J. & L. Lobmeyr

J. & L. Lobmeyr je vídeňský obchodní dům se sklem. Mateřská společnost sídlící na adrese Kärntner Strasse 26 ve Vídni je stále rodinným podnikem a prodejním místem vysoce kvalitního křišťálového skla.

J. & L. Lobmeyr
J. und L. Lobmeyer Wien 2009 PD.jpg
Základní údaje
Právní formaGmbH
Datum založení1823
Adresa sídlaVídeň
Souřadnice sídla
Klíčoví lidéRodina Rathových
Charakteristika firmy
Rozsah působeníCelosvětově
Oblast činnostiSklářský, kovozpracující průmysl
ProduktySklářské výrobky, železářské produkty a kování
SlužbyMaloobchodní prodej
Identifikátory
Oficiální webwww.lobmeyr.at
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vnitřní pohled do prodejny J. & L. Lobmeyr ve Vídni

HistorieEditovat

 
Ludwig Lobmeyr (1829-1917)

V roce 1823 založil Josef Lobmeyr (1792–1855)[1][p. 1] ve Vídni obchodní dům se skleněným zbožím, který se stal známým až ve druhé generaci pod vedením jeho potomků Josefa, Ludwiga, Louise a Mathildy pod názvem „J. & L. Lobmeyr“. V roce 1855 převzali vedení firmy po svém otci bratři Josef Lobmeyr a Ludwig Lobmeyr; Josef se stal obchodním ředitelem firmy, zatímco Ludwig byl zodpovědný za umělecký program společnosti.

Ludwig Lobmeyr (1829–1917)[2][3][4][5][6][p. 2] rozšířil kontakty s českými sklárnami a dílnami na zušlechťování skla, které navázal již jeho otec Josef Lobmeyr; udržoval v provozu několik poboček v regionu a najímal pro sebe brusiče a rytce skla. Střediskem pro nábor umělců bylo severočeské město Kamenický Šenov a jeho okolí. Ludwig také úzce spolupracoval s českým podnikatelem a sklářem Wilhelmem Kralikem von Meyrswalden, manželem Ludwigovy sestry Louisy.[p. 3] Mnoho svých návrhů skla (skleniček) nechal Ludwig Lobmeyr vyrábět v umělecky významné sklárně Adolf u Vimperku (ve firmě synovce svého švagra Meyra).[p. 4]

Pod Ludwigovým vedením se společnost J. &. L. Lobmeyr v roce 1860 stala dvorním obchodníkem a dodavatlem skla. Zajišťovala křišťálové lustry pro Hofburg, pro zámek Schönbrunn a bavorské královské paláce. Ludwig, sám nadšený mecenáš a sběratel, se znal i s umělci a vědci mimo obor sklářství, jakými byli například dánsko-rakouský architekt Theophil von Hansen a rakouský architekt a designér Josef Hoffmann. V roce 1882 ve spolupráci s Thomasem Alvou Edionem vybavil redutní (redutové) sály palácového komplexu Hofburg v centru Vídně prvními elektrickými lustry na světě. V roce 1887 byl Ludwig císařem Františkem Josefem I. jmenován poslancem horní komory parlamentu (Herrenhaus) a v roce 1889 se stal čestným občanem města Vídně. Nabídku ucházet se o šlechtický titul a vstoupit do šlechtického stavu odmítl.

Lobmeyr byl také dodavatelem pro bavorský, srbský, řecký a bulharský dvůr. Belgický král, brabantský vévoda a flanderský hrabě byli zásobeni již dříve.

Když Ludwig v roce 1917 zemřel bezdětný, odkázal firmu Stefanu Rathovi (1876–1960), synovi své sestry Mathildy. V roce 1907 byla otevřena další pobočka firmy v Karlových Varech. Velmi rozsáhlý jídelní servis byl vyroben pro následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este, který se předtím nechal inspirovat motivy vybranými v Rakouském muzeu užitého/současného umění.

Společnost J. & L. Lobmeyr přežila druhou světovou válku a v poválečném období udržovala obchodní činnost zakázkami na lustry a svítidla pro Vídeňskou státní operu, pro divadlo v Lucemburku, pro Metropolitní operu v New Yorku, pro Centrum Johna F. Kennedyho pro múzická umění (John F. Kennedy Center for the Performing Arts) ve Washingtonu DC a pro moskevský Kreml. Společnost Lobmeyr také pracovala na zakázkách pro saúdský královský dvůr a brunejského sultána.

Stefan Rath (1876–1960) popsal historii své rodiny a společnosti. J. & L. Lobmeyr a toto dílo je od roku 1962 až dodnes (2005) ve vlastnictví jeho potomků.[p. 5]

Lobmeyrské skloEditovat

Společnost J. & L. Lobmeyr prožila své velké období v historismu. Ludwig Lobmeyr vždy usiloval o oživení tradic ve starém německém stylu. V 19. století byly velmi oblíbené slezské poháry s císařskými orlicemi a dalšími typickými ozdobami ze 17. století - některé s pseudodatováním. Dalšími stěžejními produkty pro sklo firmy Lobmeyr ve druhé polovině 19. století byly sklenice a číše se smaltovanou malbou a zlatým ornamentem stejně jako barevné sklenice, mísy a džbány s jemně propracovanými smaltovanými síťovými ornamenty ve zlaté a bílé barvě.

V tomto období, kdy bylo v aristokratických a vyšších středostavovských kruzích populární zařizování tzv. „arabských pokojů“, hrálo významnou roli také sklo v islámském stylu. Také Rakouské muzeum užitého umění/současného umění (německy: Österreichisches Museum für angewandte Kunst/Gegenwartskunst; zkratka MAK) ve Vídni mělo kdysi takový arabský pokoj (jeho architekty byli Johann Machytka a Franz Schmoranz), který byl v roce 1928 zveřejněn v časopisu. Ludwig Lobmeyr se s těmito architekty znal a nechal si od nich dodat návrhy na jemné zlaté a smaltované ozdoby v orientálních formách.

Firma J. & L. Lobmeyr se věnovala také zdobení metodou lakování černou pájkou. Významným umělcem v této technice, který zpočátku pracoval pro Ludwiga, byl malíř na sklo a rytec Josef Lenhardt, který se později v Kamenickém Šenově podepisoval pod výrobky svým vlastním jménem. Staré německé nebo antické obrazové motivy sloužily jako základ pro ucelené série (například série „Mořští bohové“).

I po Ludwigově smrti pokračovala firma J. & L. Lobmeyr pod vedením Stefana Ratha v náboru sklářských výtvarníků z Čech prakticky až do druhé světové války. Z Kamenického Šenova získali nejstaršího z bratrů Eiseltových – Paul Eiselt (1887–1961) a Hermann Eiselt (1895–1974).[p. 6][p. 7] Ve 20. století však talentovaní rytci v Čechách dávali přednost vlastní tvorbě pod vlastní značkou (podpisem) a na scéně se objevily i nové manufaktury jako Johann Loetz Witwe [p. 8] a četné specializované sklářské školy.

V roce 1929 navrhl vídeňský architekt a designér Adolf Loos pro firmu Lobmeyr barovou soupravu o dvanácti dílech včetně karafy, kterou společnost Lobmeyr vyrábí a prodává dodnes (2005). V roce 2009 natočil rakouský umělec Mathias Poledna (* 1965, Vídeň) o této kolekci abstraktní film.

V současné době má společnost v repertoáru široký sortiment od vysoce kvalitního užitkového skla přes výrobky na zakázku a sběratelské předměty až po starožitnosti se značkou Lobmeyr. Společnost také vyrábí a prodává zrcadla v historickém i moderním stylu a lustry nejrůznějších tvarů a stylů. Nejznámější jsou pravděpodobně ty z newyorské Metropolitní opery.[8]

Značka LobmeyrEditovat

Charakteristický znak firmy Lobmeyr se používá důsledně od roku 1865, bývá jemně vyryt na spodní straně skleněných předmětů a jasně tak označuje jejich původ. Písmena J (Josef), a L (Ludwig/Lobmeyr) a W (Vídeň) jsou propletena do tvaru sítě. Pokud se nedíváme pozorně, snadno si ho spleteme se značkou Meyrova synovce, která je zkonstruována podle stejného vzoru (propletená písmena M a N). Obě společnosti úzce spolupracovaly (viz výše).

Sbírky firmy LobmeyrEditovat

 
Smaltovaný nápojový servis, datovaný kolem roku 1880 (Muzeum skla ve Wertheimu)

Samotná společnost Lobmeyr si zřídila v horních prostorách svého prodejního salonu ve Vídni vlastní muzeum. Lobmeyrské sklo je k vidění také v mnoha muzeích. Významné sbírky jsou vystaveny mimo jiné v Rakouském uměleckoprůmyslové muzeu užitného umění ve Vídni a v Pasovském muzeum skla.[p. 9] Na aukcích skla po celém světě se dnes ceny nejlepších kusů pohybují v pěticiferných číslech.

Firma J. & L. Lobmeyr v Kamenickém ŠenověEditovat

 
Muzeum skla v Kamenickém Šenově

V Kamenickém Šenově od roku 1856 působící sklářská škola vystřídala od svého vzniku až do roku 1899 dva ředitele. Tím druhým byl v letech 1885 až 1899 Leo Chilla(1856–1923), který během svého působení na této škole navázal velmi plodnou spolupráci s vídeňskou sklářskou firmou J. & L. Lobmeyr a tímto způsobem se snažil svým studentům zprostředkovat kontakt se zahraničními trendy v užitém umění.[11]

Pobočka firmy J. & L. Lobmeyr sídlila v Kamenickém Šenově v reprezentativní, klasicistní (pozdně barokní) budově v ulici Osvobození číslo popisné 69 poblíž křižovatky ulic Kamenická a Osvobození.[12] Tento objekt se stal tzv. sklářským domem od roku 1918, kdy přešel do vlastnictví společnosti J. & L. Lobmeyr. Ta zde vybudovala a provozovala rytecké a brusičské dílny.[13] Objekt náležel firmě J. & L. Lobmeyr až do roku 1951.[14][12] I po zestátnění v Československu po únoru 1948 tu pracovali umělečtí řemeslníci až do počátku 60. let 20. století, tedy do doby, kdy se původní atelier J. & L. Lobmeyr stal jedním z provozů skláren v Novém Boru.[14] Od roku 1968 je v budově šenovské sklářské muzeum. Základem jeho stálé expozice jsou sbírky Václava Jílka a exponáty rytého a broušeného skla, lustrů a svítidel firmy J. & L. Lobmeyr.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Josef Lobmeyr (* 17. března 1792, Grieskirchen – † 8. května 1855, Vídeň)[1]
  2. Ludwig Lobmeyr (* 2. srpna 1829, Vídeň – † 25. března 1917, Vídeň)
  3. Wilhelm Kralik von Meyrswalden (1807–1877) byl český podnikatel ve sklářství.
  4. Meyr’s Neffe byla jedna z nejstarších uměleckých skláren v Evropě.
  5. Dnes (rok 2018) společnost stále vlastní Rathovi vnuci Andreas, Leonid a Johannes.
  6. Paul Eiselt (* 1887, Kamenický Šenov – † 1961, Rheinbach, Německo) byl bratrem Hermanna Eiselta. Paul byl sklářský výtvarník, malíř skla a secesní rytec působící na sklářské škole v Kamenickém Šenově.[7]
  7. Hermann Eiselt (* 1895, Kamenický Šenov – † 1974, Wilhelmshaven) byl bratr Paula Eiselta a i on byl secesním rytcem na sklářské škole v Kamenickém Šenově.
  8. Johann Loetz Witwe (známý také jako Joh. Loetz Witwe nebo Joh. Lötz Witwe) byl významný výrobce uměleckého skla (jeho díla patří k významným příkladům secese) v malé vesnici Klášterský Mlýn (část města Rejštejn v okrese Klatovy), kde působila od roku 1836 sklářská huť, založená původně Johannem Baptistou Eiesnerem. Sklárnu později převzala firma Lötz, která se proslavila výrobou irizovaného skla, tj. skla irizovaného horkými kovovými párami, které způsobují duhové zabarvení.
  9. Muzeum skla v Pasově (v německém městě Passau) je největší muzeum evropského skla na světě s 30 tisíci skleněnými exponáty (z období let 1650 až 1950), z nichž je 13 tisíc přímo k vidění. Bylo otevřeno v roce 1985 a je umístěno v historickém centru Pasova ve starobylém komplexu budov „Wilder Mann“. Muzeum zaujímá čtyři patricijské domy ze 14. až 16. století, bývalý městský soud a tradiční hotel „Wilder Mann“. Muzejní exponáty zahrnují nejrůznější období sklářského umění (baroko, rokoko, empír, biedermeier, secesi, art deco i modernu). Kromě toho expozice podává informace o designu i o technikách tavení a zušlechťování skla. Kromě skla muzeum schraňuje i největší sbírku německy psaných kuchařských knih. Je jich celkem 12 600 svazků a tyto kuchařky pocházejí z let 1450 až 1950.[9][10]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku J. & L. Lobmeyr na německé Wikipedii.

  1. a b REDAKCE. Lobmeyr Josef, Fabrikant; IN: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL); Band 5, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1972, S. 263. [online]. Rakouský biografický slovník 1815–1950; Svazek 5; Nakladatelství Rakouské akademie věd; Vídeň 1972, strana 263 [cit. 2022-02-19]. Formát *.pdf. Dostupné online. (němčina) 
  2. WALTRAUD, Neuwirth. Lobmeyr, Ludwig (1829–1917), Fabrikant (1. stránka ze 2) [online]. Rakouský biografický slovník 1815–1950; Svazek 5; Nakladatelství Rakouské akademie věd; Vídeň 1972, strana 263 [cit. 2022-02-19]. Formát *.pdf. Dostupné online. (němčina) 
  3. WALTRAUD, Neuwirth. Lobmeyr, Ludwig (1829–1917), Fabrikant (2. stránka ze 2) [online]. Rakouský biografický slovník 1815–1950; Svazek 5; Nakladatelství Rakouské akademie věd; Vídeň 1972, strana 264 [cit. 2022-02-19]. Formát *.pdf. Dostupné online. (němčina) 
  4. JAEGER, Hans. Lobmeyr, Ludwig, Glaswarenfabrikant (továrník se sklářskými produkty) [online]. Neue Deutsche Biographie (NDB). Nová německá biografie; Svazek 14, Duncker & Humblot, Berlin 1985, ISBN 3-428-00195-8, Strana 736 a dále [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (německy) 
  5. JAEGER, Hans. Lobmeyr, Ludwig (* 2.8.1829 Wien, † 25.5.1917 Wien) – Glaswarenfabrikant [online]. web: Deutsche Biographie de (Německá biograie) [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (německy) 
  6. Ludwig Lobmeyr; oznámení o úmrtí (parte) [online]. web: Neue Freie Presse, Morgenblatt (Nr. 18892/1917), 27. března 1917, Strana 15., 1917-03-27 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (německy) 
  7. Paul Eiselt (* 1887, Kamenický Šenov – † 1961, Rheinbach, Německo) byl sklářský výtvarník a malíř skla [online]. web: Informační systém AbART org [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. 
  8. MISCHKE, Roland. Hier war der Kaiser Kunde (česky: Zde byl císař zákazníkem) [online]. web: Handelsblatt, 2003-07-12 [cit. 2022-02-19]. Rakouská monarchie sice v roce 1919 abdikovala, ale ve Vídni stále najdete exkluzivní obchody, které byly kdysi císařské a královské.. Dostupné online. (německy) 
  9. Pasovské muzeum skla je největší muzeum evropského skla na světě s 30 000 skleněnými exponáty. V jeho sbírkách je sklo z období let 1650 až 1950. [online]. web: CS Wander Book com [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. 
  10. Muzeum skla Passau [online]. web: Muzea tří regionů (prácheňské muzeum) cz [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. 
  11. LANGHAMER, Antonín; HLAVEŠ, Milan. Sklo a světlo: 150 let sklářské školy v Kamenickém Šenově: 1856-2006. 1. vyd.. vyd. Praha: Uměleckoprůmyslové museum, 2006. 173 s. ISBN 80-7101-058-8. S. 16. 
  12. a b POLÁK, Jaroslav. Kamenický Šenov na starých pohlednicích = Steinschönau auf alten Ansichtskarten. 1. vyd. Děčín; Město Kamenický Šenov: PolArt, 2013. 175 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87286-17-3. S. 87. Souběžný německý text; Obsahuje bibliografii. 
  13. Kamenický Šenov, měšťanský dům s areálem. Rozhodnutí o prohlášení za KP [online]. web: MIS (metainformační systém) národního památkového ústavu (NPÚ), 2001-03-27 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. 
  14. a b Budova (Muzea skla) [online]. web: Muzeum skla (Kamenický Šenov), oficiální stránky [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Německy Česky
Ludwig Lobmeyr: Katalog der Sammlung von Ölgemälden, Aquarellen und Handzeichnungen des Herrn Ludwig Lobmeyr. Künstlerhaus, Lothringerstraße 9. Verlag: der Genossenschaft der bildenden Künstler, Wien 1889 Ludwig Lobmeyr. Katalog sbírky olejomaleb, akvarelů a ručních kreseb Ludwiga Lobmeyra. Künstlerhaus, Lothringerstraße 9. Vydalo: Družstvo výtvarných umělců Vídeň 1889
Robert Schmidt: 100 Jahre österreichische Glaskunst. 1823–1923 Lobmeyr. Schroll, Wien 1925 Robert Schmidt. 100 let rakouského sklářského umění. 1823-1923 Lobmeyr. Schroll, Vídeň 1925
Stefan Rath: Lobmeyr – vom Adel des Handwerks. Herold, Wien (u. a.) 1962 Stefan Rath. Lobmeyr – od šlechticů řemesla. Herold. Vídeň (a další) 1962
Waltraud Neuwirth (Annalen), Wilhelm Huth (Text): (Josef & Ludwig) Lobmeyr 1823–1973. 150 Jahre österreichische Glaskunst. Ausstellung im Österreichischen Museum für angewandte Kunst und J. & L Lobmeyr, Wien, 14. Juni bis 22. Juli 1973. Katalog Österreichisches Museum für Angewandte Kunst, Österreichisches Museum für angewandte Kunst, Wien 1973 Waltraud Neuwirth (ročenky), Wilhelm Huth (Text). (Josef & Ludwig) Lobmeyr 1823-1973. 150 let rakouského sklářského umění. Výstava v Rakouském muzeu užitého umění a J. & Lobmeyr, Vídeň, 14. června až 22. července 1973. Katalog Rakouského muzea užitého umění, Rakouské muzeum užitého umění, Vídeň 1973
Oswald M. Klotz: Glück und Glas brachen nicht. Lobmeyr für Kaiser und Kreml. In: Die Presse. K.u.k. Hoflieferanten heute (III)/3. Jänner, 1977 Oswald M. Klotz. Štěstí a sklo se nerozbilo. Lobmeyr pro císaře a Kreml. In: Die Presse. Císařští a královští dvorní dodavatelé dnes (III)/3. ledna 1977
Waltraud Neuwirth (Hrsg.): J. & L. Lobmeyr. Handbuch Kunstgewerbe des Historismus, Band 1: Orientalisierende Gläser. Neuwirth, Wien 1981, ISBN 3-900282-15-3 Waltraud Neuwirth (ed.). J. & L. Lobmeyr. Příručka historizujícího dekorativního umění, Svazek 1: Orientální sklo. Neuwirth, Vídeň 1981, ISBN 3-900282-15-3
Hans Jaeger: Lobmeyr, Ludwig. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 14, Duncker & Humblot, Berlin 1985, ISBN 3-428-00195-8, Seite 736 f. Hans Jaeger. Lobmeyr, Ludwig. In: Nová německá biografie. Svazek 14, Duncker & Humblot, Berlin 1985, ISBN 3-428-00195-8, strana 736 a další
Ingrid Haslinger: Kunde – Kaiser. Die Geschichte der ehemaligen k. u. k. Hoflieferanten. Schroll, Wien 1996, ISBN 3-85202-129-4 Ingrid Haslinger. Zákazník – císař. Historie bývalých císařských a královských dvorních dodavatelů. Schroll, Vídeň 1996, ISBN 3-85202-129-4
Claudia Horbas, Renate Möller: Glas vom Barock bis zur Gegenwart. Fakten, Preise, Trends. Weltkunst-Antiquitätenführer. Deutscher Kunstverlag, München / Berlin 1998, ISBN 3-422-06214-9 Claudia Horbas, Renate Möller. Sklo od baroka po současnost. Fakta, ceny, trendy. Průvodce světovými uměleckými starožitnostmi. Německý vydavatel umění, Mnichov / Berlín 1998, ISBN 3-422-06214-9
Waltraud Neuwirth, Ann Dubsky: Schöner als Bergkristall. Ludwig Lobmeyr – Glas Legende. Neuwirth, Wien 1999, ISBN 3-900282-52-8 Waltraud Neuwirth, Ann Dubsky. Krásnější než horský křišťál. Ludwig Lobmeyr - Skleněná legenda. Neuwirth, Vídeň 1999, ISBN 3-900282-52-8
János Kalmár, Mella Waldstein: K.u.K. Hoflieferanten Wiens. Stocker, Graz 2001, ISBN 3-7020-0935-3, Seiten: 50–55 János Kalmár, Mella Waldstein. Císařští a královští dvorní dodavatelé na vídeňský dvůr. Stocker, Graz 2001, ISBN 3-7020-0935-3, Strany 50–55
Peter Rath: Lobmeyr 1823. Helles Glas und klares Licht aus Wien. Böhlau, Wien 2002, ISBN 3-205-98812-4 Peter Rath. Lobmeyr 1823. Jasné sklo a čiré světlo z Vídně. Böhlau, Vídeň 2002, ISBN 3-205-98812-4
Ernestine Stadler, Frank Taubenheim: Echt wienerisch: Über Leute und ihre Läden in Wien. Europäische Verlagsanstalt, Hamburg 2005, ISBN 3-434-50597-0 Ernestine Stadler, Frank Taubenheim. Opravdoví Vídeňáci: O lidech a jejich obchodech ve Vídni. Evropské nakladatelství, Hamburg 2005, ISBN 3-434-50597-0
Peter Noever (Hrsg.); Ulrike Scholda, Katja Miksovsky (Text): J. & L. Lobmeyr. Zwischen Tradition und Innovation. Gläser aus der MAK-Sammlung, 19. Jahrhundert. Diese Publikation erschien anlässlich eines Forschungsprojekts im Museum für angewandte Kunst, MAK Wien. MAK Studies, Band 6, (ZDB-ID = 2460337-5). Prestel, Wien 2006, ISBN 3-7913-3601-0 Peter Noever (ed.); Ulrike Scholda, Katja Miksovsky (text). J. & L. Lobmeyr. Mezi tradicí a inovací. Sklo ze sbírky MAK, 19. století. Tato ilustrovaná kniha byla vydána u příležitosti výzkumného projektu Muzea pro umělecké řemeslo (Muzeum užitého umění), MAK Vídeň. MAK studia, Svazek 6, (ZDB-ID = 2460337-5). Prestel, Vídeň 2006, ISBN 3-7913-3601-0
Peter Noever (Hrsg.), Ulrike Scholda (Text): J. & L. Lobmeyr. Zwischen Vision und Realität. Gläser aus der MAK-Sammlung, 20./21. Jahrhundert. Diese Publikation erschien anlässlich eines Forschungsprojekts im Museum für angewandte Kunst, MAK Wien. MAK Studies, Band 18. Prestel, Wien 2009, ISBN 978-3-7913-5053-0 Peter Noever (ed.), Ulrike Scholda (text). J. & L. Lobmeyr. Mezi vizí a realitou. Sklo ze sbírky MAK, 20./21. století. Tato ilustrovaná kniha byla vydána u příležitosti výzkumného projektu Muzea pro umělecké řemeslo (Muzeum užitého umění, MAK Vídeň). MAK Studia, svazek 18. Prestel, Vídeň 2009, ISBN 978-3-7913-5053-0
Thomas Feichtner, Peter Noever (Hrsg.), Shonquis Moreno, Lilli Hollein, Bernhard E. Bürdek, Michael Hausenblas: Edge to edge. Experimental design, experimentelle Gestaltung. Birkhäuser Verlag, Basel / Boston / Berlin 2010, ISBN 978-3-0346-0342-3 Thomas Feichtner, Peter Noever (ed.), Shonquis Moreno, Lilli Hollein, Bernhard E. Bürdek, Michael Hausenblas. Ode zdi ke zdi. Experimentální design. Nakladatelství Birkhäuser, Basilej / Boston / Berlín 2010, ISBN 978-3-0346-0342-3
Birgit Müllauer: Glaskultur im Hause Esterházy. Ein Tafel-Service-Ensemble von J. & L. Lobmeyr. Diplomarbeit. Universität Wien, Wien 2010 Birgit Müllauer. Sklářská kultura v domě Esterházyů. Stolní jídelní servis od společnosti J. & L. Lobmeyr. Diplomová práce. Univerzita Vídeň, Vídeň 2010

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu J. & L. Lobmeyr na Wikimedia Commons

  • Internetová prezentace společnosti J. & L. Lobmeyr [online]. web: Lobmeyr at [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (německy) 
  • Lobmeyr, Ludwig (* 2. 8. 1829, Wien – † 25. 3. 1917, Wien): Kunstfabrikant, Glaswarenerzeuger (Výrobce uměleckých předmětů, výrobce skla) [online]. web: Austria–Forum org [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (německy) 
  • Lobmeyr [online]. web: a palaver, 2008-09-01 [cit. 2022-02-19]. Rozsáhlý rozhovor s Leonidem Rathem, jedním ze tří jednatelů společnosti Lobmeyr, v rozhlasovém seriálu "Palaver", který je volně dostupný jako stream.. Dostupné online. (německy) 
  • BETTELHEIM, Anton. Ludwig Lobmeyr (nekrolog) [online]. Neue Freie Presse, Nachmittagblatt/Odpolední noviny (číslo: 18891/1917), 26. března 1917, Strana 1 a další, 1917-03-26 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (německy) 
  • A. F. S. (ADALBERT FRANZ SELIGMANN). Ludwig Lobmeyr [online]. Neue Freie Presse, Morgenblatt/Ranní noviny (číslo 18893/1917), 28. března 1917, Strana 1 a dále, 1917-03-28 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (německy) 
  • MÜLLAUER, Birgit. Glaskultur im Hause Esterházy – Ein Tafel-Service-Ensemble von J.&L. Lobmeyr (česky: Sklářská kultura v Esterházyho domě - Soubor stolního servisu od J.&L. Lobmeyr). Vídeň, 2010 [cit. 2022-02-20]. 137 s. Magisterská. Universität Wien; Historisch-Kulturwissenschaftliche Fakultät (česky: Vídeňská univerzita; Fakulta Historicko-kulturních studií). Vedoucí práce O. Univ.-Prof. Dr. Michael Viktor Schwarz. Plný text na webu; info o magisterké práci je zde. Dostupné online. (němčina)