Jacques-Yves Cousteau
Jacques-Yves Cousteau ([žak ív kustó]; 11. června 1910, Saint André de Cubzac u Bordeaux – 25. června 1997, Paříž) byl francouzský námořní důstojník, oceánograf a vynálezce, ochránce přírody, fotograf a filmař zabývající se výzkumem, ochranou a popularizací života moří a oceánů.
| Jacques-Yves Cousteau | |
|---|---|
.jpg) Jacques-Yves Cousteau | |
| Narození | 11. června 1910 Saint André de Cubzac,  Francie |
| Úmrtí | 25. června 1997 (ve věku 87 let) Paříž, Francie |
| Příčina úmrtí | akutní infarkt myokardu |
| Alma mater | Námořní škola Collège Stanislas |
| Povolání | zoolog, objevitel, filmař, inovátor, fotograf, památkář, oceánograf, spisovatel, vynálezce, scenárista, důstojník francouzského námořnictva, mořský biolog, inženýr, biolog, filmový režisér, světoběžník a umělecký producent |
| Ocenění | Academy Award for Best Documentary Feature Film (1955) Oscar za nejlepší krátkometrážní hraný film (1958) Zakladatelova medaile (1963) Howard N. Potts Medal (1970) komandér Řádu čestné legie (1972) … více na Wikidatech |
| Choť | Simone Melchior (1937–1990) Francine Cousteau (1991–1997) |
| Děti | Philippe Cousteau Jean-Michel Cousteau Diane Cousteau Pierre-Yves Cousteau |
| Rodiče | Daniel Cousteau a Elizabeth Cousteau[1] |
| Příbuzní | Pierre-Antoine Cousteau (sourozenec) Philippe Cousteau mladší a Alexandra Cousteau (vnoučata) |
| Funkce | ředitel muzea (Musée océanographique de Monaco; 1957–1988) 17. křeslo Francouzské akademie (1988–1997) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Pocházel z rodiny advokáta, ale od dětství ho zaujalo létání a moře. Od roku 1930 navštěvoval Námořní školu v Brestu, roku 1933 vstoupil do Francouzského válečného námořnictva, v němž sloužil až do roku 1956, nakonec jako korvetní kapitán. Zasloužil se o zřízení oddílů vojenských potápěčů a vynalezl pro ně první vodní skútr. Přání stát se pilotem se po těžké autonehodě musel vzdát. Roku 1937 se oženil se Simone Melchior a měl s ní dva syny. Za druhé světové války se podílel na odboji a roku 1943 byl vyznamenán Řádem čestné legie.
Už před válkou se zabýval potápěním, postavil si vodotěsné pouzdro na kameru a roku 1942 natočil svůj první podmořský film. Se dvěma spolupracovníky vynalezl dýchací přístroj aqualung (1942), po válce konstruoval výzkumné ponorky a hlubokomořské kamery. Roku 1950 získal vyřazenou britskou minolovku a přestavěl ji na výzkumnou loď RV Calypso, které pak velel a na první výpravě do Rudého moře roku 1952 natočil první podmořský barevný film. Stal se prezidentem Francouzské oceánografické společnosti a ředitelem Oceánografického institutu v Monaku. Roku 1975 objevil v Egejském moři vrak britské lodi HMHS Britannic, potopené 1916. Po roce 1980 dal postavit novou výzkumnou loď Alcyone, která stále slouží výzkumům Cousteauovy společnosti. Natočil přes 100 filmů a publikoval mnoho knih. Vytvořil také populární seriál Podmořský svět Jacquese Cousteaua.
V jeho odkazu pokračuje syn Jean-Michel Cousteau a vnoučata Fabien a Celine.
Ocenění editovat
Jeho film Svět ticha získal roku 1956 Zlatou palmu v Cannes a roku 1957 Oscara za nejlepší dokumentární film, stejně jako filmy "Příběh červené rybky" (1959), a Svět bez slunce (1965). Roku 1979 získal čestný doktorát Harvardovy univerzity a roku 1965 nejvyšší americké vyznamenání, Prezidentskou medaili svobody. Od roku 1988 byl členem Francouzské akademie.
Jméno Jeancousteau nese planetka 6542, kterou roku 1985 objevil Antonín Mrkos na Kleti.
Bibliografie v češtině editovat
- Svět ticha. Praha: Mladá fronta, 11959, 21960. (s Frédéricem Dumasem)
- Dech moře. Praha: Mladá fronta, 11964, 21966.
- Žralok. Praha. Mladá fronta. 1973 (s Philippem Cousteau)
- Poklad na stříbrné mělčině. Praha: Mladá fronta, 1977. (s Philippem Diolé)
- Tři dobrodružství lodě Calypso. Praha: Orbis, 1977. (s Philippem Diolé)
- Velryba. Vládce moří. Praha: Mladá fronta, 1977.
- Delfíni. Praha: Mladá fronta, 1979. (s Philippem Diolé)
- Život na konci světa. Praha: Mladá fronta, 1983. (s Yvesem Paccaletem)
- Tuleni. Praha: Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-081-2
- Tučňáci. Praha: Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-079-0
- Delfíni. Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-082-0 (fotopublikace odlišná od knihy z r. 1979)
- Tajemství mořských hlubin. Praha: Slovart, 1995. ISBN 80-85871-29-7
- Člověk, orchidej a chobotnice: objevování a ochrana našeho přírodního světa. Praha. Mladá fronta, 2010 ISBN 978-80-204-2109-8
Na motivy knih J. M. Cousteau vycházely komiksové příběhy s názvem Slavné vraky v časopise ABC.
Odkazy editovat
Reference editovat
Související články editovat
Externí odkazy editovat
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jacques-Yves Cousteau
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques-Yves Cousteau na Wikimedia Commons 
Osoba Jacques-Yves Cousteau ve Wikicitátech- Životopis na stránkách Francouzské akademie (francouzsky)
| 17. křeslo Francouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Jean Delay |
1988–1997 Jacques-Yves Cousteau |
Nástupce: Érik Orsenna |
