Otevřít hlavní menu

James Bruce, 8. hrabě z Elginu

britský diplomat a státník

James Bruce, 8. hrabě z Elginu (James Bruce, 8th Earl of Elgin, 12th Earl of Kincardine, 8th Baron Bruce of Whorlton, 1st Baron Elgin) (20. července 1811, Londýn, Anglie20. listopadu 1863, Dharamsala, Indie) byl britský diplomat a státník ze staré skotské šlechty. Zastával funkce ve vládě, byl generálním guvernérem v Kanadě a místokrálem v Indii. V době opiových válek významně působil jako diplomat v Číně, zastával také řadu čestných funkcí ve Skotsku.

James Bruce, 8. hrabě z Elginu
DENT(1881) 2.086 LORD ELGIN.jpg
Narození 20. července 1811
Londýn
Úmrtí 20. listopadu 1863 (ve věku 52 let)
Dharamsala
Bydliště Bois-de-Coulonge Park (1850–1854)
Alma mater Christ Church
Ocenění velkokříž Řádu lázně
Manžel(ka) Lady Mary Louisa Bruce, Countess of Elgin and Kincardine
Děti Victor Bruce, 9. hrabě z Elginu
Rodiče Thomas Bruce, 7th Earl of Elgin
Příbuzní Augusta Stanley (sourozenec)
Funkce Člen 14. parlamentu Spojeného království (1841–1842)
Governor of Jamaica (1842–1846)
Generální guvernér Kanady (1847–1854)
generální guvernér Indie (1862–1863)
Člen britského Privy Council
Podpis James Bruce, 8. hrabě z Elginu – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházel ze starobylého skotského rodu, narodil se do početné rodiny diplomata a sběratele Thomase Bruce, 7. hraběte z Elginu (1766–1841). Studoval v Etonu a v Oxfordu, kde se spřátelil s pozdějším premiérem W. Gladstonem. V roce 1841 byl zvolen do Dolní sněmovny, ale téhož roku po otci zdědil šlechtické tituly se skotským peerstvím.

Obsah

Diplomat a koloniální administrátorEditovat

V letech 1842–1844 byl guvernérem na Jamajce. Zásluhy získal především jako generální guvernér v Kanadě (1847–1854), kde se mu podařilo konsolidovat politické poměry po předchozích povstáních, uzavřel obchodní smlouvu s USA a podporoval výstavbu železnic. V roce 1849 získal britský titul barona Elgina a vstoupil do Sněmovny lordů (všechny ostatní rodové tituly platily pouze pro Skotsko).

V roce 1857 byl jmenován členem Tajné rady a jako zplnomocněný komisař vyslán s vojenským kontingentem do Číny, kde měl hájit britské obchodní zájmy. Mezitím ale vypuklo Velké indické povstání a Elgin svěřený vojenský sbor uvolnil pro udržení nadvlády v Indii. Do Číny se dostal až v roce 1858 a uzavřel Tiencinskou smlouvu, téhož roku získal Řád lázně. Po návratu do Anglie se stal v Palmerstonově vládě generálním poštmistrem (1859–1860), poté byl znovu vyslán do Číny a vydal pokyn k vypálení Letního paláce. Po uzavření Pekingské smlouvy (1860) a dvou cestách do Japonska se vrátil do Anglie. Po předchozích zkušenostech se nakonec dostal k nejvyššímu postu v britské koloniální správě a v lednu 1862 byl jmenován místokrálem a generálním guvernérem v Indii (byl nástupcem lorda Canninga, formálně převzal funkci až v březnu). Zemřel v Indii na mrtvici a byl zde také pohřben.

Kromě působení v koloniích zastával též řadu dalších čestných funkcí v Anglii, byl kurátorem Britského muzea a prezidentem Společnosti starožitností ve Skotsku, v letech 1859–1861 byl rektorem univerzity v Glasgow. V letech 1854–1863 byl lordem-místodržitelem v hrabství Fife, kde vlastnil statky. Hlavní rodové sídlo Broomhall House obohatil o umělecké sbírky, které získal při vyrabování Letního paláce v Číně.

Jeho jméno nesou města Kincardine a Port Elgin v Kanadě.

RodinaEditovat

 
Zámek Broomhall House ve Skotsku, hlavní sídlo hrabat z Elginu

Poprvé se oženil v roce 1841 s Elizabeth Cumming-Bruce (1821–1843), která zemřela po porodu druhé dcery. V roce 1846 se jeho druhou manželkou stala Mary Louisa Lambton (1819–1898), dcera kanadského generálního guvernéra 1. hraběte z Durhamu. Z tohoto manželství pocházelo pět dětí, dědicem rodových titulů byl nejstarší syn Victor (1849–1917), který byl taktéž indickým místokrálem. Druhorozený syn Robert Bruce (1851–1893) sloužil v armádě a v letech 1880-1889 byl poslancem Dolní sněmovny za hrabství Fife.

Mladší bratr 8. hraběte Robert Bruce (1813–1862) byl generálmajorem, další bratr Sir Frederick Bruce (1814–1867) byl v letech 1859–1865 vyslancem v Pekingu a později zemřel jako vyslanec v USA.

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, díl 8., Praha, 1894 (reprint 1997), s. 520–521 ISBN 80–7185–105–1

OdkazyEditovat