel, Stanislav 1946, s. 19.
  75. a b Kozel, Stanislav 1946, s. 20.
  76. Kozel, Stanislav 1946, s. 21.
  77. A. Carnegie 1905, s. 137.
  78. a b Kozel, Stanislav 1946, s. 21–22.
  79. A. Carnegie 1905, s. 127.
  80. H. W. Dickinson. James Watt: Craftsman and Engineer. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 31. 10. 2010. 262 s. Dostupné online. ISBN 978-0-511-70814-5, ISBN 0-511-70814-9. OCLC 889953853 Kapitola Partnership with Boulton, s. 92. (anglicky) 
  81. HILLS, Richard. James Watt Triumph through adversity 1785–1819. [s.l.]: Landmark Publishing, 2006. 256 s. ISBN 978-1843061939. S. 190–211. (anglicky) 
  82. D. Malcolm, s. 195–196.
  83. Hills 2006, s. 116.
  84. WATSON, Garth. The Smeatonians: The Society of Civil Engineers.. 1. vyd. [s.l.]: Telford, 1989. xii, 185 s. ISBN 0-7277-1526-7, ISBN 978-0-7277-1526-5. OCLC 59202110 
  85. A. Carnegie 1905, s. 177.
  86. LIRA, Carl. Biography of James Watt [online]. egr.msu.edu, 2001 [cit. 2020-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. Kozel, Stanislav 1946, s. 27.
  88. DICKINSON. James Watt: Craftsman and Engineer. 1. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1935. OCLC 889953853 S. 197–198. 
  89. Kozel, Stanislav 1946, s. 28.
  90. a b c A. Carnegie 1905, s. 234–237.
  91. a b c A. Carnegie, s. 237–239.
  92. a b ROLL, Erich. An early experiment in industrial organisation, being a history of the firm of Boulton & Watt, 1775-1805. 1. vyd. [s.l.]: Longmans Green and Co., 1930. 230 s. Dostupné online. S. 20. (anglicky) 
  93. KINGSFORD, Peter W. James Watt [online]. Encyclopædia Britannica Online [cit. 2020-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  94. Universum : všeobecná encyklopedie. 1. vyd. Svazek 10. Praha: Odeon, 2001. 662 s. ISBN 80-207-1072-8. Heslo Watt, s. 406. 
  95. MILLER, David Philip. James Watt, Chemist: Understanding the Origins of the Steam Age. Pittsburgh: University of Pittsburgh Press, 06. 15. 2009. 256 s. (Science and Culture in the Nineteenth Century). Dostupné online. ISBN 978-1-85196-974-6. Kapitola The ‘Great Steamer’ – A Life Outlined. (anglicky) 
  96. Steam giants on new £50 banknote. news.bbc.co.uk. 2009-05-30. Dostupné online [cit. 2020-05-20]. (anglicky) 
  97. STEWART, Heather. Bank of England to launch new £50 note. The Guardian. 2011-09-30. Dostupné online [cit. 2020-05-20]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  98. Scottish Engineering Hall of Fame 2011 Inductees (1) [online]. Scottish Engineering Hall of Fame [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat